Dear Sirius... [Harry Potter ff] ✔️

Pátá

Po dvou hodinách lektvarů jsem měla všeho dost a doslova vyběhla ze sklepení. 

"Vaness!" zakřičela zamnou Lily. Ani jsem se neotočila a běžela dál. Nedívala jsem se doprava doleva, prostě jsem běžela. 

Už jsem se blížila k obrazu Buclaté dámy, když v tom jsem do něčeho narazila a spadla na tvrdou zem. "Dávej si příště po-" obořila jsem se na daného, ale když jsem spatřila jeho bouřkové oči a nevinný výraz, nemohla jsem nic dělat, jen sedět jako zkamenělá. 

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Sirius. 
"Já? jo, teda ne- teda... samozřejmě, že ano." 

Sirius se pousmál a pomohl mi vstát. "Dík" To bylo jediné na co jsem se vzmohla a odešla.

Ještě jsem slyšela ho volat mé jméno, ale byla jsem rozhodnuta. Všechno změnit. 

*Pohled Siriuse*

Nechala mě tam stát. Chápu to. Prostě nemá zájem. Stejně jako před lety. 

Měl bych jí nechat jít. Když to chce takto. Hrdě jsem mířil k obrazu a řekl heslo. Buclatá dáma mě kupodivu hned pustila a já si mohl usednout na mé velmi oblíbené místo- na mé křeslo. 

Zadíval jsem se do plamenů, které plápolaly v krbu. Chvilku jsem tam jen tak seděl, když v tom jsem ucítil něco štiplavého na mém obličeji, přesněji v mých očích. Byly to slzy, které se draly na povrch a pomalu se začaly kutálet po mém obličeji. Já Sirius Black a brečet? A ještě k tomu kvůli holce? Nesmysl. Utřel jsem si slzy, než by kdokoli přišel do společenky a mohl mě vidět. 

*Pohled Vaness* 

Kam jsem to sakra dala? Mysli Vaness, mysli. Kam jsem tu zpropadenou lahvičku mohla dát?

Začala jsem se přehrabávat věcmi na mé posteli, pod ní, prostě všude. "Bingo!" vykřikla jsem, když jsem prohrabávala moji brašnu a vytáhla malou lahvičku s fialovou tekutinou uvnitř. 

"Jaké asi může být dávkování?" přemýšlela jsem nahlas. Každopádně jsem nad tím mávla rukou. Většinou bývá 2-3 loky. Převalovala jsem lahvičku v rukách a nakonec jsem usoudila, že to risknu. Určitě to bude něco jako: 1 lok= 1 rok. 

Vytáhla jsem špunt z lahvičky, zhluboka se nadechla, rty se dotkla hrdla láhve a dala si rovnou dva loky. Pak jsem ucítila jako by  se mnou svět zatočil a dopadla na zem. Musím říct, že ten způsob přemisťování se v čase je dosti zvláštní... To byli mé poslední pocity a pak už jsem nic nevnímala. 

*Pohled Siriuse*

Slyšel jsem ránu, která šla od dívčích ložnic. Vaness. Na nic jsem nečekal a rozběhl se do dívčích ložnic, pravidla nepravidla. 

Otevřel jsem dveře od jejich pokoje a uviděl Vaness, která leží v bezvědomí na zemi. Vedle ní ležela rozbitá nějaká lahvička. Byl to jed? 

Na nic jsem nečekal a uchopil jí do náruče a běžel směrem na ošetřovnu. Tam si s ní snad madam Pomfreyová nějak poradí. 

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti :3 

Jako vždy děkuju, že čtete a ještě víc děkuju, že jsme společně přesáhli 100 reads!!👈👈 Hrozně moc vám chci poděkovat (ano vím, asi to moc řeším,ale.. jsem prostě hrozně ráda) 

Každopádně.. blížíme se pomalu do konce. Ani já sama jsem nevěděla, že to bude tak krátké, ale tak snad nevadí ^^

Určitě jestli vás moje psaní, fantazie, cokoliv zaujala, zanedlouho vydáme společně s @Normal_Girl1 Prolog k našemu novému příběhu "Hogwarts are not for muggles", takže se určitě můžete těšit, protože to už bude trošku víc delší 👊 Slibuju! 😄

No... jako vždy hvězdičkujte ⭐, komentujte atd. 

Mějte se nádherně, užívejte prázdnin, čtěte Harryho, já nevím ještě co a...

Neplecha ukončena.