Šlechtic a poddaný.
Pán a sluha.
Vznešený samuraj a vrah beze cti.
Co se stane, když osud spojí dva takové lidi dohromady? Co se stane, když jeden zjistí pravdu o minulosti toho druhého?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Za pár dní: Den návštěvy Akameho se neúprosně blížil a najednou byl tady. Tohle ráno jsem si přál, aby nám přišla zpráva s tím, že se návštěva ruší, ale nestalo se. Nechtěl jsem ho tu a měl jsem k tomu dobrý důvod. Během posledních pár dní, za mnou ještě třikrát přišel poslíček s nabídkou o provedení práce. Pokaždé byla nabízena částka větší a přístup méně příjemný. Když jsem odmítnul i po třetí, bylo mi sděleno, že budu litovat. Jestli si něco zkusí, uvidí. Naštvaně jsem zrovna připravoval pohoštění, když jsem obdržel zprávu, že Akameho skupina je již na cestě. Bohové, proč?!
Nastal den návštěvy a já stál u skříně a vybíral si kimono. Musím vypadat alespoň trochu k světu. Kaze připravoval pohoštění a můj vl čekal u dveří. Oblékl jsem si nějaké vhodné kimono a šel za Kazem. "Jak pokračujou přípravy?" zeptal jsem se, když jsem si všiml výrazu v jeho tváři. "Proč ten kyselý výraz?"
"Vše pokračuje podle plánu, pane," odpověděl jsem na Sukiho otázku a pokusil se nahodit alespoň trochu milejší výraz. "Nemám kyselý výraz, pane," odvětil jsem na jeho další otázku a krátce se pousmál. Dnes mu to obzvlášť slušelo. Umyl a utřel jsem si ruce, přešel k němu a trochu mu kimono poupravil. "Teď vypadáte dokonale," usmál jsem se.
"Děkuji," usmál jsem se. Zajímavé, jak se snaží skrýt ten kyselý výraz. "Ale tvař se veseleji, co nevidět příjdou hosté."
"Jistě, Suki-sama," přikývnul jsem. "Budete mě nyní potřebovat nebo se mohu vrátit k přípravám?" optal jsem se.
"Pokračuj," pronesl jsem. "Budu tě potřebovat, až příjdou hosté. Ale chci tě veselého."
"Ano, pane," kývnul jsem a vrátil se k práci. Mám z toho dnes nepříjemný pocit. Nebojím se o sebe, ale o Sukiho. Netuším co má Akame v plánu, ale jsem si jistý, že nic čestného to nebude. Čas rychlé ubíhal a než jsem se nadál návštěva byla tu. Všechno jsem ukončil a běžel jsem je uvítat. "Vítejte, pane," řekl jsem a uklonil se.
Šel jsem na chodbu hned po Kurovi a usmál se na hosta. "Vítám tě v mém sídle, příteli," řekl jsem a uklonil se. Znenadání se objevil můj vlk a začal hosta vítat po svém. "K noze!" poručil jsem a vlk se poslušně postavil k mé noze. "Pohoštění je na zahradě, prosím, následujte mě," pronesl jsem a šel k zadnímu vchodu.
Kuro Akame: Když jsem přišel do Sukiho sídla, první, kdo mě uvítal, byl Kaze. Poklonu jsem mu oplatil a když mi Takara řekl, ať ho následuji, podíval jsem se na Kazeho. "Máš poslední šanci. Naposled tě žádám o tvou menší službu," šeptl jsem mu.
"Již jsem odmítnul čtyřikrát. Smiřte se s tím, mě nepřemluvíte," odvětil jsem mu tiše, aby nás Suki neslyšel. Nevím co chystá, ale jestli přitom sáhne na mého pána, bude toho hořce litovat.
"Jak chceš," pokrčil jsem rameny. "Ale této chyby budeš hořce litovat." Šel jsem za Takarou na zahradu a začal si s ním povídal, přičemž jsem hladil velice přítulného vlka.
