Za malířským plátnem

Chapter 1

     Poslední Sherlockův případ měl co dočinění s Londýnskou Galerií, protože se jeden zaměstnanec pokusil ukrást slavný obraz a utéct s ním do ciziny. Sherlock tomu ale zabránil díky zrnku zeminy na podlaze. Každopádně ta "návštěva" galerie Johna inspirovala tak, že se další den vydal koupit plátno, stojan, barvy a štětce. Prodavačka výtvarných potřeb mu poradila, jak správně nanášet barvy a hrát si se stínováním. John tohle dělal naposledy někdy na univerzitě kvůli jistým projektům, takže dost vyšel z formy. Poděkoval a vydal se s plnou taškou na Baker Street. Naštěstí se vrátil domů, když byl zrovna Sherlock zaneprázdněn nějakým experimentem v Barts, takže se mohl nerušeně vrhnout na první pokus o obraz.
     Podle návodu sestavil stojan, upevnil na něj plátno s rámem a postavil ho doprostřed obývacího pokoje. Až do teď nějak nepřemýšlel nad tím, co vůbec bude malovat, ale rozhodl se pro jednu starožitnou vázu, kterou Sherlock zabavil paní Hudsonové, aby mohl zkoumat délku životnosti rostlin po přidání různých chemikálií do vody. John začal dělat jemné tahy štětcem a docela se do toho zabral. Ani nevěděl, proč vlastně chtěl tohle zkusit, ale nelitoval toho. Vcítil se do těch barev a dokonale je vnímal. Tempera se vpíjela do plátna jako dešťová kapka do půdy. Nemusel se už ani dívat na vázu, aby jí přesně zachytil. Pozadí vymyslel z hlavy, protože nepořádek v bytě by se na obraze moc nevyjímal. Zobrazil na něm nějaké květiny, ale žádná nebyla přímo ve váze. S posledním tahem poodstoupil od stojanu a zhodnotil své dílo. Byl vážně překvapený, že se v něm skrývalo něco takového. Spokojeně se usadil na gauč a ještě chvíli se kochal tou úžasnou souhrou barev. Porcelánová nádoba opravdu nevypadala takhle dobře ani ve skutečnosti.
     John najednou uslyšel otevírání vchodových dveří do domu, a tak bleskově vyskočil a začal odklízet důkazy. Zatím nechtěl, aby se Sherlock dozvěděl, že si našel takový koníček, protože předpokládal, že se mu vysměje, až to zjistí. Všechno hned běžel schovat do své ložnice, ale když chtěl jít vylít kelímek na praní štětců, vyklouzl mu z ruky a spadl na zem.
"Sakra!"
Naštvaně sledoval, jak se špinavá voda vpíjí do koberce a za neustálého klení běžel do kuchyně pro hard. Našel nějakou špinavou utěrku a začal s ní drhnout mokrou skvrnu. Na poslední chvíli zakopl prázdný kelímek za křeslo, když Sherlock otevřel dveře. Překvapeně pozoroval Johna klečícího na kolenou užívajíc slova hodná dlaždiče. Škodolibě se usmál a pověsil svůj kabát vedle dveří.
"Ehm, Johne?"
"Jo?" odpověděl, jakoby nic a pokračoval v utírání.
"Co se stalo?"
"Ale, jenom jsem vylil....kafe." tupče, to te fakt nenapadlo nic lepšího?
"Určitě?"
     Sherlock se na něj zamyšleně zahleděl, ale nedal nic najevo a pak pokračoval do své ložnice, aby se převlékl. Určitě mu to hned dojde, pomyslel si John, když ždímal nasáklou utěrku do dřezu.