I need you! I want you too!

Epilog

,,Mami pojď, už dorazil i strejda!"

,,Už jdu Nate, jen dám svíčky na dort" zavolala jsem zpátky z kuchyně a umístila na čokoládový dort poslední modrou svíčku.

,,Tenhle je můj, že jo?" zvědavě se mě zeptal jedenáctiletý hnědovlasý chlapec, který nenápadně ujídal zdobení na dorty.

,,Ano a nevíš kde je Cath? Od snídaně jsem ji neviděla" zeptala jsem se ho a předstírala, že jsem neviděla, jak ujídá zdobení, aspoň na narozeniny mu to projde.

,,Myslím, že v pokoji, říkala že se ještě připravuje" odpověděl mi Nate a zazubil se na mě. Usmála jsem se na něj a poslala ho ven z kuchyně, jinak by mi došlo zdobení.

Tolik se toho změnilo.
Už je to jedenáct let, jedenáct let od doby, kdy se můj život obrátil naruby.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem vyšilovala a bála se, ale teď jsem tak ráda za to, že ty dva mám. Několik dní po tom zjištění, jsem se vrátila společně s matkou a Nicem zpátky domů, kde na mě čekalo překvapení v podobě mého nejlepšího kamaráda a sestry mého snoubence, jak se líbají. Nico málem dostal infarkt když tam ty dva viděl a celý týden s Izzy nepromluvil ani slovo. Izzy to nějak netížilo, ten týden jsem ji s Rickem načapala ještě osmkrát. Nakonec se s tím ale musel smířit, protože Izzy to nešlo vymluvit a Rick jí to nijak zvlášť nevymlouval.

Celé moje těhotenství proběhlo hladce, nebyly žádné zdravotní problémy, jen jsem skoro nemohla z domu, protože Nico trval na tom, že musím co nejvíc ležet a to i když jsem nebyla ani v půlce těhotenství. Byl až moc starostlivý a až do čtvrtého měsíce jsme většinu času trávili u mě doma, protože moje matka byla jako obvykle skoro pořád pryč a u Nica hrozilo riziko v podobě Izzy na Ricka.

Pak jsme si ale s příspěvkem mojí matky a jeho otce koupili rodinný domek, kde jsme se brzy zabydleli, snažili jsme se, aby až se děti narodí, tak bude všechno připraveno včetně jejich pokojů. Často jsem vídala i Beccu, která bydlela s Tedem a užívala si svojí růžovou bublinu, kde se nemusela o skoro nic starat, prostě volný život, jak to ona vždycky chtěla. Mezitím jsem dálkově dodělala školu, Nico si našel nějakou lékařskou vysokou poblíž, částečně chodil na přednášky, ale velkou část dělal z domova.

A o několik měsíců později jsem už v náruči držela svoje dvě děti. Na jménu jsme se s Nicem prve hádali, ale když jsme ty dva viděli... Chlapce jsme pojmenovali Nate, protože Nico zamítl Nathan a mě se to jméno hrozně líbilo, tak jsem ho zkrátila. Dívku jsme chtěli pojmenovat různě, například Summer, Juniper, Elizabeth, Seraphin, Vanessa, Astrid...

Ale pak jsem si vzpomněla na naši konverzaci. První co mi napsal bylo: Ahoj kočko, kdyby to nenapsal tak bych ho nikdy nepoznala. Pojmenovali jsme ji Cath, aby to aspoň trochu připomínalo, jak jsme se mi dva vlastně poznali.

Oba byli hrozně zvědaví, museli jsme všechno uklízet, protože všechno žužlali a kousali, Nate mi málem snědl nabíječku na mobil a Nicovi samotný mobil. Cath zase ráda 'četla', takže jsem musela schovat svoje knihy, protože můj výtisk Pýchy a předsudku skončil bez deseti stránek, které si Cath 'přečetla'. Ale i přes to jsem ty dva milovala, milovala jsem se a pořád miluji tak moc, jako miluji jen jednoho člověka.

A když bylo dětem šest měsíců, tak jsme se s Nicem vzali. Předtím na svatbu nebylo moc času, Nico mi skoro nedovolil vylézt z domu, na to jít na svatbu. Byla to jednoduchá svatba v malé kapli v lese, vypadalo to tam jako z pohádky, byli tam všichni, na kterým mi záleželo. A ani svatební noc nezklamala, prostě dokonalá svatba. Všechno bylo úžasné, z Nica se stal lékař jak to chtěl a já překvapivě skončila jako učitelka ve školce, díky Nateovi a Cath jsem si uvědomila, jak moc mám ráda přítomnost dětí.