Středoškolačka

5.kapitola

Šli jsme do kavárny na náměstí. Cestou nikdo z nás nemluvil. Sedli jsme si ke stolu pro dva a objednali jsme si. Oba jsme si nakonec dali čokoládu. Nick říkal, že sem chodí často a čokoláda je tady výborná.

"Tak Rose, řekni mi něco o sobě. Nic o tobě nevím." Jsem tak nervózní, že ani nemůžu mluvit. "C-co o mě chceš vědět?" Ptám se ho, protože nechci říct žádnou blbost. "Tak třeba, říkala si, že máš trénink,  čeho?" Pousmál se na mě. "Hraju basket." Pořád nemůžu uvěřit, že mluvím s Nickem. "Tak to jsi hodně potkávala Willa že?" Zrovna o něm bych se bavit nechtěla. "Jo." Řeknu a upiju si čokolády. "Hele a..promiň za mámu..už mi bude osmnáct, ale máma se ke mě někdy chová jako bych byl ještě dítě." Řekl smutně, ale pak se jeho koutky úst rozšíříly. "To je v pohodě, víš mě chemie nikdy nešla a nejsem zrovna oblíbenkyně tvojí mámy." Hlesla jsem.

V kavárně jsme strávili asi hodinu a půl, což je celkem dlouho, jelikož za chvíli budu mít trénink.

"Už budu muset jít." Bylo mi líto, že sem to musela říct. "A, můžu tě doprovodit?" Nick mě chce doprovodit na trénink? Tohle je snad sen. "Jestli chceš." Zaplatili jsme, teda spíš Nick zaplatil,což mi bylo celkem trapné, měla jsem peníze, ale Nick mě nenechal ani si vytáhnout peněženku, vstali jsme od stolu a odešli jsme. Celou cestu jsme si povídali, sama jsem se divila, že si máme pořád o čem povídat.

Pomalu se blížíme k budově, kde mám trénink. "Už tu budeme, támhle ta budova. Asi bys už měl jít." Doufala jsem, že se nenaštve, kvůli tomu, jak sem to řekla, ale nemyslela jsem to špatně, jen nechci aby nás holky viděly. "Nechceš aby nás spolu někdo viděl?" Sakra, sakra, sakra.. "Tak ahoj." Super naštval se. Nebo nevím, co si mám o tom myslet. "Ahoj Nicku." Myslím, že už mě ani neslyšel.

Celý trénink jsem byla úplně mimo. Nemohla jsem se soustředit. Nemohla jsem se ani jednou strefit do koše. V tomto jsem byla nejlepší, zajímalo by mě, co si o mě teď holky myslí. Asi nic dobrého. Třeba to, že na trénink kašlu. To ale doufám ne. A vážně se snažím, ale nejde to. Díky Nicku.

Konečně trénink skončil. Byl to snad nejhorší a nejdelší trénink co sem kdy zažila. Šest hodin? Dneska je vážně vyvedený den. Autobus mi před pěti minutama ujel. Budu muset čekat další hodinu. Toto jsem usoudila jen podle času, už nemám ani náladu podívat se na mobil na jízdní řády. Všechno mě štve. To s Nickem mě štve. Jak se ke mě bude zítra chovat? Bojím se.