Bylo přibližně pět hodin ráno a jediné obyvatelky hradu, které nespaly, byly Mia a Marlene Wolfovy z nebelvírské koleje. Marlene se ve snu připitoměle usmívala a Mia se najednou prudce vymrštila do sedu. Hodiny v dívčí ložnici sedmého ročníku právě přeskočily na pět hodin ráno a Mia se tiše rozhlédla. Potichoučku vylezla z teplé postele a zamířila k posteli vedlejší - posteli patřící jejímu dvojčeti.
„Marlene, vstávej, je čas,“ zašeptala a jemně jí zatřásla.
„Mami nech mě, to udělala Mia,“ zamumlala jí Marlene odpověď a Mia se snažila, aby nedostala až moc velký záchvat smíchu - to by Lily i Alici určitě probudilo.
„Marlene Wolfová, víš, naše skvělá kamarádka - madame roztomilá kočička - čeká, až dostane nový kožich,“ Mia plánovala většinu jejich žertíků, asi protože to vždy naplánovala do těch nejmenších podrobností a nikdo je nechytil.
Marlene tato věta ihned probudila.
Potichu se vyplížily z pokoje a už jen stačilo najít si Paní Norissovou. Našly ji poblíž zmijozelské koleje. Marlene vytáhla svou hůlku a začala jí mávat a ve vzduchu tak chvíli vznikaly složité obrazce. Po chvíli kouzlo dokončila a pyšně se na svůj čin zadívala.
„Páni,“ pronesla Mia jejím obdivným tónem - ten moc často nevytahovala.
„Kdo by to byl řekl? Sekne jí to!“ zasmála se Marlene.
„A teď pryč!“ šeptla Mia a popadla Marlene za předloktí.
Nepozorovaně se vplížily zpět do pokoje, nenechaly důkazy a nikdo nevěděl že byly pryč - navíc mají alibi.
Dokonalý zločin, pomyslela si dvojčata dříve, než se spokojeně propadly do říše snů.
***
Sotva první sluneční paprsky osvětlily jejich ložnici, dopadly na dvě drobné dívky, snažící se dostat třetí z nich z postele.
„Marlene! Já mám hlad! Vylez, nebo jdeme bez tebe!“ pronesla Lily naštvaně a zatahala za dívčinu peřinu.
„Jestli teď hned nevylezeš, zahraješ si na bratránka! A ty noc dobře víš, kterého!“ napadlo Miu a radostně očekávala výsledek, který se brzy dostavil.
„To neuděláš!“ vykřikla Marlene rozespale.
„Vsadíš se?“ Mia, která odjakživa dokázala skvěle skrývat své pocity, nasadila kamennyý výraz, ze kterého nedokázalo ani její dvojče cokoli vyčíst.
„No jo pořád! Už lezu!“ křikla na své kamarádky poraženecky Marlene a po pádu z postele a vymotání se z peřiny se vydala směrem do koupelny.
Sotva společně vyšly z pokoje, přidali se k nim i Poberti. Co se tak mohlo stát? James zase otravoval Lily, ať s ním jde na rande, a tak netrvalo dlouho, než se zrzka naštvala.
„Já s tebou na žádné rande nepůjdu, Pottere!“ zařvala Lily a vytočené usedla k nebelvírskému stolu.
Poberti si sedli naproti této trojici a dál se jim nevěnovali. Paní Norisová sebevědomě kráčela k učitelskému stolu a předváděla se jako modelka na pódiu, představující novou kolekci. Všichni dostávali záchvaty smíchu a dokonce byly jisté náznaky i na některých učitelích. Rebelky se začaly smát také, ale až po chvíli, aby to nebylo podezřelé; jsou to přeci mistryně ve svém oboru.
Po chvíli se všichni uklidnili a začali si šuškat mezi sebou, kdo to mohl provést. Poberti či Rebelky? Poberti měli jasno a s uznávajícími výrazy na tvářích se otočili zpět na dvojčata.
***
Všechny hodiny už měly za sebou, a tak unaveně padly do křesel ve společenské místnosti. Lily si zabrala jedno pro sebe, Mia a Marlene si sedly vedle sebe a odpočívaly. Byly by i usly, dokud tedy nepřišli vetřelci a nenamačkali se přímo mezi ně.
„To se vám povedlo,“ uchechtl se Sirius. „Kdo to vymyslel?“
„Proč to chceš vědět?“ ušklíbla se Marlene.
„No, jen tak,“ vymlouval se Sirius. Určitě lhal a to Marlene vždy poznala.
„Ven s tím,“ pobídla je.
Nakonec odpověděl Remus. „Vsadili se,“ pronesl, jako kdyby o nic nešlo, ale přitom pokukoval po Mii. Ta si toho všimla a nasadila svůj nenapodobitelný kamenný výraz.
„Vážně?“ zasmála se Marlene a nespouštěla z Blacka oči.
„No tak, přece se toho tolik nestane, když řeknete, kdo to vymyslel.“ zazubil se James nadějně.
„Mia,“ ukázala Marlene na svou sestru.
„Spokojený?“ zeptala se Mia.
„Ani ne, sázel jsem Marlene,“ opáčil Sirius a v tónu jeho hlasu byla znát porážka.
„Já taky,“ povzdechl si James.
„Ale já ne!“ zazubil se Remus vítězně.
„Ty ses taky vsadil?“ promluvila překvapeně duhovláska a probodla Remuse nevěřícným pohledem.
„Jo, proč ne?“ uchechltl se Remus na odpověď.
„Jsem celkem unavená,“ zazívala Marlene. „Už půjdu do pokoje.“
„Počkej,“ vyskočila Lily z křesla, „půjdu s tebou.“
„Ty nejdeš?“ obrátila se Marlene na Miu.
„Už jdu,“ pronesla Mia tiše.
ČTEŠ
Ach, ty Rebelky!
FanfictionMia a Marlene jsou dvě sestry, dvojčata. Jsou to Rebelky, které už šest let kazí reputaci Pobertům. Jejich nejlepší kamarádka je Lily Evansová a jejich úhlavní nepřátelé Poberti. Ale co když se něco zvrtne? Co když jedna událost v pátém ročníku změn...
