YALE

10.kapitola

Anne

Otevřela jsem nejdřív jedno oko a hned ho zase zavřela, kvůli ostrosti světla. Nebylo to jako v tom výtahu, tma, ba na opak, světlo. Hodně, hodně ostré světlo.

Otevřela jsem obě oči a abych si přivykla na světlo, tak jsem párkrát zamrkala. Ostrost pomalu opadávala a já otevřela oči do kořán. Ihned jsem si všimla, že nejsem tam, kde jsem byla. Ležela jsem na nějakém lůžku. Po chvíli jsem si všimla, že jsem v nemocnici. To asi kvůli me klaustrofobii. Ale proč? Jasně, omdlela jsem, ale proč jsem v nemocnici? To bych tu neměla být. Zas tak vážné to nebylo. Snad. Začala jsem si prohlížet pokoj a v rohu místnosti jsem viděla někoho zkouleného do klubíčka, jak klidně oddechuje. Chtěla jsem jít blíž, abych si mohla toho někoho líp prohlédnout, jenomže jakmile jsem se pohla, lehátko zavrzalo a osoba v koutě se probudila. Podívaly se na mě již známé čokoládové oči a přísahám, že kdybych stála, tak by se mi určitě podlomily kolena. No dobře. Musím se přiznat, že jsem se asi zamilovala.. Počkat, co?! Ne! To ne!

Brad se narovnal a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a Brad začal opatrně konverzaci.

,,Tak..." odkašlal si, protože měl od spánku zhrublý hlas ,,jak se cítíš?"

,,Jo, jde to." Odpověděla jsem taky zhrublým hlasem.

,,Tak to je fajn. Co se vůbec stalo?"

Chvíli jsem přemýšlela a pak mi to drklo hlavou. Ale jen v mlze takže to nebylo nic moc. Výtah...zastavení....,,Pomoc!"...Náraz do hlavy...spánek... To je vše co si pamatuji. Nic moc, co?

,,Já ti ani nevím... Pamatuju si jenom, že jsem byla ve výtahu, pak se něco zastavilo a nakonec jsem se bouchla do hlavy... Jediný co vím je, že to bylo kvůli mojí klaustrofobii." Řekla jsem mu mojí myšlenku.

Ahoj! :D

Omlouvám se, že trvalo tak dlouho, než vyšla kapitola, ale měla jsem toho strašně moc. Nezlobte se, ale je to osobní :D.

A navíc se mi tato kapitola strašně špatně vymýšlela.

ALE! Chtěla jsem vám oznámit, že jsem se na tuto kapitolu moc těšila. Nebylo to kvůli obsahu, (ikdyž možná taky :D) ale kvůli tomu, že toto je už 10 kapitola. 10 je úplně krásný číslo. Vám to možná nepřijde, ale pro mě je to úspěch.

Takže mockrát vám děkuju.

Mějte se krásně!
Pa!

Vaše Pianistka! :* :D