Sea Of The Skulls: Moře Lebek

7. kapitola: Dračí oči

Pořád jsem se snažila zjistit kdo je ten vetřelec v našem domě. Schovala jsem se za skříňku. Viděla jsem ho. Viděla jsem jeho obličej. Byl to kluk zhruba v mém věku, možná starší. Zasvítily jeho zelené oči. Běžel směrem ke mně. Najednou kroky utichly. Já obešla skříň a spatřila jeho záda. Díval se kde jsem. Vzala jsem ho za rameno, otočila a přimáčkla pod krkem ke skříni. Podívala jsem se mu do očí. Měl světle zelené oči. Ale nebyly jen tak obyčejné. Místo kulatých Horníček měl jen úzké štěrbiny.
„Dračí oči” zašeptala jsem. „Co prosím?” zeptal se neznámý kluk. „Ehm, jmenuji se Simon,”pokračoval. „Jsem jeden ze Zvláštních.”
Cože? Zvláštní? O tom mi nikdo nic neřekl. Simon mě ale z mých myšlenek vrátil zpět do reality. „Můžu vědět kdo jsi a co tu děláš? Nebo aspoň jak se jmenuješ? A mohla bys mě už konečně pustit pod tím krkem? Celkem to bolí.” žvanil furt dokola Simon. Pustila jsem ho a dodala že se omlouvám.
„Ahoj Simone, jmenuji se Angie. Tohle je můj dům. Unesli mi matku a já se snažím zjistit kdo to byl. Začala jsem u nás doma.” představila jsem se.
„Aha. To mě mrzí.” dodal Simon. Chvíli jsme si povídali a já zjistila že je docela fajn. „Pojď, představím tě "přátelům".”
zasmála jsem se. Sešli jsme dolů. „Issabel, Kiro, Nicku, pojďte sem.” zvolala jsem. Okamžitě se seběhli ke mně. Měli ve tváři překvapený výraz. „Tohle je Simon,” představila jsem ho. „Je to jeden ze Zvláštních.”
Když to ti tři slyšelo nevypadali že by se s ním chtěli nějak kamarádíčkovat.
Podívala jsem se na ně a na Simona. Měl úplně stejný výraz jako Kira, Issabel a Nick. „Co vám všem je?” zvolala jsem protože už jsem toho všeho měla dost. Jako první promluvila Kira. „Máme podezření Angie, že právě on je jeden z těch kdo unasl tvou mámu.”
Zděšeně jsem se podívala na Simona. On se na mě podíval s nevinným, omluvným pohledem. „Je to pravda, Simone?!”