Helplessness A/B/O [Larry]

Pomyšlení

Harry

Dlouhé dva dny už poslochám ty nesnesitelné vzdechy. Rozkrok mám bolestně tvrdý a mé tělesné pudy mi drásají nervy. Nebýt mé sebekontroly, tak už by měl dávno natrženou prdel. Jako Alfu mě neskutečně bolí nechávat tu rozkošnou Omegu takhle samotnou. Nejradši bych tam vlítnul a ulevil mu, jenže jsem něco slíbil a ani nemám chuť ten slib porušovat. Ublížil bych mu a ač je to zvláštní-já nechci.
Normálně lačním po utrpení takových drobečků, jako je právě on. Ale teď ne. Sám sebe překvapuji tímto zvratem. Trpím, aby nemusel trpět on. Obětuji se pro něj. To je pro mě něco úplně nového. Avšak nestěžuji si. Nevadí mi to a moc se těším na zítra.
Je pondělí, takže se snažím svou mysl zabavit spíše prací, než tím roztomilým modroočkem okupujícím moji ložnici.
Pracuji jako módní návrhář. Vyhovuje mi, že většinu věcí můžu dělat z domova. Pak se občas sejdu s odběratelem, doladíme detaily, prodám a je hotovo.
Zrovna mám rozdělanou pozimní kolekci pro jeden, ne zrovna levný, obchod. Dělám pod známou značkou už několik let a nikdy nebyly stížnosti. A já si taky nestěžuji. Peněz za to beru dostatek, takže nemám proč.
Každopádně jsem v koncích. Celý dům je nasáklí pachem Omegy v heatu a má soustředěnost těžce pokulhává. Už věčnost sedím nad návrhem jednoho saka a hraji si s látkami, barvou, vzorem, ale pořad nejsem spokojený.
,,Ahhh..." nahlas si povdechnu, protože mi dojde, že dnes s tím nepohnu. Naštěstí mám termín odevzdání až příští týden, tak snad s tím pohnu.
Zvednu se od jídelního stolu, ze kterého jsem si dočasně udělal pracovnu, abych MU nemusel být tak blízko. Má skutečná pracovna je totiž hned vedle ložnice a to by mi asi opravdu hráblo, kdybych tam musel sedět, poslouchat jeho vzdechy a ještě se snažit pracovat.
Dojdu do kuchyně pro vodu. Je po poledni, oběd už jsem zvládnul a čekám jen na boží smilování.

Prosím, ať už je zítřek.

Když vypiji celou sklenici vody a postavím jí na linku. Najednou mi přijde až nepřirozeně ticho. Jsem zvědavý, a tak se vydám do svě ložnice. Opatrně otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Ten pohled mě snad zabije.
Louis leží celý nahý na posteli ušpiněné od všech dávek spermatu. Nohy roztažené, ruce pohozené vedle těla, rychle se zvedající a zase klesající hruď, ústa mírně otevřená a chvějící se oční víčka. Usnul vyčerpaním. S trochou sebezapření se podívám i na jeho penis. Naštěstí pro něj je teď povadlý ale celý zarudlý od veškerého toho tření. Mám chuť ho vzít a vykoupat ve studené vodě. Sám moc dobře vím, jak jsem po rutu hrozně citlivý, ale nevím, jestli ho ještě nedrží heat. Je totiž možnost, že se zase probudí a bude muset pokračovat.

Z toho všeho zaujetí jsem ani nepostřehl, jak jsem se přesunul do křesla naproti posteli. Bezostyšně na něj zírám a přemýšlím, co mě to tentokrát popadlo.