Two Faces JBFF

2. část

Doufám, že aspoň někoho potěším další částí:)) Opět se předem omlouvám za chyby.

Probudila jsem se ležící na v mé posteli se sluchátkami v uších. Prudce jsem se posadila. Hned mi oči padly na vyházené oblečení ze skříně. Panebože co dělala? Měla jsem to oblečení tak hezky poskládané. Ne neměla, ale tak nemusela mi ho vyházet ven. Dál jsem se tím nezaobírala a vzala jsem si malý zápisníček, do kterého jsem si musela zapisovat, kdy Rebecca přišla. Když jsem se naposledy koukala na hodiny bylo 10:18 teď je 11:49. Docela divné, že tu byla jenom hodinu. Bývá tu dýl, ale tak můžu být jenom ráda. Pomalu jsem dopsala a dala zápisník na své místo. Zvedla jsem se a začala si oblečení skládat zpátky do skříně. Nemusela jsem si žádné vybírat, protože si Rebecca oblékla černé úzké džíny a bíle tričko s nápisem Freedom.

Skládání mi zabralo dvacet drahocenných minut. Mohla jsem ten čas využít jinak a určitě líp než skládáním oblečení. Jsem tak naštvaná. Nevadilo by mi skládat oblečení, které si sama rozházím, ale rozházela ho ona a to je něco jiného. Když měla tolik síly ho rozházet tak to mohla taky uklidit. To se, ale určitě naší malé Rebecce nechtělo. Nebudu na to už dál myslet. Teď se půjdu trochu zlidštit a pak konečně vyrazím do toho obchoďáku.

Po asi 15 minutách strávených v koupelně jsem byla konečně připravená. Zašla jsem si ještě do pokoje pro kabelku a pomalu scházela schody s mobilem v ruce. Jako obvykle mi nikdo nenapsal natož aby mi někdo zavolal. No co už. Radši jsem si mobil strčila do kapsy a obula si černé conversky. Ještě jsem si na sebe oblékla svojí hnědou koženou bundu a otevřela dveře. Zhluboka jsem se nadechla čistého vzduchu a vyrazila na cestu do obchoďáku. Mám sice auto, ale potřebuju se trochu projít a vyčistit si hlavu. Šla jsem dost rychle, protože mi začala být nehorázná zima. Docela jsem litovala toho, že jsem tím autem nejela. Teď už s tím bohužel nic neudělám. Naštěstí už mi zbývá jenom projít park a budu tam. Moje první zástavka v obchoďáku bude Starbucks. Dám si moje oblíbené karamelové latte se šlehačkou a kakaem. Nějak moc jsem se zasnila do představy o mém latte a ani jsem se nenadála a došla jsem před velkou prosklenou budovu. Rychle jsem vešla dovnitř a uvolnila se pod návalem tepla. Už volným krokem jsem se vydala směrem ke Starbucks. Panebože jak já se těším až si dám to latte. Je to teď jediná věc po čem toužím. Vkročila jsem dovnitř a nasála opojnou vůni kávy. Bylo to pro mě jako droga. Na moje štěstí u pultíku nikdo nestál, takže jsem si mohla v klidu obědnat.

Moje káva se už dělala a já netrpělivě poklepávala nohou. Zdálo se mi jako bych čekala už hodiny. Najednou mi někdo lusknul před obličejem. Prudce jsem otočila hlavu a tam na mě hleděla prodavačka s velkým úsměvem jak mi podává latte. Konečně! S radosí jsem si ho od ní vzala, zaplatila jí a zhluboka se napila. V puse mi explodovaly snad všechny chuťové pohárky. Polkla jsem a stále si vychutnávala tu chuť. Ještě jednou jsem napila a vyšla z obchodu. Latte jsem si hrdě nesla v ruce, když najednou do mě někdo silně strčila a mě vyletělo z ruky a rozlilo se po dlaždičkách. Němě jsem se koukala na moje rolité latte. Měla jsem chuť toho kdo to udělal profackovat. Najednou mi někdo položil ruku na rameno a začal na mě chrlit nespočet omluv. Pomalu jsem se otočila a moje oči spatřily snad tu nejkrásnější osobu na světě.