"Víš Nicol, je tu jeden kluk.." Ani sem to nestačila doříct a už mi kladla strašně moc otázek. "Už jste spolu? Jak jste se potkali? A jak vypadá? Znám ho?" Myslela sem, že se propadnu hanbou. Když v tom zvonil Nicol telefon. "To je Mike." Oznámila mi. Už na ni čekal před školou. Uffff. Vůbec sem nevěděla, jak bych ji na tyto otázky měla odpovědět.
Rozloučily jsme se a Nicol běžela za Mikem. Páni, tak rychle sem ji snad ještě nikdy běžet neviděla. Já pomalou chůzí vycházím ze školy. Když v tom...uvidím Nicka. Bože. Je tak krásnej a dokonalej. Tohle je ten kluk, o kterém nevím jak mám říct Nicol. Když ho vidím klepou se mi kolena. Nikdy jsme se nebavili. Ale znám ho přes Willa. To je můj kamarád. A chpdí s Nickem do stejné třídy. Oba hrajeme basketbal.
Tento rok hraju basketbal už sedmým rokem. Mám tam hodně kamarádek, a do basketu chodím jen kvůli nim. Už mě moc nebaví, jelikož mám trenérku a její dcera hraje basket ve stejném týmu jako já. A asi jí nejsem dost dobrá. Po každém zápase mě před trenérkou schazuje. A nejhorší na tom je, že ja sem o tom nevěděla. Byla to moje nejlepší kamarádka. A ona mě pomlouvala za mými zády.
Nick mi věnoval krásný úsměv. Páni to je poprvé co si mě všiml, myslím. Úsměv sem mu oplatila a šla sem domů.
Domů musím autobusem , taťka je v práci až do večera. Podívám se na mobil kolik je hodin. 12:05. Super za chvíli mi jede autobus. Než sem došla na zastávku autobus už tam stál. Stihla jsem to tak akorát. Sednu si na sedadlo kousek ode dveří a zapnu si do sluchátek mé oblíbené písničky od slupiny 5seconds of summer. Poslouchám je celou cestu.
Konečně, po skoro půl hodině vystupuju. Je skoro třicet stupňů, takže se těším až doma skočím do bazénu. A taky se těším na mpji mladší sestru. Je to zlatíčko, i když ji závidím, že je ještě týden doma.
Vylezu z bazénu a jak ze mě trochu opadá voda, půjdu domů a dám si něco na jídlo. Až teď mi došlo, že jsem vlastně od rána nic nejedla. Vezmu si zeleninový salát. To mi bude stačit.
Jak dojím, půjdu si ještě sednout na zahradu. Vzala sem si knížku, kterou už čtu docela dlouho, protože na čtení nemám moc čas. Čtu tak dlouho, že už se začlo stmívat. Jdu domů na večeři. S rodičemi se bavím, jaký byl první den školy. Celkem otravné... Zalezu si do svého pokoje a pomalu usínám.
Další moje kapitola, sice po dlouhé době, ale přece. Dlouho sem přemýšlela, jestli mám psát tuto kapitolu...Nevím jestli to vůbec někoho zajímá a jestli to někdo čte. Tak se mi kdyžtak ozvěte do komentářů, abych věděla, jaký je váš názor. Tak užívejte čtení. 😘
ČTEŠ
Středoškolačka
RomantikJsem obyčejná patnáctiletá dívka. Ve škole nejsem moc oblíbená. Už od začátku, co jsem začla na tuto školu se mi líbí jeden kluk. Nikdy si mě nevšiml. Ale jeden den se stalo moc věcí najednou. Nemohla jsem to pochopit Chceš vědět, co se stalo? Pře...
