💜Láska nebo smrt 💀

Hodina matiky a jiné pohromy

Koukla jsem se na hodinky." A sakra, do konce hodiny zbývá ještě 20 minut. " Měli jsme hodinu matiky, už zase! Jak já matiku nesnáším!! :( Chodím do 3. ročníku na střední škole a řeknu vám, je to tu "vopruz". Nemám žádné kamarády, všichni si totiž myslí, že jsem divná. Mám jen jednu BFF, ale ta bydlí hodně dakeko, takže se s ní moc často nevídám. Takže jsem stále sama. Už od školky jsem s tím měla problémy, nikdy nikam nezapadám... Už hodněkrát jsem uvažovala o sebevraždě. Jednou jsem to už měla i naplánováný, ale oni mě přistihli a zastavili mě. Ptáte se kdo oni? Moje máma a její přítel, který me nesnáší.. Hrozně moc se tešil až se odstěhuju.. Teď je mi 18 let a tak už mám konečně svůj dům a můžu si dělat co chci. Konečně!!!
"Kate Hollinsová?? "zaduněl učitelův hlas. "Už zase přemýšlíš?" řekl učitel a celou třídou se rozneslo slabé šuškání a smích. "Omlouvám se pane profesore, už se to nestane." řekla jsem a cítila jsem jak rudnu. Jak já nesnášela svou třídu. Nemohla jsem se dočkat až z téhke školy vypadnu. Z téhle školy, města, kraje... Už tu nestrpím ani vteřinu.
Konečně zazvonilo. Třídou se rozezvoněl smích a jásot. Všichni se radovali že konečně můžou domů. Popadla jsem tašku a vyběhla ze třídy. Už jsem chtěla být doma. Zítra mě čekal náročný test. Z čeho? Ano, samozřejmě že z matematiky. Chtěla jsem se ho naučit za jedna a tak jsem pádila domů, abych toho stihla co nejvíce. Zrovna jsem myslela na to, jak si dám doma chutný sendvič a pak se vrhnu na učení když v tom jsem se nějak moc zamyslela a do někoho jsem nabourala. Spadla jsem na zadek a když jsem se vzpamatovala, koukla jsem se do koho jsem to vlastně narazila. Byl to Ben. "To snad ne!!!" vykřikla jsem, ale jen ve své hlavě, aby mě někdo neslyšel. Ve škole je milion lidi, ale já musím nabourat zrovna to Bena. Ben už se mi totiž dlouhou dobu líbil, ale on byl o rok starší a prostě patřil do té party "oblíbených " studentů téhle školy. (Narozdíl ode mě).
"Promiň" pípla jsem.
"A za co se omlouváš?" křičel Ben na celé kolo. " za to jak si nemožná a nebo za to že neumíš chodit?" jeho banda kamarádů se začala řechtat. Rychle jsem si stoupla a odběhla jsem pryč. Ach jo, proč já? Už zase jsem se tím svým " přemýšlením" dostala do maléru... Jsem fakt nemožná. Začala jsem si v duchu nadávat a šla jsem co nejrychleji domů...

Ahooj. A máme tu první kapitolu :-D
Tentokrát od Knihomiláček ..
Budeme rády za každý vote nebo komentář.
Paa ❤