"Ty jsi tu nová že?,,Řekl překvapivě s mírně nadzvednutým obočím. "Wow tobě asi nic neunikne co?,, Řekla jsem ironicky a pobaveně. "Moc si lidí nevšímám, měla bys být ráda.,, Usmál se,a já viděla jeho úžasné ďolíčky. To si myslí že mě tím úsměvem rozhodí? Jestli to byl účel, povedlo se. Přiznala jsem si v hlavě sama pro sebe. "To bych měla, ale nejsem.,, Sykla jsem na něho hrozivým tónem,ale on pochopil že si dělám srandu. "Nechceš kousek čokolády, zdáš se mi nějaká vyhublá..,, Zachichotal se,a nehledal v tom dál vědu. Kdyby jen věděl.. Říkala jsem si v duchu. "Ne děkuju, ráno jsem měla koblihy,byla bych přeslazená..,, Zalhala jsem. "No jak myslíš tvoje chyba Anno.,, Mrkl na mě,a jeho koutky mířili ke stropu. "Jak víš jak se jme-.,, "Trrrrrrr,, Nestihla jsem se ani zeptat,a zazvonilo na hodinu. Do třídy vešla učitelka,asi metr šedesát vysoká,napásaná v sukni, která jí zřejmě měla dělat hubenou,ale spíš to bylo naopak.. Blond vlasy,pihu na čele,zmalovaná jako klaun,a s brýlemi které jí sklouzávaly z nosu. "Dobrý den žáci,posaďte se!,, Jasně rozkázala,a sedla si na židli, která jí sotva udržela. Začala odříkávat docházku,jestli někdo nechybí. Najednou se zastavila,posunula si brýle blíž k očím,a do třídy vykřikla: "Kdo je Anna Gregory?!,, ''T-to jsem já.,, Vykoktala jsem ze sebe větu. Teda snažila jsem se jí říct normálně, ale všichni se na mě otočili, a hryzali do mě očima s nechápavým pohledem. "Ty budeš k nám teď chodit?,, Řekla jak kdybych jí přišla jako ufoun. "Ano prosím.,, Řekla jsem jako slušňačka,přitom jsem jí vůbec nebyla. "Tak si tě rovnou vyzkoušíme.,, Ach ne.. Tohle jsem nesnášela. Stát před celou třídou,a odpovídat na otázky, které bylo nemožné znát. "Jak se v umění vyznačoval novověk?!,, Prskla až do třetí lavice. "No.. N-nejdřív v přírodní harmonii,a lidských citech.,, Řekla jsem tázavě,a cítila jsem jak se na mě ten kluk vedle z lavice kouká. "A pak?,, "N-nevím..,, Podívala jsem se zklamaně po třídě. "Za pět!,, První den,a už mám pětku.. Achjo.
*
"Trrrrr,, Konečně zvonilo na poslední hodinu. Byla jsem z prvního dne nervózní, ale radši jsem to neřešila. "Anno!,, Zase na mě volal ten sladký hlas. Antony. Během dne jsem konečně přišla na jeho jméno. "Ano?,, otočila jsem se s úsměvem na jeho modrohnědé oči. "N-nechceš dnes na z-zmrzlinu třeba? Nebo jestli nemáš ráda zmrzlinu,můžeme na čaj n-nebo tak..,, Vykoktával rozpačitě,a hrabal se ve vlasech. "Půjdu ráda,ale na čaj..,, "Dobře,sejdeme se v sedm ve městě u čajovny?,, Usmál se spokojeně,a čekal na mojí odpověď. "Dobře..,, odpověděla jsem.
*
Nikdy jsem nebyla ta holka co neví co na sebe. Prostě jsem si něco oblékla. Šla jsem pěšky, jako vždy. Měla jsem sluchátka v uších,a poslouchala písničky. Už jsem se blížila k čajovně,a najednou mi někdo ze zádu zakryl oči. Hrozně jsem se lekla,ale tak studené ruce mohl mít jen Antony. Taky že to byl on. "Víš jak sem se lekla!!,, Začala jsem na něho křičet, a držela jsem si ruku na srdci. "Vím,to byl účel.,, Zasmál se, a vyplázl na mě jazyk. "Už to víckrát nedělej prosím.,, Řekla jsem se slzami v očích,aby to vypadalo jako varování pro příště. Nesnášela jsem když se mě někdo dotýkal,ještě když jsem neměla šanci ho vidět. "Dobře tedy,omlouvám se.,, Zareagoval na moje slzy,a utřel mi je palcem. "Tak jdeme do vnitř?,, Nabídla jsem mu,a on kývl hlavou na souhlas.
V čajovně jsem si dala zelený čaj s medem, a Antony vodní dýmku,jahodový koláč a ve stejné příchuti i čaj. "Tak co Anno. Jak se ti líbilo na naší škole?,, Pozvedl obočí,a vyfoukl šedivý kouř. "Zažila jsem horší.,, Odpověděla jsem mu pravdivě. "To jsem rád.,, Zachechtl se. "Hele dneska jsem tě ve škole vůbec neviděl jíst. Nemáš hlad?,, Bylo roztomilé že se strachuje. "Jedla jsem doma.,, Řekla jsem mu, a usmála se. Nelhala jsem.. Měla jsem banán. "No fajn..,, "A co ty a kluci,popřípadě holky?,, Zeptal se zvědavě,a jeho úsměv klesl. Tvářil se vážně. "Nic zajímavého. Skoro sedmnáct, a ještě jsem nikoho neměla. Smutné že?,, Odpověděla jsem mu smutně a vážně. "Není to smutné. Prostě si nenašla nikoho,kdo by si tě zasloužil.,, Potichu zamumlal. Tyhle slova mě dostaly. Byla jsem rozrušená,tak jsem se jen usmála. "Zvláštní atmosféra, na dej si kousek koláče.,, Prohodil, a jeho vidlička najednou byla v mé puse. Rychle jsem to vyplivla do koše co byl vedle nás. "Jsem alergická na jahody!,, Vymyslela jsem si výmluvu. "Aha,promiň to jsem nevěděl.,, Řekl vystrašeně. "V pořádku jen pro příště..,, V tu chvíli jsem se sama nad sebou zamyslela. Kousek koláče mě dokáže tak rozhodit. Byla jsem na sebe pyšná, protože ještě před rokem bych mu ho snědla celý.
___________________________________________
Ahojte! ^^ Takže nejdřív se omlouvám že jsem to nepřidala hned druhý den,ale byla jsem stanovat,takže nebyla wifina.. (Jinak Antony je nahoře na obrázku :3)
Děkuju za všechny přečtení a votes :')
S láskou Anna.♡
