Rozběhla jsem se po domě a křičela jsem: „Mami, mami, mami!!!“ Když se nikdo neozýval začala jsem řvát ještě víc a brečela jsem. „Mami!!!!“ svalila jsem se k zemi vyčerpáním. Kira a Issabel šly nahoru. V rukách držely zbraně. Nick mě vzal za ruce a zvedl mě. „Neboj. Tvoji mámu nejdeme. Já ji najdu. I kdybych za to měl dát svůj život.“ Utřela jsem si oči a podívala jsem se ublíženě Nickovi do očí. „Myslíš?“ zeptala jsem se ho chvějícím se hlasem. Objal mě a zašeptal mi do ucha: „I kdybych za to měl položit život.“ Usmála jsem se na něj. „Jsem unavená, půjdu si lehnout.” Vešla jsem do svého pokoje. Byl tam hrozný nepořádek. „Víš co, Angie? Nechceš jít k nám, dá se říct domů?” zeptal se. Zasmála jsem se a přikývla jsem. Pak jsem se smutně podívala na máminu fotku. „My ji najdeme.” Nasedli jsme na motorku a přijeli jsme k budově, kde byli ti zvláštní lidé. Jay venku vyhlížel. Když nás uviděl zrudnul v obličeji a začal na nás řvát: „Kde jste sakra byli?!?! Co vás to dopadlo!?!?” Nick všechno vysvětlil. Když o tom povídal ztuhla mi krev v žilách. „Aha,” pronesl chápavě, „tak pojď, dáme ti čisté oblečení a jídlo.” Když jsem se oblékla a najedla řekla jsem Nickovi že chci jet zítra zase do našeho domu. Nick se na mě překvapeně podíval, ale nakonec souhlasil. „Nicku a ty nemáš rodiče?” „Ne. Zahynuli při autonehodě. Byli také Sběrači lebek.” vysvětlil mi. Zahlédla jsem jeho naštvaný výraz a pochopila jsem že je to pro něj citlivé téma. Navíc něco podobného také říkaly hlasy v mé hlavě. Zbláznila jsem se nebo je to realita? Jsem vůbec normální? Měla jsem v hlavě tolik otázek, ale ani na jednu jsem nebyla schopna odpovědět. Ale jedno jsem věděla jistě. Unesli mi mámu a já ji musím najít.
Ale byla jsem velice unavená a vyčerpaná a tak jsem šla spát.
ČTEŠ
Sea Of The Skulls: Moře Lebek
RandomAhoj, jmenuji se Angie a je mi 18. Jsem v podstatě normální holka. Tedy byla jsem. Jednoho dne jsem totiž něco zjistila a to mi ůplně změnilo život. Nechte se překvapit.
