Life for Charlie (Tolerance 1.5)

Promoce

Charlie:

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak pouze jednou chvílí se vám může život převrátit na ruby? Já na to poslední dobou myslím neustále. Co by to pro mě znamenalo, kdyby si Nick uvědomil, že už jsem ho začala nudit? A co teprve, kdyby si uvědomil že jsem pro něj nikdy nebyla ta pravá?

Neříkám, že mě tyto myšlenky začali trápit až teď, ale tento měsíc, jakoby se všechno jen kazilo. Nick něco tajil. Nevěděla jsem co, nebo proč, ale cukaly mi z toho nervy. Jeho tajné telefonáty nebo noční chození ven a jeho hloupé nesmyslné omluvy na mě byly příliš.

Snažila jsem se s ním mluvit, vytáhnout ho někam ven, ale nic nezabíralo. Stále tvrdil, že má spoustu práce a nebo že si něco už domluvil s Asherem.

Bolelo mě srdce už jen z té představy, že má někoho jiného, ale před pár lety jsme si dali slib a já doufala, že ho dodrží. Slíbil mi, že pokud si najde někoho jiného, řekne mi to ještě předtím, než si s tou dotyčnou něco začne. Tvrdil, že se to nikdy nestane a já mu věřila, ale teď už si nejsem zrovna moc jistá.

Dveře ložnice se s tichým vrznutím otevřely a náhle se objevil stín. Bylo půl třetí ráno a Nick se teprve vracel domu. Seděla jsem schoulená v peřinách u čela postele.

„Ty ještě nespíš?"

„Ne." Zašeptala jsem, neschopna se mu podívat do očí. Měla jsem strach co v nich uvidím. Nejistotu? Stud? Nebo dokonce naprostý nezájem?

„Miláčku zítra máš velký den, měla by ses vyspat." Začal si svlékat kalhoty a vysoukával se zároveň z ponožek. Když byly kalhoty dole, strhl ze sebe tričko a skočil na kraj postele, teprve pak se na mě podíval.

„Stalo se něco?"

Opravdu se musí ptát tak hloupě? Každý den poslední měsíc mě nechává doma samotnou, skoro se se mnou nebaví a najednou se mě ptá, co se sakra děje?!

„Jestli se něco stalo? Já nevím. Proč mi to neřekneš ty. To ty chodíš domu až nad ránem a skoro se se mnou ani nebavíš! Nicku, jestli někoho máš, tak mi to řekni! Nechci....já ne-nechci..." Jazyk se mi začal motat a oči byli zalité slzami většími než hrách.

V očích měl děs. Přisedl si ke mně blíž, rukou utírajíc mokré kapky smutku stékající mi po tvářích. „Miláčku..." Vydala jsem ze sebe naprosto odevzdávající se vzdech a koukla se mu do očí.

„Prostě mi to řekni... prosím." Zašeptala jsem prosbu.

Přisedl si ke mně blíž, pozvedl mi prstem bradu a maličko, jen malinkato se usmál.

„Nikdy. Charlie ty jsi moje všechno. Miluju tě a nikdy nikoho nebudu milovat jako tebe. Nikdy v životě. Jsi moje nebe. Nebe, miláčku. Nenávidím, že jsem tě donutil aby sis myslela něco takového. Proč bych chodil někam jinam, když tady mám vše co k životu potřebuju."

Sklopila jsem pohled.

„Ne, Charlie, podívej se na mě. Dívej se mi do očí a poznáš pravdu. Ty víš, že ti nelžu."

Tiše jsem popotáhla a utřela si mokrou tvář.

„Tak proč... proč pořád chodíš tak pozdě domu. Něco mi tajíš. Skoro se mě ani nedotýkáš. Vždycky jsi se se mnou miloval kdy jen jsi mohl a teď na to najednou nemáš čas. Jediný čas kdy jsme spolu, je když se vrátíš k ránu domu a já spím. Děje se něco Nicku? U-udělala jsem něco špatně?"