Velmi seriózní Spideypool fanfikce

Prolog

Seděl na střeše jednoho z mrakodrapů a shlížel dolů na scenerii složenou z policie, zatčeného nepřítele a davu lidí, kteří mu přišli poděkovat za jeho odvážné činy. Jen zamával všem očím, které se na něj vděčně upíraly a pomalu zmizel ze scény jako pára nad hrncem. Proč? Protože to superhrdinové přece dělají. Pomáhají lidem v nouzi...

Nechápu, co na tom stále vidí. No budiž, kdyby si to četl někde doma, v pokojíčku v postýlce pod lampičkou ve dvě ráno totálně na sračky - ne že by se mi to někdy stalo-, ale nosit si to do akce? Ještě to vždycky přede mnou tak divně natřásá, když se mu dívám přes rameno, jestli třeba v tý kravině neschovává komiksy - což by i tak bylo divný, ne, vážně, kdo si sakra čte při "honu za zločinci"? Jo a hon za zločinci tomu říká on -, mám trochu dojem, že se mi tím snaží něco naznačit. Což teda samozřejmě nechápu, to se pořád zlobí za to, jak jsem ho jednou omylem nechal zlitýho vykrást sámošku? I tak si myslím, že ho to neoprávňuje k tomu, aby přede mnou četl prakticky vzato červenou knihovnu. Nevadí. Žijeme v demokracii. Budu se muset smířit s tím, že tenhle nerd nic pořádnýho číst nikdy nebude.

Dobře. Je načase trochu vysvětlit tuhle situaci, i když ani mně nedává ani trochu smysl - a že já sám nedávám smysl, takže je nesmysl, aby mi to nedávalo smysl! -. Sedíme v mým ultra hustým autě s mým ne-až-tak-hustým parťákem - tím, co čte příběhy o superhrdinech, i když je sám prakticky superhrdina, jo, zvykejte si, tenhle příběh bude pořádná kravina -, jemu odněkud vypadla kniha z kapsy a zapadla na dno auta, což mimochodem znamená, že už ji v nedopalcích, flaškách od chlastu a zbytcích chipsů nenajde, on se křečovitě drží a vsadím se, že pod maskou zbledl do morku kostí. Za náma se žene nějaká zmutovaná potvora, která možná jednou byla člověk a mele něco o tom, jak ovládne tenhle svět, jak jsou všichni lidé krutí a zlí, ale že on jim dá naději a podobný hovadiny, jaký obvykle podobně narušení misantropický padouši pokřikují po okolí. Tenhle má dokonce něco na hubě, aby byl jeho hlas hlasitější, myslím, že to má vymyšlený do detailů.

Ovšem co vymyšlený neměl byla snůška granátů, která mu teď přistála do ksichtu a rozemlela ho na sračky tak důkladně, že by ho ani Spideyho tetka nepostavila na nohy. Jsem prostě dobrej!

Zase pár minut jenom jedu na plnej plyn, než mi dojde, že normálního člověka patnáct výbušnin v obličeji zabije, takže udělám dokonalej smyk - při kterém vůbec nerozflákám stojan na kola, lampu a tři auta, eh, škody nejdou na mě -, za kterej by se ani v Rychle a zběsile nemuseli stydět a poklidně v naprosto bezpečné a povolené rychlosti dojedu k mrtvole. Párkrát toho parchanta pro jistotu přejedu, až to začvachtá, než šlápnu na brzdu a vyskočím zepředu. Nohama dopadnu přímo na tělo. "Ale no tak, jediná část tohohle je krásně čistá a ty ji musíš zasrat? Styď se, to se přece nedě-" začnu pokec s mrtvolou, než mě můj parťák, kterej nesnáší, když mu říkám parťák, přeruší.

Galantně vyleze po čtyřech z auta a zůstane v celkem zajímavé pozici na zemi. "Deadpoole... Ty... Pošahanej... Asociální... Blbej... Hnusnej... Psychopate..." slyším, jak přeskakujícím hlasem chroptí nadávky a ukazuje na mě roztřeseným ukazováčkem. Na místo už přijíždí policajti. První, co vidí, je napůl rozmašírovaná mašina, Spider-Man, jak klečí na zemi na všech čtyřech, třese se a ukazuje na chlápka v divný masce, kterej jaksi stojí v něčem, co bylo před pár minutama živý a říkalo si...- ups, zapomněl jsem jeho přezdívku, ale byla fakt vtipná, promiň, brácho, užij si peklo - jako kdyby ho právě tvrdě znásilnil, že mu ani snovací bradavky na prdeli nepomohly.

Jo, myslím, že každý zažil takovou situaci. Většina fízlů se hned přihrne ke Spideymu a něco melou, ten jen hystericky ječí "NEŘÍKEJTE NAHLAS MOJE JMÉNO!". Nikdo si zase nevšímá ubohýho Deadpoola, co vypadá jako červenočerná želva ninja, což bych mohl využít k útěku, ale únikovou cestu už zaterasila mohutná hradba z reportérů, takže jen decentně podupám mrtvolce vnitřnosti a, jak velí etiketa - nejsem si teď jistej, že jsem ji čet -, pokorně ustoupím a alespoň si boty trochu otřepu.

I přes paparazzi bych mohl zdrhnout, ale kvůli něčemu, k čemu se za chvilku dostanu, musím zůstat v blízkosti Spideyho, takže smůla, Wade, další noc v kriminále. Jo, už pro mě jdou. Prej mám právo nevypovídat, všechno, co řeknete, může být při soudu použito proti vám, však to znáte, ukážu prostředníček novinářům a podobnejch sviním, co se sem sběhli jako mouchy na hovno. Policajt mi ani nenasadí pouta, jen mě ne zrovna něžně hodí do vozu vedle Spideyho, líně nastartuje auto a hurá na stanici! Spidey něco mrmlá o nebezpečí aut, že si zapomněl knížku a že už se mnou v životě nikam nepojede. Ale pojede, ten kluk mě žere!

Na stanici nás línej obtloustlej polda přehodil říďovi, kterej nesnáší, když mu říkám říďa, ten zabrblal "zase?", mávl rukou a zavedl nás k sobě do kanclu. Kdo nikdy nebyl v takový policejní kanceláří, je to čtvercová místnost vybarvená šedou barvou, občas s nějakýma krvavýma flekama - říďa má na stěně pověšený diplomy, takže nejdou vidět -, ve které je okno s věčně zataženýma žaluziema, velkej stůl, za kterej si velitel sedne a papíruje, nebo pije kafe, z čehož pak na dřevě zůstávají světlý kolečka, z kterých má pak říďa lepkavý ruce. Kromě jeho židle je k sezení jen ta naproti němu, rozvrzaná a kovová a pak stolička v rohu pro uklízečku, aby měla snazší vymetání pavučin.

Pokud máte zlý kamarády, nakonec vždycky vaše prdel skončí na tý blbý malý stoličce. Spidey není zlej a protestuje, abych mu říkal kamarád, ale i tak si zabere židli a když se o tom s ním pokusím promluvit, máme pak týden tichou domácnost. Říďa počká, než si donesu stoličku a než Spidey omete prach z židle, než zase spustí přednášku, na kterou už ani nepotřebuje papíry. "Deadpoole, víš, že zatýkaní a zabíjení zločinců jsou odlišná zadání, že?" - já ti dám takový zadání, že si tejden nesedneš - "Spider-Mane, víš, že jsem tě několikrát prosil, ať se ho alespoň POKUSÍŠ usměrnit?" Tak počkat, tohle je novej dodatek. Narovnám se na stoličce, začíná to být zajímavý. "Zkuste si ho usměrnit sám! Je to idiot!" vyjekne zase ta hysterka.
"Jsi první, kdo ve slově kanec udělal pět chyb," zhoupnu se na maličkým kusu nábytku.
"Spíš svině, než kanec, ty imbecile!"
"Máš bradavky na prstech!"
"Ty rakovinu!"
"Ty JSI rakovina!"
"Ani lobotomie by ti nepomohla!"
"Nevzali tě do Avengers!"
"Tak a dost!" třískne říďa pěstma do stolu. Na spánku mu už naskočila žilka, obličej částečně zrudl vztekem. "Promiň, mami," pípnu ještě a odsunu se, než začne naplno křičet. Když totiž říďa křičí, prská. Bývám tu celkem často, takže dokážu vychytat, kam posunout svoji super moderní pohodlnou sedačku, aby na mě nedosáhly jeho sliny.

Narozdíl od Spideyho, kterej má nervy v kýblu, prostě jen sedím a náramně se bavím nad tím, jak říďa vyhazuje papíry ze stolu do vzduchu, mele něco o tom, jak nenávidí svoji práci a že se mu dneska vdává dcera a on tu trčí s párem debilů - což potvrzuje, že já a Spidey jsme pár, tudíž je to ofiko.

Tak, o deset minut později nás pustil. Stihl jsem vám už vysvětlit, proč se tahám se Spideym, proč mě tak nesnese a proč mě říďa nezatkne, i když je moje složka tlustší než on sám? Nestihl? Tak to vysvětlím teď. Protože je New York nešťastný město, kam vždycky, ale vždycky míří nejrůznější padouši, mimozemšťani, šílení vědci a podobní retardi, potřebuje hodně superhrdinů, kteří by chránili domoro... občany. Jistě, superhrdina je teď každej druhej, ale tohle chtělo někoho víc, někoho speciálního - protože Avengers, X-Men a všichni takoví začínají být zralí na psychiatrii ze špatnejch záporáků -, takže koho jiného zavolat než pavoučí prdel Spideyho a toho sprostýho chlápka, co běhá po městě a dělá kebab z lidí na počkání? Jenže v tom je háček. Já jsem kretén, co občas někoho zabije, Spidey by neublížil ani mouše - s jídlem se přece nehraje, hahaha -, protože je to superhrdina. Kdyby zjistil moji identitu, mohl by mě snadno najít a zlikvidovat, až tahle blbina skončí. U mě nějaká likvidace nehrozí, ale říďa mi řekl, že se bojí, že bych Spideyho skutečné jméno použil jako pseudonym do porna. Takže spolu běháme po městě v maskách, aniž bysme znali tváře nebo jména jeden druhého, což je pekelně romantický. Spideymu jsem první den řekl, že jsme jako Beruška a Černý kocour, ale ten se na mě jen blbě díval, takže hádám, že chodíme na jiné stránky. A proč mě nesnáší? Protože co se škádlívá, to se rádo mívá.

A já jsem si jistej, že mě Spidey má víc než rád.

Nazdar! Pokud tohle někdo dočetl do konce (což by bylo divné, lidi moc takovýhle fanfikce nepíšou a podle všeho ani nevyhledávají :D), chcinjen říct, že si toho cením :D

Zushik