Heaven (One Shot)

Miluji tě.

Z pohledu Raviho:

Nevím jak přesně je to dlouhá doba, ale určitě je hodně dlouhá. Když se pokusím vzpomenout si, tak jsem s ním už přibližně šest lest? Myslím, že to bude šest let jestli ne ještě o trochu déle... Už takhle je to ale opravdu hodně. 

Oba se milujeme snad od prvního pohledu. Jen jsme si to ze začátku nebyli schopni přiznat. Trvalo asi půl roku, než jsme se o to pokusili. Nebo spíše on. On měl více odvahy než já. Byl jsem za to moc rád, když jsem slyšel slova 'miluji tě'. Byla to přímá a upřímná slova za která jsem byl hodně rád. Od té doby jsem byl jedině šťastný. 

Žádný smutek, žádná hádka, prostě nic špatného. Museli jsme od začátku spolu chodit jen tajně. Naši příbuzní by z toho totiž nebyli moc nadšení. Byli jsme taky ještě mladí ale nyní jsme dosti staří. Hakyeon, moje láska je pouze o tři roky starší. Vždycky kvůli tomu miluje, když ho sem tam oslovím 'Hyung'. Ano je to můj milenec a tak bych ho měl spíše oslovovat trochu jinak ale tohle oslovení se mu líbilo. Když jsme tedy byli například spolu venku, tak jsem ho tak oslovoval. Kdybych mu řekl na veřejnosti 'lásko' nebo 'drahoušku', tak by lidé okolo se už ksichtili. Hold ne každý přijme tuhle orientaci. 

Když jsme měli vždy oba volno, tak jsme rádi chodili do kavárny, do parku a nebo do aquaparku. Tam jsme si vždy užili legrace. Také jsme si zašli někdy do kina, většinou na romantické nebo akční filmy. 

Nejvíce ale stejně miluji procházky v parku. Krásně se s ním povídá a kdo ví co všechno. Pro mě byl prostě dokonalí. Úžasný. Nejlepší člověk, jakého jsem kdy mohl mít. Nikdy o něj rozhodně nechci přijít. Nemohl bych bez něj být.

Když ale ani jeden z nás neměl čas a byl v práci, tak jsme si aspoň psali smsky a večer jsme si vždy dlouho telefonovali. Prostě perfektní vztah.

Jednoho dne kdy jsme měli ale oba volno a byli jsme v parku, tak se naskytl takový... problém?

V klidu jsme se procházeli a povídali si, ale při tom na nás koukalo mnoho lidí a divně se tvářilo. Nechápal jsem proč. Byli jsme prostě obyčejní lidé, co si povídali a šli po cestě, tak proč?

K večeru jsem se s ním rozloučil a šel domů. Ráno nás oba čekala práce a tak jsme se museli pořádně vyspat.

Další den jsem venku potkal rodiče. Viděl jsem je vzato často. Bydleli jsme nyní ve stejném městě ale někdy jsem s nimi nemluvil, protože jsem byl s Hakyeonem. Povídal jsem si hlavně s ním. Chtěl jsem s ním trávit co nejvíce času.

Když jsem ale potkal rodiče, tak i oni se na mě divně podívali. Ptal jsem se proč tak dělají, ale ti se mě pak jen ptali, jestli jsem v pořádku. V očích jim byl viděn smutek, ale nechtěli mi říct proč. Poté mě ale chtěli s sebou někam vzít. Jelikož jsem měl volno a Hakyeon byl v práci, tak jsem za nimi v klidu šel. Byl jsem pak jen v šoku, když jsem zjistil, že mě vzali za psychiatrem. 

To mě celkem rozhodilo a byl jsem i naštvaný. Nic se mnou nebylo, tak proč bych za ním měl jít? Neměl jsem sice co dělat ale dát si hodinku u psychiatra? To bylo už vážně moc. Je to snad kvůli tomu, že chodím s klukem? To jim fakt tohle stále vadí? 

Otec mi řekl, že nikdo se mnou není a už nějakou dobu. Nechápal jsem opět o čem mluví ale nakonec jsem se dostal do pokoje, kde byl jeden psychiatr a ten si se mnou povídal. Dostalo se i na téma mého vztahu a já mu tak povyprávěl, jak pěkně se mi daří ve vztahu s Hakyeonem a podobně. Poté jak sezení skončilo, tak jsem mohl odejít. Opravdu jsem nechápal, k čemu to bylo. Hned jsem šel domů a celý den byl už doma.

Další den jsem se s úsměvem probudil a šel si dát sprchu. Po ní jsem se hned oblékl do kalhot a volného trika.  Dal jsem si něco k jídlu a poté vyrazil do práce. Když jsem v práci měl čas, tak jsem psal sms Hakyeonovi, ale ten mi neodepisoval. Volal jsem mu a nebral mi to. Možná neměl čas, ale sms by mohl napsat. Problém s telefonem? Možná ho nechal doma a je prostě v práci. Rozhodl jsem se tedy jít za ním do práce. Mohl bych ho překvapit.