Deklarace smrti

Třetí Kapitola

Anna si byla stoprocentně jistá, že nový Přebytečný se bude jen obtížně začleňovat mezi ostatní a těžko se naučí, kam patří. A jestli si myslí, že je legrační a chytré lhát a tvrdit, že něčí rodiče nejsou sobečtí kriminálníci,
skončí velice brzy v izolaci nebo dostane výprask.

Po jeho nemístných poznámkách o rodičích ho naprosto ignorovala, oba
ale byli podráždění a cítili se trapně. Potkávala ho však na každém kroku.
Působilo jí rozpaky, když se na ni díval svýma drzýma očima, ačkoliv tady byl nováčkem a nesvůj by měl být on.

A vůbec ji nepotěšilo, když o několik dní později, cestou do skladu pro
dívky, uviděla, jak na ni čeká na chodbě před dívčí ošetřovnou ve druhém poschodí. Bylo to blízko dívčích ložnic.

Dlouhé chodby v Grange Hallu se táhly po celé šířce budovy. Stavba měla pět poschodí, včetně suterénu. V přízemí se nacházely učebny, kuchyně s jídelnou a kancelář paní Pincentové, v prvním patře dvě umývárny
a chlapecké ložnice. V každém z velkých pokojů spalo deset až dvacet dětí (do jedné místnosti se vešlo víc Středních než Čekatelů). Ve třetím poschodí úplně stejně ubytovali děvčata a další podlaží obývali Malí s personálem. Personál patřil k Vyvoleným a zajišťoval úklid a přípravu jídla, pokud to nepatřilo k povinnostem Přebytečných. Jejich práce byla pečovat o Malé, i když „péče" není to správné slovo. Všechny pokoje i chodby vypadaly úplně stejně - světle šedé stěny, tmavě šedivé betonové podlahy, blikající osvětlení
a úzké radiátory. Radiátory sem umístili v době, kdy Grange Hall sloužil jiným účelům; v současnosti byly trvale vypnuté, protože Přebyteční, jak tvrdila paní Pincentová, nemají na ústřední topení nárok. Nízké stropy a trojdílná zasklená okna zakrytá šedými roletami udržovaly uvnitř teplo. Zaslepená okna navíc bránila proniknutí rušivých vlivů zvenku. Bezpečnostní kamery na zdech kontrolovaly všechny návštěvníky a zaručovaly, že nikdo nemohl nepozorovaně odejít.

Když Anna potkala Petra, chystala se právě doplnit zásoby ze skříně ve skladu. Byla to jedna z povinností Vhodných. V ruce držela podrobný seznam,na kterém byl přesný počet zubních past a kostek mýdla spotřebovaných za minulý měsíc Přebytečnými v její ložnici. O jedno mýdlo nebo pastu navíc, a všichni budou muset odpracovat mnoho přesčasových hodin, aby nahradili
vyplýtvané zásoby. Annina ložnice nikdy nepřekročila svůj příděl, tím si byla Anna naprosto jistá.

Jak míjela Petra, pohlédla na něj a oči se jí zúžily. Zavolal její jméno a ona
se neochotně zastavila.

„Anno," pronesl tiše. „Anno Coveyová..."

Šlehla po něm hněvivým pohledem.

„Přebytečná Anno," opravila ho. „Prosím, v Grange Hallu nepoužívej
výrazy zvenčí. A taky prosím tě nepředstírej, že znáš moje rodiče, protože pokud je mi známo, já žádné rodiče nemám."

Petr se jí nechápavě zadíval do očí a ona začala zmateně přešlapovat.
Nebyla zvyklá, aby s ní někdo takhle jednal.

„K čemu je tady vlastně tohle?" zeptal se a upřel oči na dveře ošetřovny.

„Ošetřovna," odpověděla Anna odměřeně. „Sem můžeš přijít, až ti bude špatně. A taky tu probíhá očkování. A vážení. Povinností Přebytečných je pečovat o své zdraví, aby nezatěžovali svět nemocemi."

Petr zvedl obočí. „Myslel jsem, že Přebyteční nesmějí užívat žádné léky.
Jsem si jistý, že si všichni přejí, aby pokud možno co nejdřív zemřeli."

Mluvil tiše, ale jeho hlas měl ostrý tón, a Anna cítila, jak ji začíná polévat
horko.

„Samozřejmě, že nemůžou brát léky," pronesla dopáleně. „Jde o očkování
a prevenci, ne o léčbu."