Deklarace smrti

Druhá Kapitola

Petr přijel až za týden. Objevil se uprostřed hodiny přírodovědy a Anna se

snažila, aby na něj nezírala jako všichni ostatní. Nechtěla, aby poznal, jak je zvědavá. Bezpochyby si myslel, že je naprosto výjimečný. A to se jí nelíbilo. Navíc věděla něco, o čem neměli ostatní ani potuchy. Věděla, že nedorazil dneska; byl tu už minulý týden, přesně jak řekla paní Pincentová. Přivezli ho uprostřed noci a asi ho dali někam jinam. Druhý den se totiž byla podívat na jeho postel a zjistila, že v ní nikdo nespal.

Mohlo být kolem půlnoci, když ho před sedmi dny slyšela přijíždět.

Všichni ostatní spali, ale Anna v umývárně ve druhém poschodí čmárala do svého deníčku a pak ho schovala na bezpečné místo. Kromě několika kapajících kohoutků a pláče v horním patře bylo v celé budově naprosté ticho. To Anně vyhovovalo. Byla si jistá, že je v úplném bezpečí a nikdo ji nemůže vyrušit.

Když onehdy večer odcházela z kanceláře vedoucí vychovatelky, řekla si, že deníček vyhodí. Styděla se, protože příliš lehce podlehla pokušení. Uvědomila si však, jak bolestná by pro ni byla jeho ztráta a že by se ho pokusila získat zpět. V duchu okamžitě hledala důvody, aby si deníček mohla ponechat. Ten nejpřesvědčivější byl, že kdyby ho vyhodila, určitě by ho někdo našel. Nebylo možné, aby nádherně růžový sešit zůstal v koši bez povšimnutí. I kdyby ho zabalila do starých novin, mohl ho někdo objevit a přečíst si

její zápisky.

Rozhodla se, že nejbezpečnější bude, když nadále zůstane schovaný v dívčí umývárně ve druhém poschodí. Bylo to jediné místo, které ji napadlo. A skrývalo tajemství dlouho před tím, než přinesla deníček do Grange Hallu

- malou dutinu za jednou z van. Objevila ji před lety, když jí nedopatřením vyklouzlo mýdlo a zapadlo za vanu. Určitě by dostala výprask - mýdlo muselo vydržet čtyři měsíce a plýtvání se považovalo za nepřístojnost, která se trestala prací navíc. Podařilo se jí zkroutit do takové pozice, aby na něj dosáhla rukou, a zjistila, že leží na malém výstupku. Byl dobře schovaný, a pokud byste o něm nevěděli, nikdy byste ho nenašli.

Tehdy o tom příliš nepřemýšlela - tolik se jí ulevilo, když zase držela své mýdlo. Rychle ukončila koupel a spěchala zpátky do ložnice na večerní přísahu. Později jí došlo, že si našla skrýš. Naplnilo ji to obavami a zároveň vzrušením. Měla malé tajemství. Ačkoliv si skrýš nemohla vzít s sebou, byla to kromě zubní pasty, kartáčku a kombinéz jediná věc v Grange Hallu, kterou kdy vlastnila.

Přebyteční nesměli mít žádný majetek. Paní Pincentová tvrdila, že nemají právo mít cokoliv, o co by mohli přijít. Anna si uvědomila, že tajná skrýš vlastně nepředstavuje žádné vlastnictví. Povzbuzena tímto prvním krokem začala v následujících týdnech shromažďovat věci, které měly hmatatelnou podobu. Jako straka sebrala kousíčky látky utržené při praní ze sukně

a lžičku zapomenutou v pokoji. Obojí ukryla na svém tajném místě. Měla bláznivou radost při pomyšlení, že o tom ostatní nemají ani tušení. To už je ale minulost. Dávno vyrostla z podobných dětských her.

Přinejmenším si to myslela. Doufala, že je to pravda.

Tak či onak, když přivezli nového Přebytečného, čekal na ni deníček ve

svém úkrytu. Pozdě v noci se šla Anna umýt a zkontrolovat, jestli je v pořádku. Chtěla ho znovu svírat v ruce a vidět slova, která vytvořila, aby na sebe upozornila. Byl to velice dlouhý den. Výcvik, praktická cvičení v kuchyni a nakonec příprava spaní pro nového obyvatele v ložnici pro Čekatele. Dokončila všechny svoje povinnosti a pečlivě urovnala na nováčkově posteli prostěradlo a jednu deku. Nahoru položila žínku, kartáček na zuby, mýdlo a zubní pastu, přesně podle instrukcí paní Pincentové.

Seděla ve studené koupeli a třásla se zimou (Přebytečným zakázali teplou