"Píp píp píp píp ,, Zvonil zuřivě budík.. 6:30. Vstávat se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem.. "Už to vidím. Všichni budou blbě čumět, a budou mít kecy..,, Řekla jsem znechuceně a bez nálady. "Anno! Snídaně je na stole!,, Zavolala na mě máma z kuchyně. Vždy jsme dělala jakože nestíhám, a pak si vzala trochu jídla do ruky "na cestu".Po baráku šla cítit vůně slaniny, a párků. Vždy jsme měli velkou snídani. Obsahovala chody snad pro deset lidí. Ale většinu máma stejně zabalila, a přinesla svoje "výtvory" svým zaměstnancům do práce. "Moment,ani jsem ještě nevylezla z postele!,, To samozřejmě nebyla lež, vážně jsem se ještě válela, a chtěla jsem se válet do sedmi. "Okamžitě vylez, a pojď se najíst!,, Mamka zase řvala tím svým výhružným hlasem.. Nesnášela jsem tenhle hlas,protože přesně takhle na mě řvali ve škole. "Ach..Už jdu.,, Řekla jsem ublíženě.. Když jsem běžela po schodech,všimla jsem si,že mám hubenější stehna. "Nevážila jsem se už asi týden vlastně!,, Rychle jsem běžela zpátky nahoru, a mířila jsem si to do koupelny na váhu. Ladně jsem si na ní stoupla,a koukala jak se mění čísla. "48,5,, Koukala jsem zamilovaně na váhu, a skákala radostí. "Dvě kila dole za tenhle týden!,, Byla jsem šťastná, protože většinou nedám dolů ani jedno.."Nemůžu si to přece zkazit snídani! Dám si jenom pomeranč.,, Řekla jsem odhodlaně, a hopsala dolů s písničkou na rtech. "Zlatíčko musím do práce, volali mi že nastal nějaký problém. Zatím se najez, vrátím se domů okolo osmé.,, Dala mi pusu na čelo,vzala tašku z gauče a utíkala do garáže."Super! Nemusím moc jíst!,, Byla jsem spokojená, vzala si pomeranč,vodu a šla jsem se připravit do školy. Vyčistila jsem si zuby,učesala jsem se, a moje cesta směřovala do šatníku. Vzala jsem si černé džíny, tričko s nápisem fuck it,mikinu s logem Misfits, bagančata, a černou školní tašku s nápisem ouch. "A jsem připravená na urážky.,, Prohodila jsem na papouška,a usmála se. Zavolala jsem si taxík. Nesnášela jsem jízdy autobusem už jen pro to, že se tam nedalo hýbat. Když mě řidič hodil před školu, poděkovala jsem a zaplatila jsem mu. Šla jsem pomalu se sluchátkama v uších, a pozorovala pohledy ostatních. U dveří stál kluk, který nebyl jako všichni ostatní.. Byl bledý, rozcuchaný, a stál tam sám. Když sem si ho v hlavě popisovala, znělo mi to jako úryvek ze Stmívání. Ten film jsem nesnášela, tak jsem se jenom zasmála a šla dál. Podíval se na mě. Jeho oči se zabodly do mě. Cítila jsem to.. Dělala jsem že si toho nevšímám, a vstoupila jsem do dveří. Měla jsem papírek kde byla napsána učebna, a patro. "Druhé patro,učebna 231. Ok, to najdu.,, Šeptala jsem si pro sebe potichu. "Přízemí,první patro,druhé..,, Prohazovala jsem nahlas, a všichni kolemjdoucí na mě koukali, jako bych tu byla poprvé.Haloo já ale jsem! Třetí patro! Hrdě jsem se poplácala po rameni, a šla jsem chodbou hledat třídu s číslem 231. Když sem jí našla, chvíli jsem před ní stála, a mnula si prsty. "Tak jo.. Nadechni se, a vydechni. Klid, však to není žádná válka..,, Snažila jsem se sama sebe uklidnit. Vstoupila jsem, a ve třídě byly čtyři řady lavic. Bylo tam pár lidí tak 13.. Sedla jsem si úplně do zadní lavice k oknu. Všichni na mě koukali, a něco si šuškali.. Neřešila jsem to, a připravila jsem si na lavici propisku, a bloček. Do třídy najednou vstoupil ten zvláštní kluk, a mířil si to ke mně. Sedl si do lavice vedle mě, a usmál se na mě. "A jsem v háji.. Jak se mám takhle soustředit na učení?,, Řekla jsem si v hlavě, a oplatila jsem mu úsměv.
__________________________________________
Taaak.. S tímhle dnem si trochu vyhraju :D Dám tam nějakou extra zápletku a tak.. :D Zítra se pokusím napsat další, ale nevím jak to budu stíhat. Každopádně hrozně moc děkuju za přečtení, a za jakýkoliv ohlasy. Ať už negativní nebo pozitivní. ^^
S láskou Anna. ♡
