Chlupatý život

Kamarádství nebo něco víc

Je asi tak kolem 6. hodiny večerní. Sedím na balkóňe a spolu s Kioko sledujeme ruh na ulici. „Nepůjdeš se mnou dneska do kina a pak na večeři?" prohodil jsem jen tak mezi řečí.

Zčervenala jsem. „No, proč ne. Ráda." usmála jsem se na něj. Hlavou se mi, ale brouzdala jedna myšlenka. Co když o nás Takeru uvažuje jako ok páru. Malým cuknutím hlavy jsem tuto myšlenku zahnala. Ne na to je ještě trochu moc brzo. Pomyslela jsem si a musela jsem se usmát.

Byl jsem moc rád, že souhlasila. Snad se budu krotit jenžee...
Je tak roztomilá. A jak se usmála. Musel jsem ji ten úsměv oplatit.
Přemýšlel jsem kam půjdeme na večeři. Asi nejspíše do té restaurace u kina. To bude nejlepší volba.
Podívsl jsem se na Kioko. Byla zamyšlená. Jemě jsem ji pohladil po tváři.

Z myšlenek mě vzbudil něčí fotek na tváři. K mému překvapení jsem necukla. Jen jsem se podívala směrem k osobě která mě hladila.

„Budeme muset jít ať nezmeškáme film." řekl jsem. Zvláštní, že pod mím dotekem necukla. Chytil jsem ji za ruku a odvedl fo pokoje pro hosty. Ještě jsem se nezmínil. Kupoval jsem Kioko nové oblečení. Přeci jenom , v mém oblečení ji to tolik nesluší.

Chytil mě za ruku. Okamžitě jsem zrudla. Naštěstí mě jen odvlekl do pokoje a nechal mě tam až se převleču. Bylo tu nové oblečení. Ani jsem se nemusela rozhlížet a popadla první šaty které mi padli do oka

No neni to špatné. Pousmála jsem se a rozběhla se hledat Takeruho.

Nečekal jsem ani ne 5 minut a už vicházela. Nejspíše vybrala 1. coji padly do oka. „Wow!" vykulil jsem oči. Vypadala v tom děsně sexy. „Moc ti to sluší." vymaknul jsem ze sebe. Tohle jsem opravdu nečekal.

Vypadal docela překvapeně. Trochu jsem se na něho ušklíbla a podotkla : „Ty taky nevypadáš nejhůř." Při těchto slovech jsem to nevydržela a začala se strašně smát. Až se mi koulely slzy z očí.

Musel jsem se přidat k ní. Takhle se mnou laškovat si ještě nikdo nedovolil. Po chvíly neúprosného smíchu jsem zavelel : „Jdeme." Pak už jsme jen nasedly do auta a jely do kina.

Kino bylo super. Nikdy mě nenapadlo že film může bejt tak ůžasnej. Hlavou mi projela myšlenka o večeři. Zakručelo mi v břiše a já zčervenala.

Kioko neumí skrývat radost. V jejích očích jsem viděl vrlkou spokojenost. Jsem za to rád. Mé myšlenky vyrušilo její kručení v břiše. Zčervenala a já se musel usmát. „Tak jdeme na tu slíbenou večeři ne?" zeptal jsem se, ale na odpověď jsem nečekal. Vzal jsem ji zase za ruku a klidným krokem ji dovedl k restauraci. Podívsl jsem se na ni.

Ani jsem nestačila odpovědět na otázku a najednou jsem se ocitla před restaurací.
Pocítila jsem jeho pohled a tak jsem mu jej oplatila. Usmála jsem se. „Můžeme vstoupit?" zeptala jsem se. Začínala jsem být netrpělivá.

„Jasně." odpověděl jsem jí. Vešli jsme dovnitř. Obsluha nás dovedla do osamocené místnosti.
Byl jsem docela rád a navíc musím Kioko něco říct.

Ta osamocená místnost, do které nás zavedly mě trochu děsila. Ty obrazy se na mě snad dívaly.
Začala jsem dumat nad jednou otázkou. „Mám tohle všechno, brát jako rande?" zeptala jsem se. Jakmile jsem si uvědomila co jsem řekla bouchla jsem se hlavou o stůl.

Její otázka mě dost zaskočila. Nečekal jsem to, ale na druhou stranu jsem byl rád, že se zeptala. „A kdybych ti řekl, že ano zůstala by jsi tu se mnou?"

Já jsem takovej demet. Jak jsem se na to mohla zeptat? Co je na tom nejhorší?! On se mě zeptal, kdyby to bylo rande, jestli bych tu s ním zůstala!! Z mé blbé situace mě vyvlíkl číšník oba jsme si obědnali coca colu. Já k jídlu zeleninový salát a on byftek s hranolkama.

„Ještě jsi mi neodpověděla na tu otázku."zakabonil jsem se. A podíval jsem se jí do očí. Seděli jsme vedle sebe.

„No..." začala jsem. Nevím co mu na to říct. Doufám, že to co teď udělám, nebude brát špatně. Když byl v nepozoru tak jsem se mi jemně a citlivě přitiskla na rty.

Začal jsem si prohlížet svou porci ,kterou nám už číšník přinesl. A ona udělala něco co jsem chtěl dlouho udělat, ale neměl jsem odvahu. Políbila mě. Pomalu jsem její polibek začal prohlubovat.

Nedlepil se. No... Nečekala jsem to. Stejně jako když se přidá. Pomalu jsem se odtrhla „Teď se najíme ju?" pousmála jsem se. On jen kývnul a tak jsem se začala věnovat své porci a on té své.

Jen jsme se odlepili začalo se mi stýskat po jejích rtech. Po jídle jsme jen naskočili do auta a jely jsme domů.
„Kioko?" začal jsem.

„No?" tušila jsem co teď přijde.

„Nestala by ses mojí holkou?" na to jsem se začervenal.

Trnkla jsem ho o nos a začala ho líbat.

„Budu to brát jako ano." usmál jsem se a začal jí polibky oplácet.