Love me?

1.kapitola

Z pohledu NG:
Už sedím v letadle. Jsem hrozně nedočkavá až konečně uvidím jižní koreu, ochutnám jídlo které v koreji vaří a hlavně až se setkám s kpopovými skupinami. Konečně vzlétáme. "Připoutejte se prosím". Ah.. jako by to nikdo nevěděl. Myslím si pro sebe. "Budete si přát nějaké pití nebo občerstvení?" Zeptá se mě letuška. "Ano prosím, dala bych si jen čistou vodu." Mám totiž hroznou žízeň. Ale na jídlo nemůžu ani pomyslet, jelikož nemám vůbec hlad a navíc se nechci zbytečně ušpinit. "Tady prosím. " Letuška mi podala čistou vodu v petláhvi. "Děkuji". Vzala jsem si láhev s vodou a konečně jsem se napila.
Pak sem asi hodinu přemýšlela nad tím jaké to asi v koreji je, ale pak mě to začalo unavovat, tak jsem si strčila sluchátka do uší a začala jsem poslouchat písničky. Pak jsem usla.

***

Probudil mě až rozhlas, který hlásil že za chvíli budeme přistávat v jižní koreji.
Hned sem se probrala tím jak jsem byla natěšená a začala jsem si připravovat malý batoh, ve kterém jsem měla mobil, sluchátka, pití, nějaké peníze a sušenku kdybych měla hlad.
Protáhla jsem se a zrovna hlásili že přistáváme a ať zatím v klidu sedíme... Konečně letadlo přistálo, na letišti v Seoulu a mě se sevřelo břicho nervozitou. Můžeme vystuovat..
Dostala jsem kufry a šla jsem k taxíku, který jsem si radši předem zavolala. "Kam to bude?" Zeptal se mne taxikář,docela mile. "Ehm... no teď nevím přesně to jméno toho hotelu ale vím že je to něco na M a odsud je to asi 25km." Ach jo.. cítila jsem se docela trapně před tím řidičem, že sem to zapoměla, ale když jsem mu řekla ty dvě informace, tak hned pochopil o jaký hotel jde a jel k němu. Po cestě k hotelu jsem sledovala z okýnka auta lidi, zvířata, památky atd. a hrozně se mi to líbilo. Byla jsem zkrátka nadšenná. "Tak jsme tu." Řekl řidič když zastavil u celkem krásného hotelu, na jehož jméno jsem si nemohla pořád vzpomenout a bylo mi blbé se zeptat. "Kolik platím?" Zeptala jsem se a začala z batohu vyndavat peněženku. "Bude to 16577.34 krw prosím (350kč)" Vytáhla jsem z peněženky peníze a dala je taxikáři. "Děkuji a nashledanou." Rozloučil se semnou řidič a odjel. Vzala jsem si kufry a vešla jsem do prosklenných dveří. Bylo to tam opravdu nádherné. Šla jsem tedy k recepci a požádala o pokoj. "Ano.. em je to pkoj číslo 21,přeji hezký pobyt." Řekla recepční a usmála se na mě. Byla jsem ráda, protože ten můj pokoj byl hned v prvním patře a tak jsem nemusela tahat kufry moc vysoko.
Když jsem vstoupila do pokoje, sama pro sebe jsem se usmála. Byla tu menší předsíň se zrcadlem a botníkem. Dál tu byla kuchyň, která byla spojena s obívacím pokojem a nakonec jedna ložnice. Samozřejmě že tu byl i záchod a koupelna. Moc se mi líbila ta ložnice, protože byla tak hezká jak jsem si ji představovala. Vybalila jsem si a jelikož bylo asi 18:00 večer, šla jsem se vysprchovat a pak rovnou do postele, kde jsem ještě chvíli byla na mobilu a pak jsem usla.

***

Ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře.. "Dobré ráno. Nesu vám snídani jako pozornost podniku slečno. Tady prosím, dobrou chuť." Hmm..to vypadá docela dobře, jdu si dát sprchu a pak se najím.
Když jsem se nasnídala, vydala jsem se na procházku do parku, popřemýšlet co budu postupně dělat v koreji. Cestou sem potkala stánek s kávou tak jsem si jednu koupila a šla jsem dál.

Co se ale nestalo...

Asi jsem se až moc zamyslela nad mím plánováním a proti mě šel nějaký člověk, který měl v uších sluchátka a přes hlavu nataženou kapucu. Měl na sobě černou mikinu s tou kapucí samozřejmě, modré džíny a koukal do země.
A tím jak jsme se oba nesoustředili, tak jsme do sebe narazili. Mně omylem vyrazil z ruky kelímek s kávou a z kapsi mu vypadl mobil, který s sebou stáhl i jeho sluchátka v uších.
Oba jsme se hned zpamatovali. Začal se mi moc omlouvat že nechtěl atd. a já také, protože jsem se i já zamyslela. Podal mi kelímek od kávy, tedy od bývalé kávy protože se vylila z kelímku. Sehnul se pro svůj mobil a sluchátka. Znovu se mi omluvil "ještě jednou se ti moc omlouvám, zaposlouchal jsem se do písničky a nějak sem nesledoval cestu kolem sebe. Jsi v pohodě?" zeptal se mě ustaraně a při tom hleděl pořád lehce do země. "Ano jsem, a ty?" Zeptala jsem se abych se ujistila. "Jo v poho." Odpověděl mi. "Hele můžu tě pozvat na takovou náhradní, přátelskou, seznamovací kávu? Když sem ti ji rozlil." Nevěděla jsem jestli mám souhlasit. Přece jen je to cizí člověk. Ale jeho hlas mi je nějak povědomí.. hmm. No co kávu bych si ráda dopila tak to nemůže být tak hrozný nápad ne? "Ehm.. tak klidně jo, teda jeytli tě nějak nezdržuji." Optala jsem se radši. "Ne nezdržuješ jen sem se tak procházel.." Odpověděl mi a lehce se usmál. "Tak fajn." Řekla jsem a usmála se také.
Tak jsme šli pomalu zpátky parkem, tedy alespoň já jsem šla zpátky. Cestou jsme si povídali o té nehodě s tou mou kávou a smáli jsme se tomu. Docela mě to s ním bavilo. Byl milý, zábavný, chytrý, a hodný. Dalo by se říct že se mi začínal trošku líbit, ehm..
Došli jsme až ke stánku s kávou, kde stáli asi další čtyři lidé, tak jsme si stoupli do fronty a čekali jsme až na nás přijde řada. Mezi tím jsme se ještě trochu smáli tomu co se ještě před chvílí stalo.
Přišla na nás řada a on obědnal dvě kávy pro mě a pro něho. Prodavač mu je podal a pak mu zaplatil. "Tady máš, a ještě jednou promiň." Řekl a zase se usmál. "To je dobré už se nemusíš omlouvat." Řekla jsem a napila se kávy. "A jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se mě. "Em.. říkej mi NG (Eundží)" usmála jsem se a on taky. "A ty?" Zeptala jsem se ho, protože mi to přišlo slušné. "Já se..." Zarazil se a nad ničím se zamyslel. "Já se jmenuji.. " přerušil ho vítr který zafoukal asi až moc silně, a shodil mu kapucu z hlavy.

A v tu chvíly mi něco došlo...

***

Ahoj lidi je tu můj úplně první příběh, který píši tak doufám že se vám líbí.. XD
Taky se omlouvám za případné chyby.
Pište pls do komentů vaše dojmy a tak. XD
Jo a taky chci říct že to píšu pro jednu mojí nej kámošku, jen tak pro zajímavost. :D

Tak zatim papa!!!
Saranghae!
:*