Love will remember

"Odněkud Tě znám"

~Z pohledu Chriss~

Vystoupila jsem z auta a nadechla se čerstvého vzduchu. Prostě miluju podzim! Ty nádherně zbarvené listí na stromech, ten chladný vzduch, ale zároveň teplé sluneční paprsky. Jsem prostě podzimní dítě, jak říká máma.

"Zlatíčko, pojď sem a pomoz mi odnést ty krabice do domu" poprosila mě. "Jasně, už jdu" vzala jsem krabici, když někdo stál za mnou a skoro mi dýchal na krk. Strašně jsem znervózněla a pomalu jsem se otočila. Ten kluk se na mě (nechápu proč) nervózně usmál a prohrábnul si rukou vlasy. "Ehm, ahoj, není tu něco s čím bych Vám mohl pomoct?" křivě se usmál.

PANE BOŽE..No tohle se mi snad jen zdá. Čuměla jsem na něj s otevřenou pusou a v tu chvíli mi spadla na zem krabice. Strašně jsem se lekla. "Doprdele" zaklela jsem, ale furt jsem měla upřený pohled na něj. Byl tak...tak bezchybný, měl dokonalý obličej, nádherné oči, jeho ůsměv byl snad to nejkrásnější co jsem kdy viděla...když najednou mi to došlo. TO JE TEN KLUK Z TOHO SNU!

Z baráku se vynořila máma a já pořád nebyla schopná slova "Chriss, už jsem myslela, že jsi utekla, kde jsi se tak dlouho zdržela?" Ptala se, ale já nebyla schopná ani slova jen jsem se na ni podívala a zpátky na toho kluka *je ještě krásnější, než v tom snu*. "Dobrý, jsem Justin Drew Bieber a přišel jsem se zeptat jestli nechcete s něčím pomoct" usmál se od ucha k uchu jako v tom snu. "Ahoj Justine, já jsem Jenna Montgomeryová a ráda Tě poznávám. Tohle je má dcera..."

"Jsem Christie..Christie Montgomeryová, ale všichni mi říkaji Chriss" usmála jsem se na něj. "No, je mi velkým potěšením Tě poznat Chriss, ale jak už jsem říkal..je tu něco s čím bych mohl pomoct?" Nesměle se podíval na moji matku. "Ale jistě, popadni nějakou z těch krabic v autě a pomoz mi je naskládat do haly v domě, budu ti velce vděčná" "Dobře, jdu na to" otočil se ke kufru a vytáhl krabici. Až doteďka jsem si nevšimla, jak má vypracované ruky a přes jeho uplé tričko se mu rýsovali břišni svaly. No prostě k sežrání!

Vzala jsem poslední krabici co tam byla, donesla jsem ji do haly a utřela si pot z čela. "To je vše, Justine, děkujeme ti za to, že jsi nám pomohl. Mohla bych Tě pozvat na večeři k nám? To je to nejmenší, čím ti můžu poděkovat" usmála se a poplácala ho po zádech. "Děkuji moc, paní Montgomeryová.." "Ale prosím tě, říkej mi Jenno" usmála se na něj "tak tedy Jenno" nesměle se podíval na ní a pak vyhledal svými oči ty mé. Jako by ten pohled trval věčně a čas kolem nás se zastavil, přitom to bylo jen pár sekund. Celá jsem zrudla a podívala se do země. "Velmi rád příjdu" řekl. "Tak tedy v 6 u nás, tak se měj, Justine, zatím" zámávala za ním. "Půjdu ho odprovodit ke dveřím mami" zakřičela jsem. "Oh, jistě, zlatíčko" vykřikla.

Přišli jsme ke dveřím, já je otevřela a ještě, než z nich vyšel jsem ho zastavila rukou a podívala se mu do očí. "Víš, mám pocit, jako bych tě znala. Tvůj hlas, tvůj smích, tvoje překrásné oči, tvoje ruce.." Sklopila jsem zrak a zrudla jsem při vzpomínce, jak jsem ho obejmula ve snu. "Víš Chriss, mám ten samý pocit, když se na tebe dívám" pousmál se "nebyla jsi náhodou v New Yorku?" Cítila jsem jeho pohled na mě. "Vlastně, ehm, ano..jak to ale sakra víš?" Dívala jsem se na něj s otevřenou pusou. Mrknul na mě a začal povídat "tyto prázdniny, jsme tam byli s pár přáteli na koncertě..zahlédl jsem Tě tam" povzdychl si a něco si zamrmlal pod nosem. Znělo to něco jako "nechápu, proč jsem Tě už tehdy neoslovil" neřešila jsem to, prostě jsem dělala, že to neslyším.

"Ty jsi byl na koncertě Beyoncé?" Uškrnula jsem se, protože jsem nemohla uvěřit, že někdo jako on ji poslouchá. "Je na tom něco špatného? Je ůžasná a miluju její hlas a hlavně je sexy" podíval se na mě pohledem, který mi podlamoval kolena a já nechápala proč. "Taky si myslím, že je ůžasná" řekla jsem, protože to ticho mezi námi, které se tvořilo, začínalo být nepříjemné.

"No, asi už bych měl jít, chci se ještě převléct do něčeho normálního a předtím se osprchovat, ať Vám u večeře nesmrdím" zasmál se a já s ním. "Měla bych udělat to samé, tak se za pár hodin uvidíme" řekla jsem a už jsem chtěla zavírat, když v tu chvíli je Justin chytnul a stoupnul si přímo přede mě tak, že mi dýchal na obličej a já cítila jeho mentolový dech po žvýkačce, kterou měl v puse celou dobu.

~Z pohledu Justina~

"No, asi už bych měl jít, chci se ještě převléct do něčeho normálního a předtím se osprchovat, ať Vám u večeře nesmrdím" zasmál jsem se a ona se mnou. "Měla bych udělat to samé, tak se za pár hodin uvidíme" řekla a už chtěla zavřít dveře, když jsem je chytnul a stoupnul si přímo před ní. Byla tak maličká, až to bylo neskutečně rozkošné, byla asi o hlavu a půl menší, měla červené valsy až po pás, velké hnědé oči s odleskem červené a plné rty, které schovávaly ten nádherný ůsměv, co mě tak moc ochromoval. *Znáš ji 4hodiny a jsi z ní ůplně vedle, chlape. Co to s tebou je?!*

Najednou ze mě z ničeho nic vypadlo "jsi tak nádherná, až se mi z toho zastavuje dech" pohladil jsem ji po tváři a ona se začervenala a přitom zavřela oči. Stála jako přikovaná "nevím, co to se mnou děláš. Celý den jsem z tebe nespustil oči. Potkal jsem Tě ještě někde Chriss, ale kdybych to řekl, nikdy by jsi mi to nevěřila" sklopil jsem zrak a zatřepal jsem hlavou. Už musím jít, uvidíme se tedy na té večeři, tak zatím ahoj" usmál jsem se a vyšel ze dveří. "Ahoj Justine" zamávala za mnou Chriss.

Bože, je tak sladká!

Tak je tu další část, doufám, že se Vám bude líbit. :)) pište komentáře, ať vím jak se Vám to líbí.

Se vší láskou

-Carrie