,,Už jdu, mami!"
,,Jasně, užijte si to!"
,,Díky."
Už se nemůžu dočkat, ve tři se s Kate setkáme u muzea a společně autobusem pojedeme na kraj města. A tam už stojí Kate opřená o zábradlí u muzea. Na sobě má takové typické podzimní oblečení: staré, trochu ošoupané, leč kvalitní adidasky na nohou, pastelově oranžové legíny, klasickou zelenou mikinu "přes hlavu" a na vrch kostkovanou vestu s kapucí. K jejímu outfitu patří i mnoho doplňků.
,,Jsi připravená?''
,,Jo, a ty?''
,,Hádej!'' Usmála se Kate.
,,Hmmm, typuju, že jo?'' A propadla jsem totálnímu výbuchu smíchu a Kate se okamžitě ke mě přidala.
Po chvíli nás záchvat přešel, a už jsme jen tak probíraly novinky.
,,Víš, že v Decathlonu maj' nový jezdecký vybavení?'' Zeptala se Kate. A já odpověděla: ,,No nekecej a co všechno, za kolik a jaký barvy?''
,,To je na dlouhý vyprávění, tak se tam někdy podíváme, jo?''
,,Okej. Hele, autobus!''
Nasedly jsme a naše konverzace pokračovala:
,,K narozeninám jsem dostala úplně úžasný boty od mamky,'' pochlubila jsem se Kate, ,,a pak od táty speedio...''
,,Jej, já ho mám taky. Jestli bude cesta z města až do stáje v pohodě, tak nemusíme platit bus a pojedeme na tom, co ty na to?''
,,No, když mamka dovolí, tak okej. A jakou máš vůbec barvu?''
,,Hm, je to taková tirkysová.''
,,Tak ta musí být hezká, já mám fialovou. A kolik je hodin, prosim tě?''
Kate vytáhla svůj iPhone a jen mi ukázala rozesvícenou obrazovku.
,,15:10, to v pohodě stíháme. Máme ještě půl hodiny.''
V dálce už jsem zahlédla koně, bylo jich tam asi patnáct na louce a vedle louky byla stáj asi s dvanácti boxy.
,,Sleduj tu jezdkyni, jak skáče.'' Upozornila mě Kate, ale já ji nevnímala. Upřela jsem svůj zrak na ty koně na louce. Zaujal mě tam jeden hnědý kůň. Byl fakt krásný. V životě jsem hezčího neviděla.
,,Haló, patříš mezi živý?''
,,Co, kdo? Já? Jistě!'' probrala jsem se ze snění.
,,Už jsme tu!''
Tato část je kratší, protože je to přece jen úvod! Děkuji za pochopení...
