Dnes jsem se probudila později. Byla sobota. Kolem mě poletoval Nick s tácem v ruce. Položil mi ho na nohy a byla tam snídaně. „Dobré ráno a dobrou chuť,” volal. Nechápala jsem. Pak někam odběhl. Já si snědla snídani a šla jsem tím směrem, kam běžel Nick. Vešla jsem do místnosti kde byl jen jeden stůl. Všichni kolem něho stáli a hádali se. „Chci se znovu podívat domů,” pronesla jsem. Poté všichni ztichli a ohlédli se na mě. Jay vykročil proti mě. „Opravdu?” zeptal se. „Ano. Chci poznat pravdu.”
„Kiro, Issabel, dejte jí nějaké nové hezké oblečení a jeďte s ní.” „Já chci jet taky,” vykřikl Nick. Jay obrátil oči v sloup ale nakonec povolil.
„Pojď za námi,” řekla Kira. Šla jsem. Vešly jsme do krásné místnosti. Byla sice tmavá a temná, ale byla krásně zařízená. „Na,” podala mi kus oblečení Issabel, „zkus to.” Vzala jsem si oblečení a šla to zkusit. „To jsou minišaty!” Vešla jsem před Kiru a Issabel. „Sluší ti.” řekly obě zaráz. Pak tam vešel Nick. Popohnal nás. Sešli jsme na motorku a jeli jsme. „Tady zastav,” zašeptala jsem. Zastavili jsme. Neměla jsem sílu otevřít dveře a tak je otevřela Issabel. Vešli jsme dovnitř. Vše bylo poházené a většina věcí rozbitá. Šla jsem nahoru do svého pokoje a ostatní zůstali dole. Nechtěla jsem aby mě slyšeli. Když jsem vešla do pokoje, skoro všechny moje oblíbené věci byly na zemi. Ale co to? Něco jsem uslyšela. Nějaké kroky. A zase ty hlasy. Pro hledal a jsem svoje šaty. Á, kapesní nožík. Já věděla že tady někde bude. Šla jsem tím směrem kde se kroky ozývaly. Pevně jsem svírala ten nožík. Uviděla jsem stín. „Hej” zvolala jsem. Utekl. Jen se tak promihl a schoval se někam jinam. Plížila jsem se potichu k němu. Už už jsem tam byla a on zase utekl. Následovala jsem pouze ten stín. Pořád utíkal. Kdo nebo co to je? To musím zjistit.
ČTEŠ
Sea Of The Skulls: Moře Lebek
RandomAhoj, jmenuji se Angie a je mi 18. Jsem v podstatě normální holka. Tedy byla jsem. Jednoho dne jsem totiž něco zjistila a to mi ůplně změnilo život. Nechte se překvapit.
