Stalker ✔

1.Minulost

Alexis (Alex)

„Píp, píp, píp" s leknutím se rychle posadím na postel a snažím se vypnout budík, ale marně. Najednou se naštvu a budík hodím o stěnu naproti mně. Ach konečně klid. Ale ten klid netrvá dlouho „Alex stávej, přijdeš pozdě k psychiatrovi!" Ano slyšeli jste dobře, psychiatrovi. „Jo už stávám!" zakřičím nazpět. Jdu si udělat ranní hygienu. Jak vylézám z koupelny, jdu rovnou do skříně.

Tam jsi, vyberu roztrhané džíny, tílko, černou mikinu a spodní prádlo. Vezmu si to na sebe a jdu do kuchyně. „Dobré ráno mí drazí rodičové." A usměju se na ně „Dobré ráno Alex." Řeknou sborově. Máma mi dá před sebe snídani a já se do toho pustím. Abych vám vysvětlila toho psychiatra. Stalo se mi to před 1 rokem.

Flashback:

Spala jsem do tý doby, než se ozvala rána. Moc jsem to neřešila, ale najednou si to uvědomím. Ta rána se ozvala V MÉM pokoji. Zhluboka jsem dýchala. Najednou ucítím prohnutí na posteli a já vím, že se na mě dívá. Rychle zavřu oči a předstírám, že spím. Cítím, jak si lehá za mě a obmotává si ruce kolem mého těla. Já cítím jeho dech na mém krku „Já vím, že nespíš, třeseš se." Řekne, klidním hlasem. Já zatajím dech a ležím bez hnutí. On se jen zasměje „Bojíš se?" řekne „Ne." Řeknu s třesoucím hlasem. On si mě otočí k sobě a dívá se mi do očí.

Má úšklebek na tváři „Lžeš!" zvýší hlas. Koukám se na něj s vystrašeným výrazem. Zase promluví „Odpověz." Přecedí mezi zuby „N-n-na c-co ti m-mám odpovědět?" řeknu koktavě. On se jen jemně zasměje „Lžeš. Bojíš se mě?" řekne trochu klidněji. „A-a-ano" sklopím pohled, ale on mi ji zase zvedl a koukal se mi dlouze do očí. On mě dlouze políbí a hladí mě různě po těle. Najednou se odtáhne a zašeptá „Uvidíme se příště." Já jen nechápavě koukala. „K-kdo jsi?" on se jen usmál a zašeptal mi až moc blízko mého ucha „Jsem tvůj STALKER." Já zalapala po dechu ani jsem nestačila zakřičet a on byl fuč.

-The end flashback-

A pak to začalo. Ten kluk mě furt sledoval a já to řekla rodičům, ti to ohlásili na policii. Policie ho po pár měsících zatkla a on přísahal, že si mě najde a že ho nikdo nezastaví. Řval na celou ulici, abych ho slyšela. Toho kluka jsem už nikdy neviděla. Já ani nevím, jak vypadá pod kapucí tak že kdy by se ukázal ve městě ani bych o tom nevěděla.

Někdo mi začal luskat před očima a já jen zatřásla hlavou „vnímala jsi mě?" zeptá se mě máma trochu posměšně „Ne promiň, co jsi říkala?" ona se jen zachichotala „Odvezu tě k psychiatrovi a pak tě vezmu domů, jo a ještě půdu nakoupit, tak se tě chci zeptat, co bys chtěla." Já jen kývnu a napíšu jí, co bych těla. Předám jí to po cestě k autu a rozloučím se „Ahoj tati měj se." Běžím k autu a najednou uvidím tu povědomou postavu. Jen na ní koukám a přemýšlím nad minulostí.

Mamá mě vytrhne „Na co koukáš?" a podívá se mím směrem a ona se jen nechápavě podívá na mě. Já se tam podívá znovu, už tam není jak ach. Máma má furt ten nechápaví výraz a já jen mávnu rukou. Den pak uběhl docela rychle. U psychiatra jsem řekla to, co se mi stalo ráno, on mi na to jen řekl, že mám určitě nějaké vidiny a dal mi další prášky. Jak já toho psychiatra nenávidím, furt mele to samé dokola.

Máma mě vyzvedla a jela semnou domů. Když jsem vylézala z auta, měla jsem takoví divný pocit, jako by mě někdo sledoval, ale když jsem se porozhlédla nikdo tam nebil. Šla jsem domů s plnýma rukama tašek z nákupu a pomohla mámě vybalit nákup. Když jsem to vše uklidila, kam to patří. Šla jsem do pokoje. Když jsem vešlo do pokoje, hned jsem si lehla na postel a vzala jsi notebook.

Projížděla jsem sociální sítě a odepisoval na pár zpráv. „Večeřee." Zařve máma z kuchyně, já vypnu notebook a dám ho na stůl a jdu dolů. Jen se usměju a sednu si na své místo. Máma nám dá jídlo před nás „Dobrou chuť." Řekne a já s tátou to řekneme na stejno „Dobrou chuť." Po večeři jsem pomohla mámě sklidit nádobí ze stolu a dát ho do myčky. „Dobrou noc." Zařvu na ně ze schodů „Dobrou noc." Zařvou oba dva naráz. Já se jen zasměju a jdu do pokoje a rovnou lehnout do postele. A hned usnula.

Na tom orázku je Alex. Jestli toto bude někdo číst budu moc ráda. Děkuju všem kteří si to vůbec přečtou a budou číst i dál.