Chris The Slasher /evanstan/

Pseudohomosexuál?

Blížíme se do finále!

Tuhle kapitolu berte ale každopádně hodně z rezervou, co se týče faktů, páč jsem ještě nikdy nepsala žádnej protokol o psychiatrickým vyšetření (jestli to vůbec existuje :/ )

Takže pokud tohle čte nějaký psychiatr... nesmějte se mi moc nahlas a nekamenujte mě na ulicích :-D

*Niké*

--------------------------------------

Chris spěšně došel domů, zamkl dveře, vypnul mobil a usadil se ve svém vysezeném důlku na pohovce. Opět k sobě přiložil dvě roztržené půlky první strany a váhavě se na ně zahleděl.

Dramatickou chvíli ticha přerušil hlasitý dusot a řev z patra nad ním:

"Já tomu hňupovi Kennardovi nic neudělal! Na těch schodech upadl sám od sebe!"

"Jo?! A pak se sám od sebe nakopl do koulí, zlomil si tři žebra a rozšlapal si mobil, že?!" vřískala v odpověď sousedka svému obéznímu manželovi.

Evans zvedl oči v sloup.

"To nemůžete ani jeden den držet huby?!" zařval taky.

S potěšením zaznamenal, že hlasy nad ním ztichly. Tedy aspoň na pár sekund.

"Co to bylo?" zazněl ženin tlumený hlas.

"Nevim, možná si ten buzerant, co bydlí pod náma, konečně našel ňákou babu..."

Spisovatel vztekle zkřivil obličej, práskl papíry o stůl, zase zapnul telefon a prozvonil Patrika.

"Chrisi?" hlas jeho manažera zněl vyčerpaně.

"Víš, jak jsi mi nabízel nějaký samostatný dům? Beru ho, ať je kdekoli a vypadá jakkoli. Sousedi si koupili nové megafony."

"Dobře, po něčem se podívám a co nejdřív zařídím stěhování."

"Děkuju," vydechl herec vděčně.

V odpověď mu zaznělo už jen pípnutí ukončení hovoru, ale z toho si nic nedělal, neboť Patrik byl jedním z těch lidí, kteří se ve stresu a spěchu přímo vyžívají. Důvod k obavám by se spíše naskytl, kdyby ten workoholik neměl nic na práci.

Vrátil se na sedačku a hypnotizoval vytištěné Sebastianovo jméno. Tolik toho pro něj znamenalo... zklamanou lásku, přátelství, taky důvod, proč zůstávat ve svém otřesném bytě, herectví, propařené noci...

A zbytečně oddaloval tu chvíli, kdy nahlédne do papírů.

Kousl se do rtu a nervózně obrátil stránku.

Chorobopis

Stan, Sebastian, věk 34

Rodinná anamnéza: bez psychiatrické heredity

Dětství: Z neúplné rodiny, časté stěhování - Vídeň, New York...

"Chorobopis... to zní děsivě," zamumlal.

Přeskočil dlouhé odstavce, pojednávající o Sebově dětství, vzdělání, zájmech a povolání, až našel kolonku "Psychiatrická anamnéza".

Pacient se uchyluje k návštěvě psychiatra z důvodu častých stavů úzkosti a depresí. Po rozhovorech o pacientových pocitech a současné situaci dochází psychiatr k následující anamnéze: Muž trpí pseudohomosexualitou, která je způsobena...

"Pseudohomosexualitou? Co to k čertu je?" vyděsil se spisovatel. Nacvakal pojem do vyhledávače, který na něj okamžitě vyplivl definici: "Stav, kdy se člověk mylně domnívá, že je homosexuál"

"Cože? Proč by si sakra Sebastian hrál na homosexuála?" nechápal. 

Opět se tedy začetl do chorobopisu.

... pseudohomosexualitou, která je způsobena platonickou láskou a obdivem, k jinému muži. Verbální a racionální terapií dochází k úplnému odeznění problému a pacient se svobodně rozhoduje být heterosexuálem.

"Láskou a obdivem k jinému muži?" citoval ohromeně. Že by před Monicou chodil Stan ještě s nějakým mužem? Znova si odstavec přečetl. 

"Proč mi ta poslední věta zní jako 'Hučela jsem do něj tak dlouho, že je hetero, až se z něj stal hetero'?"

Začetl se dál, ale dál už byl jen zdlouhavě popisován postup léčení a medikamenty. Listoval a listoval, až dospěl k části dokumentu, jejíž nadpis hlásal:Záznamy rozhovorů

"Tohle by mohlo odpovědět na nějaké otázky," zamumlal a roztržitě si z ramene smetl kousek omítky, který se odlepil ze stropu působením sousedova šíleného dusání.

Vyšetřující: Dobrý den, usaďte se. Co vás trápí?

Pacient: Trpím depresemi, v noci nemůžu spát.

Vyšetřující: Povězte mi o svých problémech, prosím.

Pacient: Já... mám pocit, že jsem se zamiloval do... do muže.

Vyšetřující: Ale to není důvod, proč byste měl navštěvovat psychiatra, v dnešní době je homosexualita uznávanou orientací a není považována za poruchu...

Pacient: Ale já nejsem homosexuál! Tedy, nechci jím být... pochopte přece, jsem herec!

Vyšetřující: A bojíte se skandálu?

Pacient: To také. Ale hlavně - jaká je šance, že bude mou lásku opětovat? Čtyři procenta?

Vyšetřující: Rozumím. Podle doktora Sigmunda Freuda je každý člověk bisexuál a já vám mohu pomoci zesílit vaší heterosexuální stránku. Teď se vás budu vyptávat na různé otázky z vašeho dětství, vztahů a celkově subjektů, které vás ovlivňují. Můžeme začít, Sebastiane? Tedy, jestli vám tak mohu říkat...

Pacient: Slyším na zkratku Seb.

Vyšetřující: Já jsem Monica, těší mě.Takže, Sebe, smím se vás zeptat, jak se jmenuje ten muž, do kterého jste se zamiloval?

Pacient: Chris. Chris Evans....

Blonďákovi se zatmělo před očima.

 Nevědomě upustil papíry a ty se klouzavými obloučky rozlétly po pokoji.

Myšlení se mu na malou chvilku zcela zastavilo a pak se rozlétlo zběsilým tempem vpřed. Klesl na kolena a začal se přehrabovat v hromadě lejster, aby našel to jedno určité se svým jménem. Zmačkal si ho do kapsy a vyrazil si to přímo k Sebastianově vile, tváře rudé a dech zrychlený.

Jak mohl být tak slepý a nevšimnout si, že je do něj Stan zamilovaný? Pevně doufal, že Monica jeho kamaráda nevyléčila úplně... a že mu bude odpuštěna jeho neodpustitelná nevšímavost.

Otevřít přišla zase Monica, tentokrát ještě nerudnější, než minule.

"Sebastian tu není," vyjela na Chrise bez pozdravu.

"A kde je?"

"Myslím, že šel Lincolnova parku, je to asi půl kilometru," její hlas zněl neobvykle kysele.

Spisovatel spustil oči z jejího naštvaného obličeje a viděl, že se v chodbě válí nespočet krabic a pár kufrů.

"Ty se stěhuješ?" otázal se překvapeně.

"Jo, rozešli jsme se."

"Tak to je mi líto."

"Není," vyjádřila žena Evansovy tiché myšlenky a hlučně zabouchla dveře.

Tak se Chris rozběhl do Lincolnova parku a cítil se jako svobodná čtyřicátnice, která utíká za svou pravou láskou, aby jí řekla, že jí miluje, i když jí ze začátku odmítala. Proč se tak cítil, to sám popravdě nevěděl, možná proto, že ta chvíle byla sama o sobě děsně epická a osudová. 

Už dopředu si připravoval své plamenné vyznání lásky a v kapse ho hřál zmuchlaný papírek.