Dear Sirius... [Harry Potter ff] ✔️

První

S rukama plnýma knih jsem se vracela z knihovny. Přeci jenom se blíží konec 7. ročníku, kdy budeme skládat OVCE, takže bych se na ně pomalu, ale jistě měla začít učit. 

Už jsem se blížila k obrazu Buclaté dámy, když v tom jsem spatřila Siriuse. Stál před obrazem opřený o zeď. A nebyl tam sám. Jak jinak? Vedle něho tam stála drobná blondýnka s průzračně modrýma očima. Něco mu říkala, ale vypadalo to, že ji neposlouchá. Raději se věnoval čištění svých nehtů. 
Jeho dlouhé černé vlasy mu padaly do obličeje. Jeho rty byly staženy do jedné linky. Sirius byl už od mala velmi vysoký. A byl také hodně hubený. Ale ne, že by vypadal úplně nezdravě. Jeho váha byla, tak akorát. Když jsem se z jeho těla pohledem posunula znovu k jeho obličeji, všimla jsem si, jak se na mě upřeně dívá. Sakra. Jeho bouřkovýma očima si mě měřil od hlavy až k patě. 

"Blacku. Stojíš mi v cestě," prohodila jsem k černovlasému chlapci. Už mě pořádně bolely ruce. Jako by ty knihy vážily tunu!  "Prosím," máchl rukama směrem k obrazu, čímž naznačil, že mohu projít. "Díky," špitla jsem a řekla heslo. Buclatá dáma se na mne chvilku smutně dívala. Asi si všimla, jak jsem se na Siriuse dívala. Ale já si o žádnou lítost nežádala! "Můžete mne prosím pustit?" štěkla jsem na ní. Buclatá dáma mi po pár poznámkách na dnešní chování otevřela.

Do nosu mne praštila vůně starého pergamenu, hořícího ohně a zeleného čaje. Už od prvního ročníku jsem si oblíbila naši společenskou místnost. Je malá, ale útulná. Je laděna do červené barvy, neboli do barvy Nebelvíru. Milovala jsem na ní tu přátelskost, která z této místnosti sálá. Ale úplně nejvíce jsem milovala obrovský krb, v kterém plál plamínek ohně.

 A za pár měsíců už ji znovu nespatřím. Už nikdy nezažiji večírky, které zde Pobertové pořádali. Večery, kdy jsem si narychlo dělala úkoly. Na pohovku u krbu, na které jsem často usínala.

Málem mi do očí vyhrkly slzy. Ale z přemýšlení mne probudilo bolestivé zápěstí, tak jsem usoudila, že si půjdu knihy uklidit. Rychle jsem vyběhla schody a došla do mého pokoje, který jsem sdílela společně s Lily Evansovou, což je dívka s dlouhými ohnivými vlasy. Je idolem mnoha kluků. Tedy... spíš by byla, kdyby pro ni neměl slabost Potter, který je "shodou náhod" taky Poberta, je to nejlepší kamarád se Siriusem, možná proto ho nemůžu vystát stejně jako Lily. Takže kvůli tomu si od ní ostatní kluci drží odstup. Každopádně se mi zdá, že poslední dobou si Lily od Pottera nedrží takový odstup jako vždy držela. Dokonce se mi zdá, že tam proběhla nějaká ta jiskra. Každopádně je Lily hrozná tajnůstkářka, takže mi, Sam a ani Lin nechce nic říct. 
Takže jak už jsem se zmiňovala, mými dalšími spolubydlícími jsou Sam a Lin. Sam je taková menší knihomolka, která je od rána do večera zalezlá v knihách a mohla by o nich povídat 24 hodin denně. A Lin? Lin tu není moc dlouho. V pátém ročníku přestoupila z Krásnohůlek za špatné chování. Nejdřív jsme nebyli úplně nejlepší kamarádky, ale nějak se to postupem času zlepšilo. 

Lehce jsem své knihy položila na postel. Byla to slušná hromada, takže mi několik z nich popadalo dolů. Potichu jsem zasténala a sehnula jsem se pro ně. Z jedné knihy o lektvarech vypadl nějaký lístek. Zamračila jsem se a zvedla ho ze země. 

Moje zvědavost mne přemohla a papírek jsem  v rukou rozevřela. 

Lektvar Časozměň

Přísady: Noha ropuchy, vosk, voda, výluh z Mandragory a kůže z Hřímala

Postup: Všechno poctivě rozdrťte a nasekejte na malé částky. Do kotlíku si mezitím nalijte vařící vodu, přidejte vosk. Nechte pár minut odstát. Poté přidejte výše uvedené ingredience a promíchejte. Po několikaminutovém promíchání by se měla barva lektvaru změnit na fialovou. Znovu nechte lektvar odstát, do doby, kdy lektvar začne bublat. Poté je lektvar hotov.

Byl to útržek z nějaké učebnice lektvarů. Hádám, že nepatřil mezi plně přístupný. Bylo zde napsáno, že lektvar změní čas klidně více než o rok! Takže byl užitečnější, než Obraceč času. 

Ale na co by mi takový lektvar byl? Pomalu jsem se zamyslela. A kdo tam ten papírek podstrčil? Byla to náhoda? Třeba to tam někdo jen zapomněl. 

Hlavou se mi honilo milion myšlenek. Bez přemýšlení jsem popadla kousek papíru a strčila jsem si ho do kapsy hábitu. V tu chvíli do místnosti vtrhla Lin. "Ahoj Lin, jak je?" zeptala jsem se slušně. "Super," usmála se. Nad tím jsem jen protočila očima. "Co se stalo, že jsi tak veselá?" 

Lin zakroutila hlavou. "Neuvěříš tomu," zasmála se pro sebe. "Tak to zkus." 

 V očích měla malinké jiskřičky. "Mám kluka." 

"Ne, vážně?" řekla jsem ironickým tónem. Lin se jen zaškaredila a pokračovala. "Ne jen tak nějakého kluka." 

"Lin. S Jacobem ses rozešla před nedávnem. Počkej zkusím to spočítat," začala jsem naoko počítat na prstech. "Před dvěma dny," řekla jsem, když jsem skončila. "Ty toho naděláš. A chceš vůbec vědět, kdo to je, nebo ne?" 

"Samozřejmě."  

Lin se nadechla a pomalu vydechla. "Se Siriusem," řekla s úšklebkem na tváři a dřív, než jsem na to stihla nějak zareagovat mne silně objala. "Ano, s tím Siriusem," nenechala mne ujmout se slova. Pak mě pustila. Pomalu jsem zamrkala. "Cože, vždyť.. vždyť jsi říkala, že se ti nelíbí." 

"Ale to bylo před dvěma lety. Dospěla jsem. A teď mě omluv, domluvili jsme se, že si někam zajdeme. Takže.. musím jít." Naposledy se na mne sladce usmála a vyšla z místnosti div si nezačala zpívat. 

Povzdychla jsem si. Zapomněl na mě. Po tváři mi stekla osamocená slza. 

Vytáhla jsem papírek z kapsy u hábitu a zadívala jsem se na něj. "Možná přeci jenom budeš mít využití." 

-

-

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti ♡♡♡

Tohle je pilotní kapitola mé nové povídky "Dear Sirius..." (ano.. názvy mi opravdu nejdou) :'D. Vím, že tohle není plné akce, každopádně si myslím, že tohle od téhle povídky ani očekávat nemůžete, protože jak jste si v popisu mohli všimnout, je to "Zamilovaný příběh" (i když teprv uvidíme, kam se to vyvine) ;). 

Každopádně to pro teď bude stačit. Komentář, hvězdička mě potěší a...

Neplecha ukončena...

/* /* /* /* /* /*