Chris The Slasher /evanstan/

Coming-out?

Tahle kapča se původně měla jmenovat  "Syndrom zavření v rozpálené sauně s igelitovým pytlíkem na hlavě a agresivní nezralou dýní", ale zlý Wattpad mi to neuznal :-( :-( 

* Aneb můj fetiš na dlouhé a nesmyslné nadpisy u povídek právě dosáhl nového levelu :-D *

Taky se musím za milého Chrise Slashera omluvit za to, že se nestihl pořádně opít, jelikož a protože moc filosofoval a tisíc let vybíral oblečení na párty.

Příště to hodlá napravit a pít jak nezavřenej ;-)

*Niké*

-----------------------------------------------------------------------

Chris přišel domů a čerstvě koupené víno postavil na linku, aniž by o něj ještě zavadil pohledem. Všichni jeho sousedé už odešli do práce a tak panenské ticho v apartmánu rušilo jen sotva zřetelné vrnění notebooku.
"Je čas, napsat další kapitolu," vydechl spokojeně a zkontroloval nástěnné hodiny. Bylo teprve půl osmé. What's the time? It's time for stucky, baby!
Pokojná ranní atmosféra na jeho pocuchané nervy blahodárně působila a příběh mu pod rukama jen svištěl.

"Já tam půjdu otče! Obětuji se pro tebe a budu žít s tím děsivým mužem!" vzlykl odhodlaně Steve a po jeho líbezné tváři skanula drobná slza. Rychle ji setřel, aby ji otec nezahlédl. Už se rozhodl.
Nešťastný kupec osedlal povoz a společně se vydali do lesa. Zatímco projížděli čím dál hustějším a tmavším porostem,...

Radost z dobře rozjeté kapitoly ho tak naplnila, až přestal vnímat čas. Všechno okolní zmizelo, zůstaly jen jeho poskakující prsty a svítící obrazovka s rozrůstajícím se textem. Jakoby teď seděl s kupcem a jeho překrásným synem na povoze a cítil jejich smutek a obavy. Kdyby chudák Steve věděl, k jakému krasavci a úžasnému kamarádovi to jede, jistě by koně popohnal, skočil by mu kolem krku, políbil ho a nějak zlomil jeho zakletí. Ale takhle to nefunguje, tohle je příběh, který jen tak neskončí...
Vlastně ani v realitě nejde skočit někomu kolem krku... co když by jej ten druhý nemiloval? Co když by zvíře nemilovalo krásku? Nebo opačně? V pohádkách je všechno tak jednoduché... tam tvoří děj on, on vytváří zápletky, situace, spojuje a rozpojuje osudy lidí, jak se mu zlíbí...
Najednou se zasekl. Doprázdna civěl na obrazovku, pak ji uchopil a chvilku možná doufal, že se do ní vcucne jako Harry Potter do Raddleova deníku ve druhém filmu. Pak si to uvědomil, pustil ji a bezcílně vstal.
*crrrrrrrr* Zvonek u dveří. Vděčně přiklusal a otevřel.
"Tady je vaše zásilka, pane Rogersi," návštěvníkem byl náctiletý poďobaný poslíček s ryšavými vlasy.
"C-cože?"
"Přinesl jsem vám každodenní zásilku oběda," vysvětlil mu kluk rádoby profesionálně.
"To už je tolik? A... moment... já se jmenuji Evans a... ne Rogers!" opravil ho Chris nejistě.
Oba na sebe chvilku zmateně hleděli a pak se poslíček rozesmál.
"Promiňte, pane Evansi. Já jsem velkej kapitánův fanda, víte?" promluvil a se slzami od smíchu zasalutoval a podal mu zabalenou plastovou krabičku.
"Aha... tak děkuju," pokýval herec nepřítomně hlavou, vzal si balíček a zaplul zpátky do bytu.
Postavil jídlo na stůl, donesl si příbor a dal se do jídla. Ten vývar s knedlíčky, ani svíčková nebyly nijak zvlášť teplé, ale dalo se to.
"Vážně už začínám seriózně slyšet na jméno Rogers?" zamračil se.
"Když nemáš zrovna práci a jenom sedíš u blogu, jsi až moc sám a z toho magoříš," vysvětlila mu ochotně situaci jeho racionálně-uštěpačná část.
Jakmile do sebe veškeré jídlo nacpal, umínil si, že až publikuje tuhle kapitolu, začne se připravovat na dnešní Sebovu párty, vzápětí se zkulturní a na jméno Steve Rogers zapomene. Kdyžtak si pomůže tím archivním vínem. Opilí lidé přece bývají veselí a společenští!
"Jo, a hned potom zvrací," dokončil nahlas svojí myšlenku.
Zapnul Stuckymánii.com, dopsal pár slov na závěr a začal psát vzkaz pro stuckyfily.

Ahojky, moji milí stuckyfilové!
Těšili jste se na pokráčo? Určitě jste měli na co, jelikož se v téhle kapitole Seb a Chris...
"Seb a Chris?!" vyjel sám na sebe vztekle. Už začíná vážně magořit...
Honem to opravil, publikoval a počítač zaklapl. Roztržitě se podrbal ve vlasech a vyrazil k šatníku. Chce to něco cool, co třeba tuhle košili... kdyby si prvních pár knoflíčků rozepnul... nebo tohle rockerské triko... a k tomu si vezme co? Černé upnuté kalhoty? Nebude to moc emo? A co džíny?

*Tato část byla z důvodu rozvleklosti a délky z příběhu vyřazena, jelikož autorka silně pochybuje, že má čtenář zájem o "dobrodružné" oblékání mladého nerozhodného geje*

Popadesáté se shlédl v zrcadle v outfitu, který mu vyhovoval asi nejvíc a do ruky si vzal láhev vína, aby co nejpřesněji nasimuloval situaci příchodu do Sebastianova bytu.
"Ahoj Stane," mrkl na sebe/imaginárního Seba svůdně, načež se musel začervenat.
Zkontroloval čas, mírně vyjekl, když zjistil, že mu to tak dlouho trvalo a rozletěl se k východu. Cestou si ještě na hlavu narazil kšiltovku, kterou ale vzápětí zase sundal, jelikož jí shledal trapnou.
Dveře práskly, klíče zachrastily, výtah cinkl.
Cestou dolů ještě naposledy kontroloval svůj look v okýnku kabinky a když dojel, musel uhýbat panu Kennardovi, který se právě zjevně vracel z pohotovosti, podepřen berlou a zpevněn sádrou. Auvajs.

Párty byla ohlášená na tři odpoledne. Přesně v patnáct nula nula už Evans stál u domovních dveří Sebastianovy menší vilky. Před elegantním plotem, natřeným bílou barvou už stálo několik dražších aut. Mezi nimi vynikalo černé žihadlo se začerněnými skly, nitrem a podvozkem tak nízko, že se snad plazilo po vozovce. Downey už je tady. Za okny byl vidět pohyb lidí a bylo slyšet tlumenou hudbu.
Schoval víno za záda, nasadil okouzlující společenský úsměv, a prstem stiskl tlačítko zvonku.

Nečekal ještě ani pět sekund a dveře se prudce rozlétly. V nich se na něj smála štíhlá zrzka, mírně udýchaná a rozcuchaná. V jejích kaštanových očích jiskřila dobrá nálada a na první pohled na ní byla poznat její společenskost a nikdy nekončící optimismus. Na její štíhlé postavě a (až moc) líbezném obličeji bylo poznat, že je jí sotva třicet.
"Ahoj, ty budeš zajisté Chris Evans, pojď dál," pobídla ho, kousek odstoupila a odhalila tak herci výhled na celé osazenstvo párty.
Blonďáka úplně zaskočilo, kolik známých, a taky dost hodně slavných, tváří spatřil. Pár jeho přátel si ho všimlo a vesele mu kývlo na pozdrav. Začal se už taky rozhlížet po Sebovi, když si uvědomil zrzčin upřený vyčkávavý pohled.
"A já jsem Monica, Sebastianova..."
"Sestra?"
"Ehm, to ne, spíš..."
"Kamarádka," pochopil Evans: "... zajímalo by mě, co ten tajnůstkář chystá, musí to být něco velkého, když sem sezval tolik lidí,"
Monica jenom s úsměvem pokrčila rameny:
"Dalo to celkem práci, všechny sem sezvat a..."
Chris už jí neposlouchal, jelikož právě spatřil toho, za kým sem přišel. Rozběhl se k němu nepříliš nadšeným davem a cestu si razil drahým vínem, které před sebou držel jako pluh.
"Stane, ty lve salónů!"
"Evansi, ty... ty usoplenej knihomole!"
"Tos přehnal!" Evans se naoko urazil a dal svému bestiemu ránu do ramene.
"To je pro tebe," oznámil a do ruky mu strčil přinesený alkohol.
"Páni, to ses musel plácnout přes kapsu, tohle víno je zjevně světově vyhlášené. Koukej, kolik to má ocenění," hvízdnul uznale představitel Winter Soldiera.
"Co bych pro tebe neudělal," zavlnil blonďák na druhého svůdně obočím.
"Tak to víno dneska padne!"
"Je mi to trapný, ale co vlastně oslavujeme?"
Stan se jenom podivně uculil:
"Za chvilku se to dozvíte všichni," zacvrlikal, vylezl na nejbližší stůl a důležitě si vyžádal ticho cinkáním lžičkou do skleničky na šampaňské.
Coming-out, coming-out!
"Milí přátelé, známí, rodino a... stalkeři," usmál se na Chrise:
"... chtěl bych vám slavnostně oznámit, že tady s přítomnou slečnou Monicou jsme se do sebe zamilovali a chceme se vzít."
Evans, jako by mu spadla na hlavu nezralá dýně. Nebo jako kdyby mu někdo dal přes hlavu igelitový sáček. A nebo, jako kdyby ho zavřeli do rozpalující se sauny bez možnosti úniku. Přesně se to dalo popsat jako "syndrom zavření v rozpálené sauně s igelitovým pytlíkem na hlavě a agresivní nezralou dýní". Běžná diagnóza u lidí, kteří něco fakt hodně nečekali, i když to bylo jasné.
Stál tam a jako z dáli sledoval, jak štěstím zčervenalý Sebastian vytahuje k sobě na stůl Monicu a za hřmotu potlesku jí nasazuje stříbrný prstýnek.
Chrisův prstýnek!
Jejich pohledy se na zlomek vteřiny střetly a on se s neuvěřitelným vypětích všech sil, co v něm ještě zbyly, usmál.
Kdyby tohle byl příběh, musel by se smát tomu trapnému a průhlednému klišé a falešnému navozování smutné atmosféry. Kdyby to byl jen příběh...
Bezmyšlenkovitě popadl první sklenku alkoholu, která mu přišla pod ruku a zhluboka jí do sebe vyklopil. Obvykle pil jenom při vzácných příležitostech a tahle jí beze sporu byla.