Ach, ty Rebelky!

Kapitola první - Zpátky v Bradavicích

Obě dívky s úsměvem pozorovaly malé prváky, kteří pobíhali sem a tam po rozlehlém nástupišti, nástupišti devět a tři čtvrtě. Na tvářích měli vepsaný nadšený, ale i vystrašený výraz, protože za několik hodin už by měli být zařazeni do svých nových kolejí, ve kterých stráví příštích sedm let.

Dívky z pozorování vyrušila dívka třetí, rudovláska jménem Lily Evansová. Právě proběhla už po sedmé přepážkou a málem vrazila do obou dívek, které stály těsně za ní.

„Jé, Mio, Marlene, promiňte, nevšimla jsem si vás," omlouvala se Lily, mezitím, co se zbylé dvě dívky smály.

„To nic, Lil," pronesla mezi stále trvajícími záchvaty smíchu Marlene, menší z dvojčat.

„Tak fajn, jdeme do vlaku, ať nemusíme stát?" zapojila se do rozhovoru Mia.

Lil i Marlene jen souhlasně přikývly a bok po boku se vydaly hledat volné kupé.

Podařilo se, ale nebyly jediné, které chtěly kupé pro sebe, před nimi se objevila jim tolik známá partička v čele se Siriusem Blackem, nejhezčím klukem školy a tím, kterého chtějí všechny.

„Ale, ale, nejsou to Rebelky?" pronese Sirius a sladce se usměje. Po tomhle jeho úsměvu jde většina dívčí populace Bradavic do kolen, nebo se roztečou blahem, což samozřejmě v případě Wolfových a Lily nehrozilo.

„Ale, ale, nejsou to Poberti?" odvětí Marlene stejně sladce.

„Wolfová a Wolfová, dvě takzvané Rebelky, jak vás nazvala klučičí část Bradavic, které nám kazí reputaci už šest let," ušklíbne se Potter a jakmile zpozoruje Lily, automaticky si prohrábne pravou rukou vlasy, po čemž se Lily znechuceně otočí a vyjímečně se vyvaruje urážlivých poznámek.

„Tohle je naše kupé," ušklíbne se Remus Lupin, snad nejslušnější z Pobertů, což se mu hodilo při získání prefektské funkce v pátém ročníku.

„To se ještě uvidí," pronesla odhodlaně Mia a sladce se usmála, což donutilo Remuse trochu se začervenat. Tak, jak tomu bylo zvykem, Mia a Lupin zase měli za úkol získat kupé, aby ostatní členové jejich party nemuseli stát v uličkách, nebo sedět u Zmijozeláků.

Mia rychlostí blesku vyběhla, ale Lupin byl taky rychlý. Bylo to sice jen pár metrů, ale představa, že budou lepší než ti druzí obě dvě party nadchla a tak se do ''závodů'' hrnuli o to nadšeněji, snad ještě víc nadšeně, než minulých šest let.

„Pojď Mio!" povzbuzovala ji sestra. Mii štěstí moc nepřálo, sice už měla výhru jistou, ale Lupinovi se podařilo zakopnout o vlastní nohu. A tak se mu podařilo spadnout na chudáka Miu.

„Slez ze mě!" pronesla trochu přidušeně Mia, celá rudá v obličeji, což vypadalo velice podivně s jejími duhovými vlasy.

Mezitím se ke dveřím nahrnuli zbylí Poberti a Marlene s Lily. A také byli rudí v obličeji, ale z jiného důvodu - snažili se nesmát.

„Lupine, okamžitě ze mě slez!" pronesla Mia už trochu naštvaně. Chvíli mu trvalo, než konečně pochopil, co se stalo a co mu Mia říká.

„Ja - jasně, promiň," vykoktal, ale slezl z ní.

Přihlížející Poberti se začali smát, což donutilo začít se smát i Marlene s Lily - smích Siriuse Blacka byl neuvěřitelně nakažlivý.

„Hahaha," zasmála se sarkasticky Mia a vstala z podlahy.

„Tak, to bychom měli," ušklíbla se Marlene. „Můžete pokračovat, protože kupé je naše," dodala ještě a s malou poklonou ukázala na dveře kupé.

Lily se mezitím pohodlně usadila na sedačku u okna tak, aby seděla zády, přesněji řečeno proti směru cesty a překřížila nohy.

Uplynula už alespoň hodina od doby, kdy vyjely ze zatáčky nástupiště devět a tři čtvrtě a téměř tři čtvrtě hodiny od doby, kdy vyhrály, tak jako všechny roky předtím, nad Poberty.

„Viděly jste jak se tvářil?" nadhodila najednou Lily, když si konečně vlasy vyčesala do vysokého, neposlušného drdolu.

„A jak koktal," zasmála se Marlene.

„Jak se tvářil?" nechápala Mia. Přeci jen, moc si ho nevšímala, protože měla plno práce dostat ho z ní a uklidnit se, aby se vytratila i její červeň z obličeje.

„Ty sis toho nevšimla?" teď naopak nechápala Marlene, protože podle ní to bylo naprosto očividné.

„No promiň, já jsem nevnímala jak se tvářil, já jsem nemohla ani dýchat!" řekla naoko naštvaně Mia, ale dlouho jí ta pomyslná naštvanost nevydržela, na to je až moc zvědavá.

„Takže, milá Mio, Remus byl úplně rudý jako rak a tvářil se docela vyděšeně z toho co se právě událo," vysvětlovala jí to Lily, jakoby Mia byla dvouleté dítě, které se učí mluvit.

„Aha, takže on byl vyděšený?" optala se ironicky Mia.

„Asi, protože takový výraz má na tváři jen Marlene, když vidí, že se někomu něco stalo," pousmála se Lily, postavila se a z kufru vytáhla učebnici lektvarů pro sedmý ročník.

„Tak, milá Mio, já následuji příklad naší milé primusky a jdu si číst," zasmála se Marlene, ale její smích přerušil vyděšený výkřik Lily.

„Já jsem primuska! Musím do prefektského kupé,a bych zaučila prefekty," vyjekla přidušeně a vystartovala z kupé, až se jí za nohama prášilo.

Jakmile opustila práh kupé, Marlene odložila knížku a s Miou začala plánovat další žertík na Filche a jeho kočku - paní Norrisovou.

Když už se pomalu blížili k Bradavicím, do kupé vpadla Lily.

„Ten idiot Potter je primus! Chápete to? Primus? To je konec! Proč nejsi primuskou ty, Marlene? Já nechci mít po večerech hlídky s... s... s ním!" zoufala si tak, že i Marlene poznala, že nechce mít s Potterem hlídky po nocích sama.

Naštěstí se odpovědi vyhnula díky zahoukání vlaku a jeho následnému zastavení.

Konečně zpátky v Bradavicích.