Love me?

13.kapitola

 Pohled Eunjee:
 Když jsme se po společné procházce všichni rozešli svou cestou, zůstala jsem s Taem sama, protože Soo s Yoongim šli ještě někam se projít. Tae mě jen doprovodí abych nešla sama a pak musí jít pryč.

 "Eun?"
 "Hmm?" věnovala jsem mu pozornost s milým úsměvem.
 "Miluju tě." řekl a zadíval se mi do očí.
 "Já tebe." odpověděla jsem a pak jsme si dali sice krátký, ale láskyplný polibek.

 Šli jsme vedle sebe s propletenými prsty a v tichosti. Ale tohle nebylo to trapné ticho, bylo příjemné, bylo to jakoby jsme si navzájem četli myšlenky, jakoby jsme si vše, co k sobě cítíme sdělovali tím krásným tichem. Jsem neuvěřitelně šťastná, že jsme spolu. Moc ho miluji a už si nedokážu představit život bez něj.

 Než jsem se nadála, už jsme stáli před hotelem.
 "Tak zatím ahoj, lásko. Zítra si napíšeme." řekl Tae a vlepil mi pusu na tvář, na což jsem se usmála.
 "Dobrou, Tae." dala jsem mu dětskou pusu na rty a pomalu jsem mizela v hotelu.

 Když jsem přišla do bytu, koukla jsem se na hodiny. Bylo něco po osmé večer. Hlad jsem neměla, tak jsem se jen v rychlosti osprchovala a převlékla se do pyžama a ještě přes sebe přehodila mikinu.
 Sedla jsem si na gauč a pustila si telku. Dávali zrovna nějaký docela dobrý film, tak jsem se do toho zakoukala.
Po chvíli jsem usnula.

***

 Vzbudil mě zvonek u dveří. Trochu jsem se lekla a koukla se kolik je hodin. 21:06.
Neochotně jsem se zvedla z gauče a mířila si to ke dveřím.

 Když jsem otevřela, stál za nimi Jimin. Trochu mě to překvapilo.
 "Ahoj, pojď dál." odstoupila jsem trochu od dveří aby mohl jít dál.
 "Ahoj, Eun." pozdravil a zul si boty. Zamířili jsme do obýváku.
 "Co potřebuješ?" zeptala jsem se a nesnažila se zakrýt překvapení a zvědavost.
 "Nebudu tě dlouho zdržovat. Jen si chci promluvit o tom, co jsem ti řekl." řekl trochu provinile. Povzdychla jsem si.
 "Posaď se." pobídla jsem ho ať si sedne na gauč a šla pro horkou čokošku.

 Vrátila jsem se do obýváku a sedla si vedle Jimina, přičemž jsem mu podala horkou čokoládu.
 "Tak?" čekala jsem co mi o tom poví.
"Dobře... ehm...zkrátka jak jsem tě tehdy políbil a... vyznal se ti. No...pak jsem nad tím přemýšlel a zjistil jsem, že to bylo spíše takové chvilkové pobláznění. Víš, chci se ti za to moc omluvit. Neměl jsem být tak tvrdohlavý. Promiň." vysvětlil mi celou jeho situaci a sklopil provinile pohled. "Jiminie, omluva se přijímá. Je to v pořádku, hlavně že je to vyřešené a už se tím netrap. Ano?" řekla jsem a mile se usmála.
"Dobře." usmál se také a napil se čokolády.

***

 S Jiminem jsem prokecala snad celý večer, protože po mě chtěl, abych mu řekla o všem, co se za poslední dny stalo. Takže jsem mu řekla o Kookovi a Hyuně, Yoongim a Soo a také o mě a Taehyungovi. Zkrátka úplně všechno.

 Pak jsme se rozloučili a já teď už ležím ve své pohodlné postýlce. Po dnešku jsem dost unavená, stalo se toho docela dost. Pomalu jsem zavřela očka a ani nevím jak, ale po chvíli jsem usla.

 Pohled Soomin (toho večera):
 S Yoongim jsme se po procházce s ostatními šli ještě projít do jednoho menšího parčíku. Byla jsem trochu nervózní, jelikož se v posledních dnech odehráli věci které...které se prostě odehráli. Zčervenala jsem nad tou představou a mírně se usmála.

 Podívala jsem se na Yoongiho a zjistila, že se na mě celou dobu dívá. Usmál se, na což jsem mu úsměv opětovala a svůj pohled otočil zpátky do předu. Chvíli jsme šli dál v tichosti, ale najednou jsem ucítila mírný dotek na mé dlani. Až po chvilce jsem si uvědomila, že si se mnou Gi propletl prsty na rukou. Trochu jsem samozřejmě zčervenala, ale dál to neřešila a šla dál s Yoongim ruku v ruce.

 Pohled Yoongiho:

  Dnes to udělám. Dnes požádám Soo, jestli se mnou nechce být. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a zkrátka jsem si uvědomil, že jsem do Soo zamilovaný. Je to zvláštní pocit a trvalo mi celkem dlouho, než jsem na to přišel. Když ji vidím, mám chuť po ní hned skočit a umačkat jí v náručí. Když se mě dotkne, naběhne mi husí kůže po celém těle. A skoro nikdy z ní nemůžu spustit oči. Je roztomilá, když zčervená, nebo když nafoukne líčka. Miluji její smích a hlavně její oči. Jsou tak krásné, že když se do nich zadívám, už nejsem schopný se odtrhnout. A když jsem ji políbil... přál jsem si aby ta chvíle nikdy neskončila.

Když jsme došli do parku, sedli jsme si na lavičku blízko řeky. Pořád jsme se drželi za ruce.
Chvilku jsem hledal odvahu promluvit. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.

"Soo?" podívala se na mě. Hlas se mi makinko třásl.
"Víš... j-já..." vážně super Gi! Ty se ještě zakoktáš! Bože! zabadával jsem si v duchu.

Začal jsem ji palcem něžně hladit po hřbetu ruky.
"Já...chci se tě na něco zeptat." objasnil jsem ji situaci a Soo váhavě přikývla, na znamení abych pokračoval.
"Zkrátka...už dlouho k tobě něco cítím. N-něco víc než jen přátelství. Soomin já..." podíval jsem se jí do očí, vypadala napjatě, a jestli nemám vidiny, vypadala že se jí do očí hrnou slzy.

"Park Soomin... já tě miluju." řekl jsem ty dvě osudná slova, která mi teď změní celý život, ať už k lepšímu, či horšímu.

Pohled Soomin:
"Park Soomin...já tě miluju."

Bože! Bože! Bože! Nezdá se mi sen?! Ty dvě slova, která od Giho toužím slyšet už několik měsíců, právě opustila jeho ústa a já se jen držím, abych mu tady neomdlela.

Nahrnuly se mi slzy do očí (štěstí samozřejmě) a já Yoongimu skočila okolo krku.
"Taky tě miluju, Yoongi!" vykřikla jsem s úsměvem a víc se na něj natiskla.

Po chvíli jsme se odtáhli a zadívali se do očí. Pomalu jsme se přibližovali. Naše rty od sebe byli pár milimetrů, ale byla jsem to kupodivu já, kdo ten malý kouksek přerušil.
V tu chvíli, kdy se naše rty spojily, měla jsem pocit, že ve mě oxplodoval roj motýlů. Bylo to tak krásné, ale museki jsme se odtáhnout kvůli vzduchu.

"No... chtěl jsem se tě ještě zeptat, j-jestli...bys třeba nechtěla... se mnou c-chodit?" zeptal se Gi nervózně a skousl si spodní ret.
"Jasně že jo!" odpověděla jsem mu a šťastně se usmála.

Byla jsem v tu chvíli snad nejšťastnější člověk na světě.

***

Ahoj lidi! Tady máte další díl! Píšu to pozdě večer na mobilu, tak se omlouvá za případné chyby.

Sarangheyo! ♥