Nevědomost-POZASTAVENO

Prolog- Jinak zemřeš

Zrovna jsem ležela na posteli, když se ozvalo zaklepání na dveře. Bylo rázné a sebevědomé. Přesně jsem věděla, kdo to je. Za ta léta, co jsem tu zavřená, poznám každý zvuk, každé vrznutí i slovo. Za celých sedmnáct let to byly jediné zvuky života, které mě provázely. Každý den, sama v zavřeném pokoji, s jediným cílem- sloužit pánovi Zla. Ano, nikdy jsem ho neviděla, ale mým úkolem je jen mu bezhlavě sloužit, takže nějaké rodinné seznamování není třeba.
,,Dále" křikla jsem přes dveře. Zavrzaly a do mého pokoje hrdě a s výrazem právě tak aristokratickým, jaký mi vždy vtloukali do hlavy, nakráčela Bella. Byla to sice moje teta, ale vždy mi zakazovala jí tak říkat. Prostě jen Bella.
,,Mám pro tebe skvělou zprávu" řekla a přidala svůj šílený úšklebek.
,,Pán Zla rozhodl, že už jsi připravena přijmout znamení, a proto se mnou půjdeš na další schůzku, kde mu prokážeš svou loajalitu." Odmlčela se.
,,A staneš se jednou z nás" Dořekla.

Byla jsem vyděšená a chtělo se mi křičet, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Konečně mě moje zbývající síla dokopala k odpovědi.
,,Jak mu prokážu, že jsem s vámi?"

,, Asi zabiješ pár mudlů." Opáčila znuděně.
Nikdy jsem jí nevěřila, ani k jejich pánovi jsem neměla přílišnou důvěru. Nikdy mi nic nevysvětlili, jen řekli, abych se neptala nebo, že to tak prostě je. Ale tohle mě dostalo, zabíjet?

,,A co provedli tak hrozného, že je mám zabít?" Zeptala jsem se ironicky.
,,Nejsou čisté krve" Řekla prostě.

,,Pokud vím, já taky ne!" Vykřikla jsem rozzlobeně. ,,Můj otec byl mudla a vy jste jeho i matku zabili."
Křičela jsem, ale pak už jsem klidně pokračovala.
,,Jestli sis myslela, že když mi to odmítneš říct, nepříjdu na to, tak ses hodně spletla."
To bylo poprvé co jsem si dovolila Belle odporovat, poprvé, kdy jsem přiznala, že vím víc než si myslí, ale neřeknu jak to vím. Nikdy se to nedozví.
Kupodivu se nezlobila.
,,Ty budeš zabíjet mudly."
Odpověděla sladce.
,,NE!!"
,,Jinak zemřeš..."
Křikla a s prásknutím se přemístila pryč.
Upadla jsem v hysterii. Jestli chci přežít, musím zabíjet. Klesla jsem až na úroveň smrtijeda, skvělé.

Dora brečela ještě dlouho do noci, dokud neupadla do neklidného spánku

Tak co? Jak se vám líbil prolog? Je to moje první ff, co jsem se odhodlala zveřejnit. Kdybyste byli tak hodní, byla bych ráda za komentáře k povídce, abych věděla co zlepšit. :D
Všechny postavy jsou majetkem J.K.Rowling.