Holidays In Spain//H.S.

6.

Po Dobré snídani jsme šli kazdy na pokoj a poté vyrazili do města kde jsme blbly. Nejlepší zábavou bylo asi to, jak Niall procházel kolem jednoho stánku s jídlem, a snažil se ho ukrást. Nó spíše celý ten stánek. Neuměl ani pípnout Španělsky, a tak prodavač na něj křičel Španělsky a Niall pletl do Angličtiny Francouzštinu což bylo vtipné pozorovat.

"Tak co teď budeme dělat?" Otočila jsem se na Sam s plnýma taškama."Vůbec nevím. Třeba nějaké jídlo?" "Mluvil tu někdo o jídle?" Přiřítil se k nám Niall. "Joop. Že by jsme si mohli dát někde jídlo." "Nathali! Musím s tebou mluvit." Chstl mě za ruku Harry a bez varování mne odtáhl stranou od ostatních.

"Co chceš?" "Dát ti tohle." Vrazil mi do ruky malinký šedý sáček který byl prehnuty. Koukla jsem mu do očí, a on se s úsměvem otočil. "Tak jdeš?" Přiběhla ke mně Sam celá udýchaná. "Jo jasně." "Tak pojď." Odtáhla mě k ostatním a já koukala na to místo kde stál Harry. Strčila jsem si sáček do kapsy od džínů.

S procházky mezi stánkamy jsme skončili nakonec v restauraci na obědě. Niall si objedal velký steak, a my ostatní si daly kuře se salátem a zeleninou s kaší.

"Je to dobrý co?" Zahuhlal Niall s plnou pusou, a sápal se Liamovi po jídle. Ten ho placl po ruce.
"Nialle chovej se slušně. Jsme v restauraci. Takhle jsem tě nevychoval." Začali jsme se chechtat, a Harry se dokonce zakuckal salátem.
"Já jen chci aby jste se chovali slušně." "Daddy míří na scénu." Zasměje se Louis. "Louisi. Víš že zemědělci se obávají že mrkve bude minimum? Možná ji stáhnou úplně i s prodeje." "Jasný. Srandičky." Když se ale setkal s mým pohledem vytáhl mobil div mu neupadl na zem. "Jen si to vygůgluj!" Zasměje se jako sfetovanej lachtan Niall a požádá číšníka o další porci. "Ty nepřeháněj to. Bude ti špatně." Poučovala ho Sam. "Ale nebude. Já toho snědl."

Když jsme přišli na hotel, Niall letěl na záchod. "Já to říkala." Pronesla Sam a já souhlasně kývla. "Neměl žrát." No to neměl! Teď svůj žaludek daruje záchodu.

"Liame proč si nevezmeš lžíci?" Zeptala jsem se když omáčku nabral vidličkou. "To nevíš? On se lžíci bojí. To je jeho fobie." Zašeptal docela nahlas Louis. "Aha. A co to zkusit a překonat?" "To jsem zkoušel a ona mě kousla." Hlasitě polkl, když viděl že nabírám polévku lžičkou. Protočim oči a do ruky si beru vidličku. "Ty jsi hodná to neudělají ani kluci. Máš to u mě." Zářivě jsem se usmála a pokračovala v jídle vidličkou.
"Hale! To já přeci také!" Bránil se Liam jako malé děcko. "Jo? A kdy jsi mi takhle vyhověl?" "No přeci když... Já.... No-" "Ty jenom no, no, no a skutek utekl." Nadzvednu obočí protože tato konverzace je opravdu hodně divná. Zakroutim hlavou a pustím se do salátu s bazalkou, rajčaty a mozzarellou. Vaří tu opravdu dobře. Že bych sem příští rok jela?

"Tak zítra na pláži jo?" Kývnu a pak se společně se Sam odeberu na pokoj kde ihned padnu za vlast.

Dva týdny uběhly opravdu velice rychle než jsem čekala. Docela mě to i děsí protože po prázdninách půjdu na uměleckou školu. Strašně bych si přála stát se zpěvačkou a když tu šanci mám, tak ji přeci nenechám proklouznout mezi prsty. S pocitem že zítra budu plavat v moři spokojeně usínám v "mojí" postýlce kde bych vydržela celé dny.