Dear Sirius... [Harry Potter ff] ✔️

Čtvrtá

Tak za tento herecký výkon bych měla dostat Oscara. Doufám, že nic netuší. Osobně si myslím, že to s tou druhačkou a úkolu zní docela věrohodně. Seběhla jsem schody dolů až k  Velké síni, kde jsem si nabrala porci vaflí a jahod. Zanedlouho přišli i holky,tak jsem tam aspoň nemusela jako trdlo sedět sama. 

"Hej, nepřijde vám poslední dobou Sirius takoví... jak to říct? Nervózní? To víte, jak jsem byla s ním včera na rande, přišel mi jiný. Smutný, podrážděný.. a nevím co ještě," nadhodila z ničeho nic Lin. 

"Ne každý den je posvícení," odpověděla jsem hned. 

Lily se na mě zaraženě podívala. "Co ty o tom můžeš vědět?" zasmála se. 

Na to jsem jen pokrčila rameny a odešla na první hodinu. 

*Pohled Siriuse* 

Když jsem šel na snídani, spatřil jsem tam Vaness a ty její kamarádky. O něčem diskutovali a zničeho nic se Vaness zvedla a odešla. Otočil jsem se za ní, ale ona mi nevěnovala žádnou pozornost. 

Společně s Jamesem, Remem a Peterem jsem si sedl na druhou stranu stolu, než seděli ony, ale i přesto jsem něco z jejich konverzace uslyšel.

"Myslíš si, že spolu něco mají?" prohodila Evansová. 

"Blbost. Sirius teď chodí se mnou," ušklíbla se Clarková. Pche.. vždyť jsem jí neřekl ani píď o tom, že se mi byť jen líbí. 

Evansová vykulila oči. "Fakt? Jak dlouho? A... Vaness o tom ví?" 

"Pár dní a ano, Vaness jsem o tom řekla ještě ten den. Nechápu, proč vám o tom neřekla."

No moment... chce mi tady někdo říct, že.. Že si Vaness myslí, že s tou nafrněnou blbkou chodím? "Siriusi?" promluvil na mě Rem. Já jsem ho ale vůbec nevnímal. Hlavu jsem měl zaplněnou zcela něčím jiným. "Haló! Svět potřebuje Siriuse!" zamával mi před očima James. 

"Co, kde?" zakoktal jsem se, nad čímž se začali kluci smát. 

"Vtipné," řekl jsem. "Půjdeme už?" Ostatní přikývli a tak jsme se vydali k učebně, kde máme další hodinu. 

*Pohled Vaness*

Celé vyučování se na mě Sirius díval, ale ne tentokrát tím podezíravým výrazem. Byl takový... chápavý? Smutný? Doufám, že nic neprokoukl. 

                                                                                          ***

Poslední dvě hodiny byli lektvary. Usadila jsem se do zadní lavice a čekala až se profesor Křiklan dostaví. Až se tak stalo, všechny obdařil svým vřelým úsměvem.

"Dobré odpoledne, mládeži. Nevím jestli se to k vám dostalo, a nikoho odtud nepodezřívám, prostě se ptám ve všech skupinách," jeho milý výraz povadl, "Včera, nebo dnes ráno se nepozorovatelně vypařilo pár přísad. Tak se vás ptám, víte o někom, kdo by toho byl schopen, nebo by se někdo z vás přihlásil dobrovolně?" Porozhlédl se po učebně.

*Pohled Siriuse*

Všechno mé podezření padlo na Vaness. Je možná skvělá lhářka, ale tohle nemůže být snad náhoda. Nebo ano? Otočil jsem se na ní a věnoval jí můj povzbudivý úsměv. Starostlivě se na mě podívala. Jasně že jí neprásknu. Nejsem žádný práskač přeci. 

"Nikdo?" zeptal se pro jistotu profesor a znovu nasadil svůj vřelý úsměv. "Tak budeme pokračovat." 

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti👑

Doufám, že se vám nová kapitola líbila:) 

Tenhle příběh bude mít cca 7 kapitol. Myslela jsem si, že bude mít min. 10, ale trochu jsem to pozměnila💡

Hvězdičkujte  🌟 komentujte a podobně 💪

Děkuju všem, že čtete a 

Neplecha ukončena.