Agents of S.H.I.E.L.D - Back in time [CZ Fanfiction]

3. Kapitola - Noční výlet [Daisy] [2/2]

Druhá část je tady! Omlouvám se, že jste museli čekat tak dlouho. Občas bývám ten nejlínější člověk na světě. :D Moc děkuju za všechny hlasy a komenáře k minulé části. :)

V další kapitole s River se konečně setkáme s naším starým dobrým týmem, tak si ji nenechte ujít! Doufám, že vás příběh baví, i když v něm je zatím (ze známých postav) jen Daisy. Ale potřebujeme nějaký úvod, tak se hlavně nenechte odradit! :) Ať se kapitola líbí <3

Ani nevím, kdy jsem se pod svitem lamp začala cítit bezpečněji, než pod tím slunečním. Většině lidí nahání temné ulice s jemnými paprsky světla strach, ale já si v nich připadám podivuhodně klidná. Líbí se mi, že mě dokáží ukrýt tak, jak žádný stín v perném slunečném dni nezvládne.

Otočím hlavu k Alexovi, který si za chůze prohlíží své obyčejně hnědé boty a očividně se zaměstnává svými vlastními myšlenkami. To je pro mě zcela nový poznatek. Nevěděla jsem, že dokáže být i chvíli zticha. 

"Krásná noc, že? Neobvykle klidná. Žádní zvědaví lidé..," ozve se najednou z jeho úst a já nedokážu odhadnout, jestli si mumlá jen tak pro sebe nebo je to zoufalý pokus začít novou nezáživnou  konverzaci. 

"Snad to, co mi chceš ukázat, bude stát za to, když jsme kvůli tomu museli čekat až do setmění."

"Bude. Uvidíš sama," odvětí prostě a po tváři se mu rozlije úsměv. "Navíc trávit čas s tebou popíjením piva je neopakovatelný zážitek. I přes těch pár kousavých poznámek a jedné dobře mířené pěsti do obličeje bych si to někdy rád zopakoval."

"A to jsem ještě byla moc mírná. Věř mi. Měla jsem sto chutí tě nechat čekat venku na ulici a plivat na tebe z okna dokud nezapadne slunce. Škoda dobrého piva," vytáhnu na něj svou další kousavou poznámku.

"Prosím tě! Tomu říkáš dobré pivo? Myslel jsem, že to tam v lednici nechal předchozí nájemník a já ti dělám laskavost, že tě toho zbavuji!"

"Příště čekáš venku. Vem si radši pláštěnku," oznámím nekompromisně. 

"Jsem rád, že počítáš s další návštěvou." Bože, vyhrát slovní přestřelku s tímto chlapem musí být vážně olympijský výkon!

"Kdy už tam budeme?" změním téma a následuji Alexe zahýbající za roh staré budovy. 

Zatím míříme do kopce, takže předpokládám, že mě Alex vede na místo s nejlepším výhledem na město. Což mě znervózňuje a zároveň naplňuje očekáváním. Pokud to nebude stát za to, tak ho alespoň můžu shodit dolů a pokochat se jeho krásným mastným flekem na chodníku.

"Už jen kousek. Nebolí tě snad nohy?" zvedne pobaveně obočí.

"Stále přemýšlím, proč jsme si nevzali auto nebo nepoužili schopnosti, abychom se dostali nahoru...ať už je to kamkoliv! Ale neboj. O mou fyzičku se vážně bát nemusíš," uklidním ho.

"No přeci, abychom si stihli popovídat!" zakroutí hlavou, jako by to bylo naprosto očividné. "A když už jsi to nakousla, proč jsi se vlastně rozhodla odejít od S.H.I.E.L.D.u? Teda, asi tuším, že jsi nebyla spokojená se Sokovijskou smlouvou, ale když agent zasvětí svůj život takové organizaci jako je tahle a pak se rozhodne utéct, musí za tím stát něco víc."

Odlehčenou atmosféru, která mezi námi dosud panovala, vymění tíživé ticho. 

Je to tak zvláštní, slyšet civilistu mluvit o S.H.I.E.L.D.u, když ještě nedávno o něm většina lidí nevěděla a ti, co ano, ho považovali za pohřbenou teroristickou organizaci. Nástup nové ředitelky změnil úplně všechno. S.H.I.E.L.D vystoupil znovu na světlo požehnán těmi největšími světovými vůdci včetně samotného prezidenta, ale rozhodně to nebylo zadarmo. Musel zavést znovu indexování a nová přehnaná bezpečností opatření, co se týče Inhumans. Ale právě tohle bylo potřeba, aby lidi začali S.H.I.E.L.D akceptovat a dokonce cítit jeho potřebu ve světě.