Monochrome kiss [SebaCiel; CZ]

I love

U "hot" scének doporučuji písničku výše, při které jsem to psala :D

Procházel jsem se po zahradách svého sídla a sem tam se zastavil, abych si ověřil, zda je vše dobře udržováno. Elizabeth měla přijet každou chvílí a já cítil, jak se mé tělo chvěje nervozitou. Zároveň bylo stále vyplašené ze včerejšího polibku a ranního „problému" se kterým mi Sebastian pomohl. Cítil jsem se neuvěřitelně zvláštně; při vzpomínce na ty momenty s ním se mi příjemně točila hlava a bylo mi podivně od žaludku, bylo to až opojné a já se dokonce přistihl při myšlence, že bych to rád zažil znovu. Kdyby v mé hlavě nebyla zabudována věc, jako je pýcha, označil bych to za lásku. Jenže to byl sám o sobě nesmysl. Nemohl jsem být zamilovaný do svého komorníka. A ještě ke všemu muže.

„Cieli!" Zaslechl jsem dívčí hlas, jak nadšeně výská mé jméno. Otočil jsem hlavu tím směrem a do náruče mi skočila blonďatá dívka v tmavě modrých šatech. Měly podobnou barvu jako můj kabát.

„Lizzy," oslovil jsem ji a pravděpodobně se až moc brzy odtáhl, neboť mi věnovala zmatený pohled. Najednou jsem si s ní nechtěl být tak blízko, nebylo mi to příjemné. „Modré šaty? To se ti nepodobá."

„Víš, když jsi řekl, že se mnou chceš mluvit, chtěla jsem s tebou ladit. Modrou nosíš často," vypravila ze sebe, tváře jí zdobil ruměnec. Bylo mi líto, že to tak musí skončit, ale nechtěl jsem jí ubližovat dál a dávat jí plané naděje.

„Víš, Eliz-"

„Mladý pane," vmísil se do konverzace můj sluha a já ucítil jeho dlaň na svém boku, „neměl byste lady Elizabeth doprovodit do sídla? Připravil jsem vám čaj, popovídat si můžete později."

„Ahoj, Sebastiane..." pověděla o něco tišeji. Nepochybně si všimla tak intimního doteku.

Otočil jsem k Sebastianovi pohled. Naše oči se střetly stejným způsobem jako před tehdejším polibkem, ale tentokrát bez pomoci jeho ruky. Díval jsem se na něj takhle sám od sebe. Jen to uvědomění mě vyplašilo, ucuknul jsem a přikývnul. „Pravda, pojďme."

V sídle na nás již čekalo občerstvení, s Elizabeth jsme se posadili naproti sobě a já se snažil odhodlat k činu. Sebastian tu nebyl a mě najednou chyběla podpora, přestože jsem mu sám nařídil, ať na chvíli zabaví tu hnědovlasou služebnou, co přijela také.

„Cieli... něco se děje, že ano?" povzdechla si a podívala se na zem. Ty šaty jakoby podtrhovaly její smutek. „Poznám, když se trápíš. Poslední dobou... jsi jiný."

„Víš, Elizabeth..." pohlédl jsem jí do očí. „Mám tě vážně moc rád. Jsi moje přítelkyně, moje rodina, a já ti přeju štěstí. Chci tě chránit a mít jistotu, že se budeš mít jednou dobře, jenže... jenže tě nejsem schopen milovat tak, jak bys chtěla..."

„Zamiloval ses do někoho jiného, že?" špitla. Oči měla zalité slzami. Do háje, je mi to tak líto, Lizzy.

„Já... zamiloval jsem se... do Sebastiana..." sklopil jsem hlavu jako bych očekával ránu a pevně v ruce sevřel látku gauče. Nebylo tak těžké říct to nahlas kvůli tomu, že bych lhal, ale proto, že jsem si uvědomil, že ve skutečnosti říkám pravdu.

Zorničky se jí rozšířily překvapením, ale dlouho nic neříkala. „Popravdě jsem si to myslela, Cieli." Tázavě jsem k ní zvedl pohled. „Vždy jste si byli tak blízko. Plnil tvé rozkazy bez jediného váhání, a i když šlo do tuhého, nepochyboval jsi o něm a věřil mu ze všech sil. Chránil tě jako ten nejcennější poklad a popravdě jsem na něj hodně často žárlila. Na mě ses nikdy nepodíval tak jako na něj..." zašeptala a otřela si slzy.