Chris The Slasher /evanstan/

Pomoc pomoc, unáší mě úchylný šílený gay!

Tak a je to tady. Hepáč se slzami štěstí a doufám, že i smíchu.

Já vím, že na konci povídek bývají většinou muchloscény, ale já na to tak nějak nemám chuť, takže možná někdy ještě dodám něco jako muchlací epolog.

Jo a ještě jedna věc - v tomhle imaginárním vesmíru je Chris spíš drobnější a není tak namakanej, jak je asi ve skutečnosti. 

To bude dobrý vědět, až dojdete k té části, kdy Seb nosí Chrise na rameni :-D

Uvidíme se u nějakých dalších povídek.

*Niké*

----------------------------------

Chris Evans udýchaně proběhl bránou parku, zastavil se a chytil se za bok, v němž ho bolestivě píchalo. Koníček spisovatele si holt vybral svou krutou daň.

"Budeš muset zase začít chodit do posilovny, abys vypadal jako Kapitán Amerika a ne jak bábovka," vyčinil si šeptem.

Lavičky v parku byly plné spících a povalujících se bezdomovců a podezřelých existencí, které po blonďákovi vrhaly lačné pohledy.

Nasadil svižnou chůzi a nazdařbůh zatáčel jednou doprava a podruhé doleva. Netušil, jak zde Sebastiana najde, ale za žádnou cenu se nezastavoval. Měl pocit, že kdyby to udělal, přihlížející lidé ho zmlátí, okradou, znásilní a pohřbí v nějakém keři. Tedy alespoň tak vypadali.

Po chvíli bloudění sem a tam ho konečně uviděl. Stan seděl na jedné z laviček, živý a zdravý. Společnost mu dělaly dvě ženy, které ze všeho nejvíc připomínaly prostitutky v důchodu.

Chris k nim nedočkavě přiletěl a vychrlil na Seba to první, co mu přišlo na jazyk:

"Já vím, že jsi gay!"

Dvě ošklivě zmalované babizny se hlasitě rozesmály, významně bruneta poplácaly po ramenou a za neustávajícího pochechtávání se odebraly svou cestou.

"Tak super." odtušil představitel Buckyho Barnese a měl se také k odchodu.

"Nen, ne počkej!" zarazil ho Evans, usadil ho zpět na lavičku a klekl si k němu.

"Musím ti něco říct... už dlouhou dobu," vydechl a nervózně si promnul ruce.

"Počkej, myslíš, že je na to tady vhodné místo?" rozhlédl se Sebastian nejistě, ale v očích se mu už rozžehly plamínky zvědavosti:

"Jak vůbec víš, že jsem gay?"

"Na vysvětlování bude čas potom!" odbyl jeho otázku světlovlasý: "... teď mi hlavně slib, že mě, po slovech, která ti teď řeknu, nebudeš nenávidět."

Stan se svému příteli zahleděl do očí a, s jemu nepodobnou vážností, pronesl:

"V posledních dnech jsem toho hodně ztratil a rozhodně nechci přijít taky o tebe. Slibuju."

Evans se ztěžka nadechl, aby si dodal odvahy. Oba muži se k sobě naklonili. Ve vzduchu zněla romantická melodie houslí, poletovaly hrdličky a baculatí amorkové rozhazovali jemné plátky růží.

"Já..."

"Co? Neboj se to říct."

"Píšu gay povídky o Avengerech."

"Cože?!"

Ozvěna překvapeného Sebova hlasu se roznesla po celém parku, až k nim všichni přítomní zvědavě zvedli hlavy.