YALE

9.kapitola

Brad

Přesunuli jsme se k výtahu, aby jsme věděli, co se tam právě odehrává. Nic moc jsme neviděli, protože tam bylo hodně lidí a hlavně se tam hasiči furt okřikovali a pobíhali sem a tam. Prodral jsem se vším tím zmatkem a na konci uviděl vítah,do kterého se hasiči pokoušeli dostat pomocí páčidla. Jeden dal nějaký rozkaz druhýmu, zabodli do škvíry mezi dveřmi páčidlo, a začali pomalu otevírat dveře. Když byly v půlce otevřený, začala se tam objevovat menší postava, která ležela na zemi. Bohužel jí zatím nešlo vidět do tváře.

Jeden z hasičů vlezl dovnitř a zkoušel tlak té osobě. Pak ji vzal do náručí a vylezl s ní ven. V tu chvíli jsem poprvé uviděl její obličej.

Byla to ona. Anne. Žaludek se mi nepříjemně zhoupl. Lekl jsem se a přistoupil blíž k hasiči.

,,Uhněte mi!" Zakřičel na mě a já se lekl.

,,Jste snad její příbuzný? Jestli ne, tak vypadněte! Hned!" Chvíli jsem přemýšlel, což ho asi naštvalo ještě víc. V duchu jsem se pro sebe usmál.

Potřeboval jsem o ní vědět nějaké informace a tak jsem plácl první věc, která mě napadla.

,,Jsem její přítel" a taky idiot, kterýho až uvidí zabije... Doprdele!

No nic. Bude se přes to muset přenýst.

,,No dobře tak pojďte s námi. Zavezeme ji do nemocnice. Určitě o ní budete vědět něco víc, což pomůže sanitářům-" říkal, mezitím ji pokládal na lehátko. Sanitáři ji vezli do sanitky a já si vlezl k ní dozadu.

Ups. Až teď jsem si všiml, že na mě ten hasič ještě mluví.

,,...tak si to zapamatujte a nedělejte to, jinak bude mít potíže se srdcem!" řekl a já si pomyslel, že jsem ho asi měl poslouchat.
Nepatrně jsem kývl hlavou na znamení, že chápu, ikdyž jsem vůbec nechápal. Hasič se usmál a popřál mi hodně štěstí. Dveře sanitky se zavřely a my vyjeli.

Jeli jsme se sirénou, takže nám všichni uhýbali. Což znamená, že jsme do nemocnice dojeli asi do 15-ti minut.

Uvnitř se k nám rozeběhli doktoři a odvezli si ji, zatímco mě poslali do čekárny. Dal jsem si kafe, kterého jsem se ani nedotkl, protože jsem chtěl spát a zapomenout na starosti, které mám.

Ahoj!

Chtěla jsem se omluvit za to, že zase byla tak krátká kapitola, ale prostě nemám nápady. Příští kapitola už bude z pohledu Anne (snad :D), těšíte se? :D

No nic, dneska se loučím.

S pozdravem,

Vaše Pianistka ;)