Chlupatý život

Setkání

Už je to půl roku co mě rodiče vyhodily z domu. Stále na ně myslím, ale marně.
Nevrátí se. Do očí se mi zase vyhrkly slzy. Obloha začala tmavnout. Dnes naštěstí úplněk není. Jsem opřená o zeď a pozotuji ty šťastné děti. Mají štěstí. (Vzlik). Se slzamy v očích se jdu skrýt do své tmavé uličky. Ach jak krutý je život.

Najednou jsem ucítila něčí přítomnost. Na takové věci jsem dost citlivá. Zaujaťe sluduji tmavou osobu směřující ke mě. Ti ze sirotčince. Vědí, že tu přespávám a hledají mě. Nechci zůstat v sirotčinci. Pociťovala jsem velký strach.

Procházel jsem papíry ohledně mích pozemků. Zanedlouho jsem toho měl plné zuby. A rozhodl se pro malou procházku.

Procházel jsem parkem když jsem zaslech voláním o pomoc.
Přišel jsem blíž a zahlédl pomenčí dívku s modrými vlasy. Vyřazovalo z ní něco zvláštního. Zaujala mě. Co ji to ti lidé provádějí!? Zhnusil jsem se a vyrazil jí na pomoc.

„Co se to tu děje!!" zaslechla jsem a z posledních sil se tím směrem zoufale podívala. Ten koho jsem viděla mě trošku zděsil. Připomínal mi nějakého ďábla.

Podívala se namě příšerně raněně. „Nechte ji bít nebo se postarám aby jste přišly o vše na čem vám záleží!" cukli s sebou. Zamračil jsem se a oni nechali dívku být jenž ji pustily a zdrhly.

Zvedl jsem ji a položil na lavičku. Koukala na mě jak vyvoraná myš. Najednou mě postihla touha ji sledovat a zjistit jestli je moje intuice správná. Myslím si že je to první vlkodlačice na světě. Dívkám se po kousnutí nic nestane, ale ona... No nic.

Když mě položil na lavičku podívala jsem se naněj naco jako myslí. Prohlížel jsi mě docela dlouho. „Proč jsi mě zachránil?" ptám se ho. Od té doby co žiju na ulici se mě nikdo nezastal.

„Něco mi říkalo, že bych to měl udělat." trochu jsem zalhal. Spíše jsem ji začal obdivovat. „Přeji ti dobrou noc a tady máš něco pro začátek." vysypal jsem ji na klín peníze co jsem měl u sebe a odešel. Ne daleko, jen za roh a pak ji sledoval ze střechy.

Ani jsem si nejdříve nevšimla, že odešel. Za peníze mu poděkuji později. Těď jsem se šinula uličkama až k té své. Schoulila jsem se do klubíčka a tiše usnula. Nějak jsem, ale dnešek nepustila z hlavy.

Je tak roztomilá když spí. Skoro se rozplívám. Teď jsem už ale zamířil domů dokončit papíry. Nějak se mi nechtělo pracovat a tak jsem si rovnou lehl do postele. Nemohl jsem ji dostat z hlavy.