Můj Život

Už tě nechci nikdy vidět

Psal se rok 2015 když se můj táta dal do hospody hned po práci. Byl tam dlouho a tak na večer přišla máma z práce. Zeptala se nás kde je. Já se ségrou řekla že v hospodě. Jelikož jsme od něj jednou odešli tak se to nahromadilo na něj. Byla jsem se sestrou v pokoji a mamka v kuchyni utírala nádobí. Táta přišel a šel rovnou k mámě. Slyšeli jsme spadnout talíř a našeho tátu jak na mámu křičí. Krčila jsem se pod peřinou a brečela jsem jak mimino. Sestra taky. Zaslechla jsem že táta buď mámu natlačil ke zdi a nebo ji shodil na zem. Rozběhla jsem se ke dveřím od pokoje. Divím se že jsem je našla. Nic jsem neviděla jenom šmouhy. Měla jsem oči plný slz. Doběhla jsem do kuchyně a viděla jak táta drží mámu pod krkem a má zvednutou pěst před jejím obličejem. Zařvala jsem ať mamce dá pokoj a rychle se rozběhla k mámě. Chytla jsem ji kolem pasu a tátu druhou rukou odstrkovala pryč.
Máma mi zašeptala ať si jdu zbalit důležité věci. Než jsem ale šla tak mi táta,to monstrum které mě vychovávalo do mých devíti,mi vlepil facku. V ruce měl přívěsek který pořád měl u sebe a ten mi udělal malou ranku na mém obličeji. Lekla jsem se a utekla do pokoje za sestrou.

Já: Nikolo zbal si důležité věci! Dělej!

Sestra: Dobře. Co se ti stalo? A co se děje?

Já: táta. Valime pryč od něj. NADOBRO.

Nikola se dál neptala a zbalila si věci do malé černé tašky. Já si věci dala do růžové tašky a čekali jsme na mamku. Byla jsem schovaná pod peřinou a čekala než přijde. Otevřeli se dveře a v nich nebyla máma.....ale to monstrum.
Přeběhla jsem k Nikoli a držela se jí. Ten se nasral a odešel pryč z pokoje. Měla jsem žaludek jak na vodě a nohy se mi třepali tak že jsem se skoro nemohla postavit. Měla jsem obrovský strach. Mamka přišla a já se hned zvedla a já,sestra a mamka jsme utekli pryč z toho domu. Utíkala jsem v pižamu přes Hrádek. Mířili jsme k mému nejlepšímu strejdovi. Kamil je mamčin mladší bratr. Já se pořád ohlížela jestli jde za námi. Na štěstí ne a tak jsme urychlili naše tempo a za čtvrt hodinky jsme byli před domem strejdy. Už za ním nikdy nejdu.

Tohle je další část mého života

(Tohle není žádný výmysl, ale krutá pravda)