Monochrome kiss [SebaCiel; CZ]

I feel

Ještě před samotnou povídkou - nemá někdo zájem o SebaCiel RPG? Docela ráda bych si zahrála (jako Ciel~) a mé bio asi nikdo nečte :D Tak se ozvěte ^^

„Jste si jistý, že je to dobrý nápad? Nebude to lehké, mladý pane," upozornil mne Sebastian, když mi donesl čaj do pracovny.

„Není jiná možnost. Žádná žena by se k něčemu takovému nesnížila, navíc nechci, aby kolovaly drby po celém Londýně. Takhle to bude lepší – věci týkající se sodomie jsou tabu, a pokud tomu bude svědkem Elizabeth, nepůjde mě nahlásit a nikomu to neřekne, protože jí bude jasné, co se mnou pak udělají. Se služebnictvem to může fungovat na stejném principu. Bude lepší, když se nedozvědí pravdu, jinak se to zhorší," řekl jsem a zvedl se ze svého křesla. Bylo to riskantní, kdokoliv se mohl podřeknout a čekalo by mne nemálo potíží, možná bych už se ani nikdy nevrátil do normálního života, ale věděl jsem, že takhle to bude lepší. Nejen kvůli Elizabethině štěstí ale i kvůli její spokojenosti. Zemřel bych ještě předtím, než by se dočkala svatby a vdovy to nikdy neměly snadné. „Jen potřebuji zaučit."

„Zaučit?" zopakoval po mne sluha a povytáhl obočí.

„Nevím, jak se chovají zamilovaní lidé, pořád to prostě nechápu. Ale musí to vypadat absolutně uvěřitelně, proto ti dávám svolení zajít tak daleko, jak jen je třeba," zamumlal jsem. Trochu jsem se bál toho, co přijde, ale část ze mne se těšila, že objeví něco nového, že třeba konečně pochopím smysl tohoto tajemného slova.

„Jak jen si přejete, můj pane." Místností se ozývaly jeho kroky. Přešel blíž ke mně, chytil mou bradu mezi palec a ukazováček a trochu s ní trhl nahoru. Rozbušilo se mi srdce a zorničky se mi rozšířily při pohledu do jeho očí. „Takhle se na mne musíte koukat neustále, pane. To je základ." Němě jsem přikývl, neschopen slov. Ucítil jsem jeho ruku na svém boku, přivinul si mě blíž k sobě a naše těla se k sobě natiskla. Vnímal jsem jeho blízkost intenzivněji než kdy předtím. „Obejměte mě kolem krku."

„P-Proč-"

„Obejměte mě, pokud chcete, aby to vypadalo reálně." Chtělo se mi protočit očima, jenže se ze mne všechna síla najednou vypařila. Připadal jsem si pod jeho pohledem neuvěřitelně malý, drobný a slabý. Rozhodl jsem se tedy poslechnout, ovinul jsem paže okolo jeho krku a sám se k němu přivinul. Skláněl se ke mně, abych nemusel na špičky, a já instinktivně zabořil tvář do ohbí jeho krku. Nikdy bych to nepřiznal nahlas, ale bylo to příjemné. „Přesně tak, mladý pane, přesně tak..." zašeptal a pohladil mě po zádech. Teplo z jeho ruky sálalo a plazilo se mi po celém těle. Zachvěl jsem se a zacítil, jak se mi nahrnuje krev do tváří. Jako bych měl vybuchnout, nebyl jsem schopen pojmout tolik emocí najednou. Sebastian mě svou rukou opět donutil se na něj podívat a jeho rty se přibližovaly. Tak zblízka vypadaly hrozně měkce, jemně. Už byly tak blízko, jen já si nemohl pomoci, pevně zavřel oči a možná se i trochu poodtáhl. Bál jsem se. „Zbytek nechejme na představení," jemný hlas se ozval kousek od mého ucha. Otevřel jsem oči, trochu vyplašeně se na Sebastiana podíval a pak se co nejrychleji odtáhl.

„Výborně, tohle by zatím mělo stačit. Kdy jde mýt Meirin nádobí?" zeptal jsem se. Sebastianovi přeběhl tváří úšklebek.

„Teď by měla být v kuchyni spolu s Bardem, ten připravuje oběd. Finny natrhal nějaké bylinky ze zahrady, tak je dost možné, že jsou tam všichni tři."

„Tak si pospěšme." A vydali jsme se dolů. Nepozorovaně jsme se přemístili do místnosti kousek od kuchyně. Byla skoro naproti kuchyni a Sebastian tam často seděl a dělal různé papíry. Schovali jsme se za pootevřené dveře a chvíli mlčeli. Měl jsem to vymyšlené tak, aby to vypadalo, že jim to nechci říct. Oni to uvidí, chvíli se s tím budou vyrovnávat a pak... „Když já nevím, Sebastiane..." povzdechl jsem si, malé podpatky klapaly na dřevěném parketu, jak jsem přecházel ke stolu. Z kuchyně mě mohli docela dobře vidět a hlavně slyšet.