Velmi seriózní Spideypool fanfikce

I. - Oštěp soudu

Ach jo. Zrovna, když si člověk naplánuje hezký zmrzlinový rande se Spideym se šťastným koncem (ha), povolá ho debilní šéf s tím, že máme jít něco dělat. Žádný soukromí, žádnej osobní život, mazejte pěkně zabít (chytit, ehm ehm) nějakýho zlýho čuráka, protože jsme přece jediný hrdinové tady a všechno musíme vyřídit my, že? Asi jo.

A nejhorší je, že ten zlej čurák je zase Rus. Bylo by dobrý s touhle politikou v komiksech přestat, hele, taková xenofobie! Dobře, je to Rus, ale to neznamená, že něco udělal. Jako, udělal, ale určitě ne proto, že je Rus. Třeba chce jen pozornost. Jako já.

Každopádně tenhle malej pošahanej soudruh je vážně kazišuk. Spidey si nijak nestěžuje a za ruku mě táhne na "místo činu", ten se ve svým hrdinství strašně vyžívá. Rande? Sociální život? Hmm, to přece počká, vždyť jsem Spiderman! Měl bych ho nechat, tentokrát velí situaci on. Wow, domina. Typ si říká Oštěp soudu, běhá nám tu v latexu, masce a kozačkách a háže na lidi, kteří se prej prohřešili, oštěpy. Samo o sobě to lehce něco vypovídá o jeho mentálním zdraví, ale to bych mu mohl prominout, sám na tom nejsem nejlíp.

Horší na něm je skutečnost, že to vypadá, že nezabíjí náhodně jako všichni ostatní. Zabíjí zlý lidi. Vrahy, větší zloděje, násilníky a tak. A taky v časovejch intervalech. Vždycky týden nic a pak bum - šest mrtvejch tady, šest mrtvejch tam!

Á, támhle stojí. Jak svědek Jehovovův tam mele o míru a přijetí víry, nebo tak něco. Spidey se přikrčí a strhne mě dolů. "Musíme být nenápadní - jeden špatnej krok a jsme mrtví," zasyčí ke mně a obhlíží okolí jako profík, což není. Pustí i moji ruku, což je škoda, mohlo to bejt romantický, takže na to asi seru. Vstanu a jdu si to přímo k němu. Je zrovna zády ke mně, takže vidím, že pod úplým latexem nemá spodky, na což není dvakrát hezkej pohled. "Hele, znáš to? Říká se tomu trenky. Celkem fajn vynález, víš?" křiknu.

Je mi jasný, že Spidey teď začal plánovat, jakou kytku mi dá na hrob. Soudnej oštěp nebo jak se otočí a napřáhne ruku s "zabiju-každýho-kdo-se-mi-postaví-do-cesty" výrazem v obličeji. Jenom to čvachtne, jak mi ta pravěká blbost proletí břichem. "No ták, co takhle nože, kudly, střelný zbraně, ty neandrtálče?" Nechám ho ještě párkrát zasáhnout, idiota a zvednu ruku s pistolkou. "Do toho, střel přece! Takoví vy lidé jste, ne? Střílíte se a nenávidíte, zabíjíte pro ni-" A spadl.

Aspoň domluvit ho mohl nechat. Ne, čumte všichni na mě, jsem Spidermén, můžu střílet pavučinky po zlobivejch klucích a mám hezkej oblečék. Zacpat někomu pusu pavoučí sítí během proslovu je chytrý, dobře. Neslušný, jo, ale chytrý. Takový hodně to, špatněprdelový. Přiběhne ke mně a - hádám že zděšeně, nevím to jistě, masky blbý - sjede pohledem, jak jsem probodanej. Sákra, cítím, jak oblek vsakuje krev. To zas bude účet z čistírny. Třeba mi daj slevu.

"N-není ti nic?" vykoktá a jenom čumí. "Naprosto v pohodě, s těma tyčkama jsem se už narodil, víš, pro moji mámu to bylo hodně těžký a..." Dostanu facku. Ach jo. A lidi čuměj. "Vyndej je. Dělej, je blbý tě takhle vidět," zavrčí znepokojeně a odběhne zase k Svůdnýmu oštěpu. Neslyším, co říká, ale je mi jasný, že je to něco hrdinskýho, takže jsem rád, že ty sračky nemusím říkat já. No nic, oštěpy jsou venku, týpek spoutanej, dav se začíná rozcházet. Jedna holka si přišla pro fotku. Ale jinak nic novýho na tomhle světě.

Teď cestuju časem, do budoucnosti o tři hodiny později. Říďa mě pochválil za vzorný chování, z čehož mám teď pořádnou depku a Spidey si začal vést divný záznamy u mě doma na zdi. O spojitosti posledních vražd, krádeží a všeho takovýho, sledoval asi Sherlocka.

"... Takže v podstatě všechny zločiny splývají v jeden velký krvavý cyklus, který se v periodách opakuje." "Díky mami, už vím, co je to menstruace," zamručím s nezájmem. Probodne mě pohledem, něco zamrmlá a dál čmáře červenou fixou po stěně. On se to fakt snaží vyřešit. Dostat se k jádru problému a dostat hlavního bosse. Jo, ale co bude dělat pak, bez nepřítele? Roznášet pizzu?

"Spidey?" zkusím to. Třeba se dostanem i na další level, když budeme toho Rusáka brát jako rande. Otočí se, zklamanej a zamračenej, že nic za dvě hodiny nezjistil. Pustí fixu někam na zem a dojde k posteli. "Co?" Je unavenej. "Dal bys mi pusu?"

Je ticho. "Jsi teplej?"
"Hm, pansexuální."
"Co?"
"Že jsem na pavouky."
"Vtipný."

Rozhlídne se.

"Asi... asi jo."

Jej, žiju! :D Jedu DC a Marvel maratony, píšu všechno možný a začínám další nemožný (batjokes, nehehe), jen ne tohle, ale žiju! Tuhle část ukončím tady, a ta příští bude lehce... 18+ :------)
Je mi samozřejmě jasný, že věkový omezení nikoho nezajímá, ale můžu říct, že jsem vás varoval... :D Takže tak, pohodlně se usaďte a mějte trpělivost s lenochem jako jsem já, než si zase najdu čas

Děkuju,
Zushik

Edit 21. 10. 2019
Čas si neudělám nikdy, nechávám to veřejný jen pro archivní důvody.

Jako žába v muzeu naložená v sklenici s formaldehydem, už nikdy prostě nedosáhne na mouchu a já nedosáhnu na tu chuť dopsat divný nucený jaoj scény

Odpusťte, panstvo,
"Zushik"