Winter Lovers

Winter.

Jackson

S jemným úsměvem jsem se posadil na lavičku, na které čekám každý den ve stejný čas. Dnes jsem tu byl o pár minut dříve.

Hodiny na displeji mého mobilu ukazovali deset minut do desáté hodině večer. Strašně jsem se na svého přítele těšil. Měl jsem pro něho doma i překvapení.

Po náročném dni v práci jsem se rozhodl uvařit jeho oblíbené jídlo. Takže doufám, že mu hamburgery budou chutnat. Dělal jsem je s láskou.

Už jsem se vážně nemohl dočkat, až Marka budu moct znovu obejmout.

S touto myšlenkou jsem se více zachumlal do šály, která mě chránila přes zimou. Dnes večer byla opravdu velká zima.

Mark

,,Marku? Mohl bys tu dnes zůstat o něco déle? Do jedenácti?" Přišel za mnou šéf.

,,Jasně, není problém," usmál jsem se na něj.

,,Dobře. Jsem tvůj dlužník," s těmito slovy odešel.

S povzdychnutím jsem se svalil do křesla. Měl bych napsat Jackiemu.

S tímto rozhodnutím jsem chňápnul po mém mobilním telefonu, který se válel na mém pracovním stole.

Zhrozil jsem se.

,,C-Co?! Nemůže být vybitý! Jackson na mě už určitě čeká," skoro jsem se rozplakal, když jsem to zjistil. Kvůli mě tam bude mrznout!

Jackson

S povzdechem jsem již poněkolikáté zkontroloval čas a zprávy. Bylo deset minut po desáté.

Měl jsem strach. Mark nikdy nechodí pozdě. Ani o minutu dýl. Nikdy.

Můj strach se ještě stupňoval, když jsem zjistil, že mi ani nenapsal.

Více jsem se zachumlal do bundy. Začal jsem se jemně třást. Dnes byla vážně zima.
Seděl jsem tu pouhých dvacet minut. Mé rty začali osychat a prsty mrznout.

Své ruce jsem spojil, načež do nich foukl teplý vzduch z mých rtů. Začal jsem poklepávat nohami.

Nemusím se bát. Za chvilku přijde. Musí.

Mark

Když jsem vzhlédl od své práce, co jsem právě ukončil a založil do složky - Hotovo - bylo na hodinách přesně deset hodin a padesátpět minut.

Povzdychnul jsem si a vstal. Byl nejvyšší čas vyrazit domů.

Obléknul jsem se do teplého kabátu, do kterého jsem schoval své hubené tělo a sbalil si všechny věci. Se všemi jsem se následně rozloučil a dlouhou chodbou se  vydal pryč z budovy.

Pospíchal jsem.

Nechci riskovat, že se z mého rozkošného přítele stane rampouch. Musím mu to vynahradit.

Jackson

Se smutným fňuknutím jsem svými dlaněmi objal své promrzlé tělo, načež  svým pohledem sledoval cestu, kterou Mark přichází.

Bylo tak pozdě a on nepřišel. Zapomněl na mě snad? Proč mi nenapsal?

Se zadrkotáním zubů jsem svůj promrzlý obličej schoval do šály. K mému nosu se hned dostala Markova vůně.

Tak moc mi chyběl. Těšil jsem se na něho. Kde sakra je?

Mark

Pospíchal jsem. Neběžel jsem, protože bych při mém štěstí uklouznul a napálil to do první lampy přede mnou. A to já vážně nechtěl. Chtěl jsem dorazit živ a zdráv, abych svého přítele mohl hned utěšit.