Spring [cz - Short story]

Fourth Week - Two

Wednesday, 18th May
Denise Spring

   Jsem tu už dvacet minut, před deseti minutami si měl vycházet z domu. Kde jsi? Možná zbytečně vyvádím, možná jsi jen někde s kamarády a na dnešní trénink si nešel. Beru si do ruky knížku a začtu se do příběhu. Zkoumám každičké slovo, které je napsané na listu knihy. Neuvědomuji si ani, že si někdo přisedl ke mně.

   Ten někdo chvíli nic neříká, až když otáčím list, promluví: „Co to čteš?". Ztuhnu. Poznávám tvůj hlas. „Co tu děláš?" dostanu ze sebe jednu větu, která by mohla dávat trošku smysl. „Odpadl mi trénink, tak jsem si říkal, že bychom si mohli promluvit," podíváš se mi do očí, v kterých se úplně ztrácím. „Mohli," souhlasím, zavřu knížku a soustředím se jen na tebe.

   "Proč tu každý den sedáváš? Já vím, možná si jen něco namlouvám a ty si tu jenom proto, že si tu ráda čteš, ale..." uděláš ve svém monologu pauzu. „Prostě.. Líbíš se mi," dopovíš.  Zírám na tebe s pootevřenou pusou a nevěřícným výrazem. Nic neříkám, na to teď vážně nemám odvahu. Ani nevím, co bych v tuto chvíli říct měla. „Proto jsem tě taky před pár dny políbil, ty si se měla podívat na mě, zamávat mi a usmát se. Když si to neudělala, tak.. Udělal jsem to, co jsem udělal. Taky jsem se rozešel s Bethany kvůli holce, která sedává před mým domem a čte si. Je to moc absurdní?" zeptáš se řečnickou otázkou, na kterou ti neodpovídám. Je to jako bych ztratila řeč, jako bych se nikdy nenaučila mluvit. „Jsem moc naivní, když si namlouvám, že sem chodíš kvůli mně?" položíš mi ruku na koleno. Tvůj dotyk se mnou dělá divy, znervózňuje mě ještě víc, než jsem. „Nejsi tak naivní," odpovím.