Helplessness A/B/O [Larry]

Panika

Za těch pár let, co Louis tato období prožívá, vypozoroval, jak moc ho heat ovlivní. K jeho smůle mu úplně zatemní mozek. Proto je tolik zmatený, když se najednou ocitnou spolu s Harrym před barem. Ten má položené ruce na Louiho ramenou a kouká mu do očí. Je to pro Omegu jako provokace, ale je Alfě vděčný, že ho dostal ven. Snaží se vzpamatovat a bránit rychlému nástupu nadrženosti.
,,Ehm... Děkuju... Ale já... Radši půjdu..." Omeze se už špatně mluví, a tak se snaží vykroutit z Harryho sevření. Ten však svůj stisk ještě zesílí. Sám se musí hodně držet, aby bezradného modroočka nepřirazil ke kapotě nejbližšího auta a nepomohl mu zbavit se toho nepříjemného pocitu. Drží se jen proto, že má s tím maličkým jiné plány. Tak se zhluboka nadechne, aby mohl něco říct, ale to se ukáže jako velice špatný nápad. Do nosu ho udeří vůně už nadrženého Omegy, který se to snaží ventilovat bolestným kňučením.
,,V autě mám nějaká supresiva, tak pojď se mnou. Pak pojedeme ke mně a já si tě pohlídám." sdělí Alfa modroočkovi a rovnou ho táhne k velkému černému autu.
To už ale Louis nemá tolik zdravého rozumu, aby se ovládal a rukou, za kterou ho Harry nevleče za ním, zabloudí ke svému rozkroku. Následně slastně vzdychne, když se začne dráždit přes látku upnutých kalhot.
,,Nech toho." sykne na něj frustrovaný Alfa. Odemkne auto a v kaslíku u spolujezdce hledá platíčko se supresivy. Jednu tabletku podá Omeze a donutí ho jí spolknout. Pak už jen čeká, až začne látka působit. Mladší je už sice klidný, ale nervózní, protože ač nemůže v heatu ovládat to, co dělá, moc dobře si to pamatuje.
,,Děkuju..." šeptne modroočko a sklopí zrak. ,,Asi už bych měl vážně jít." otočí se k odchodu, jenže ho zastaví ruka obtočená okolo jeho paže. Nechápavě zvedne svůj modrý pohled, aby se mohl střetnout s tím krásným zeleným. Alfa s vysvětlením neváhá.
,,Říkal jsem, že pojedeme ke mně, kde si tě ohlídám." oznamuje to s takovou samozřejmostí, jakoby ani nebyla jiná možnost.
,,Eh... Nemyslím, že je to dobrý nápad. Jsi Alfa. Dopadlo by to špatně." mladší se snaží bránit, ale proti takové Alfě by neměl nejmenší šanci.
,,To nebyl návrh." Harry tak potvrdí svou suverenitu a Louimu ukáže na stále otevřené dveře spolujezdce.
Louis se na Harryho ještě jednou podívá, jestli to opravdu myslí vážně, a když uvidí tvrdnout rysy té nadherné tváře, váhavě přejde ke dveřím a s obavami nastoupí do auta.
Nelíbí se mu, že neví, co očekávat. Nejraději by zase vystoupil a běžel domů, ale to mu Alfa překazí, protože bouchne jeho a nasledně i svými dveřmi na straně řidiče. Beze slova nastartuje a vyráží z parkoviště před barem. Nevadí mu, že v sobě má tři panáky alkoholu. V řízení si je jistý i pod vlivem. To se však nedá říct o vystrašené Omeze krčící se na sedačce vedle. I když v sobě má také nějaký ten alkohol, není ho dost, aby se zbavil strachu z Alfy vezoucí ho do neznáma. Ten strach se ještě zvětší, když si všimne, že jedou silnicí pryč z města.
Netrvá to dlouho a auto zastaví na příjezdové cestě menší vilky. Louimu přeběhne mráz po zádech, protože stojí na kraji lesa a široko-daleko nic jiného nevidí. Harry ho popožene směrem k domu. Jen co vejdou, dveře zabouchne a následně zamkne. Ani to ve vyděšené Omeze nevzbudí nic než jen paniku. Stejně jako tichý, arogantní a výsměšný hlas starší Alfy, který se mu ozve u ucha.
,,Vítej."