Jet Black Heart /5sos Cz

#twentyseven -Phone calls

Sypu si müsli s kousky jahod do misky, když se můj mobil ležící na kuchyňské lince rozdrnčí. Ozve se písnička Castaway, kterou mám nastavenou pro neznámé čísla.

,, Haló?" Zeptám se nejistě v očekávání, kdo to bude. Prank call ? Spletene číslo?

,, Amy?" Zašeptá hluboký hlas v telefonu na druhé straně.
V ten moment mi srdce vynechalo pár úderů a já přestala dýchat. Nohy se mi rozklepaly jako pudink a řeč mi utekla spolu s mozkem.

Nakonec se přece jen vzpamatuju a tiše řeknu:
,, Tati?"

,, Amynko, zlato, tak mi chybíš, i Zanymu. Ale mám dobrou zprávu! Ten soud jsem vyhrál, takže budeš bydlet u nás!" Vyhrkne táta celý šťastný. ,,Za hodinu si pro tebe přijedu!"

To je jako sen. Úžasný, krásný a dokonalý sen. Jakoby v růžovérůžovém oparu moje ruce sami balí to nejoblíbenější a nejdůležitější.

Stále tomu nemůžu uvěřit, že se to děje, že se stěhuju k tátovi a bratrovi. Je to tak nereálný. Konečně budu zase šťastná.

Zazvoní zvonek. Taťka je tady!

Bez pozdravu se mu hodim kolem krku.

Když o několik minut později, které vyplňovalo vítání, objimani a radovani, sedím v autě se sluchátky v uších a ozve se tam písnička Jet black Heart, připomene se mi, co v životě ještě potřebuju. Vždyť tenhle pitomý song mi od základu překopal život...

Je to týden od odjezdu kluků a já jsem si plna melanchonie oblékla tytéž jeansy, co v den loučení.
Po cestě k Van je mi zima a tak si ruce strčím do kapes. Od pusy mi odletuje sražená pára a vlasy mi cuchá déšť s větrem.
V pravé kapse něco konečky prstů nahmatám. Malý složený papírek.
Vzkaz, který mi dal Ash na letišti.
Rozběhnu se, protože chci znát odpověď. Tenisky buší rytmicky do asfaltu.

Ten den mi řekly pravdu. O tom videu, zprávách na twitteru, plánu a o všem ostatním. Chvíli jsem se na ně zlobila, ale pak mi došlo, že jsem díky tomu poznala lásku.

A najednou jako by mě někdo osvítil.
,, Tati, zastav, musím si zavolat."

Taťka vyplní můj pokyn a já téměř za jízdy vyskakuju z auta s telefonem v ruce.

Táta a Zander. Nový domov. Nový domov s nimi. A oni dva bydlí v Austrálii. V sydney. A tam žije i Calum!

Vytočím čerstvě odblokovaný kontakt s názvem Cali ♡ . Bohužel mi hovor nikdo nevezme a po dalších pipnutich se ozve jeho nahraný hlas z hlasové schránky.

Asi už mě nechce slyšet, po tom, co jsem mu napsala ty dvě slova.

C A L U M :
Ráno vstanu s pocitem, že nadcházející dny budou skvělé. Ať už je to zapříčiněno tím, že máme dovolenou a jsem doma s rodinou a klukama, a nebo tim, že už dnes večer přiletí Zanderova a Ashova sestra,mám dobrou náladu.

Hmatnu po mobilu s úmyslem přidat tweet, něco ve smyslu I' m happy , ale na obrazovce na mě vyskočí upozornění na nepřijatý hovor.

Zarazí mě ovšem to, že je od Amyinky. Co se stalo? Je vážně nemocná? Umírá? Bojím se o ni. Proč mi volala o půlnoci?

Hned ji volám na zpět.

*číslo je momentálně nedostupné, opakujte volání později.*

V úleku si dlaní zakryju pusu. Ne, to ne. Už je pozdě... už ji nikdy neuvidím.

Rozbrečím se. Sednu si na parapet a pozoruju lidi, co chodí dole po ulici. Slzy mi po tvářích stěkají jako kapky deště po okně. Obloha brečí spolu se mnou. Můj pocit pohody se vytratil. Zůstává už jen a jen bolest....

-----------------
Hey Everybody,
I'm back!

Omlouvám se, že tak pozdě, ale musela jsem se dostat zpět do děje, tábor mi dal zabrat. Ale zase jsem si uvědomila, že skončit s fan fikcemi je blbost, takže chystám s klukama z The tide a The Vamps.

Tak co říkáte na kapitalutolu? Calum nám to dramatizuje :D
Děkuju za pěkné ohlasy, moc si jich vážím.

-H&K