We will break the distance // CZ

1.Část

Poslední měsíc školy.Slyším ten známý zvuk budíku.Je čas vstávat.Je středa.Ještě dva podělané dny ve škole. Vylezu s postele,vlezu si do černých pantoflí na doma a zamířím si to přímo do své koupelny.(Ano mám svoji koupelnu.Dveře mám hned naproti posteli.) Stoupla jsem si před zrcadlo a koukla se na sebe.Moje tmavě hnědé dlouhé vlasy po pas,doslova trčely do všech stran.Pod skoro šedýma očima jsem měla kruhy.Rozpraskané rty.A na nose? Počkat.Něco mi chybí.Můj piercing.Vrátila jsem se zpět do pokoje a hledala v posteli můj stříbrný piercing.Nakonec jsem ho našla.Šla jsem zpět do koupelny a nasadila si ho.Umyla jsem si obličej vodou a použila jsem čistící pleťovou vodu. Vyčistila jsem si zuby a namalovala si řasy řasenkou. Učesala jsem si vlasy a udělala si drdol. V šatníku jsem si vybrala oblečení do školy. Černé tílko s nápisem 'Hopeful'. Tohle tričko jsem si před nějakou dobou nechala udělat v jednom obchodě.K tomu černé džíny a červenou košili. Rozpustila jsem si vlasy popadla tašku a vyrazila do školy. Když jsem scházela ze schodů volala na mě máma 'Thalio! Okamžitě jsem pojď než zase zdrhneš!!' Byla naštvaná.Pane Bože co jsem zase udělala špatně.'ano mami' "neumyla jsi včera nádobí" 'omlouvám se,udělám to po škole' "ne! Uděláš to teď hned!" 'ale mami,přijdu pozdě do školy.' "máš ještě půl hodiny a cesta do školy ti trvá pět minut.Co chceš dělat tak brzo ve škole.Tahat se z nějakým grázlem co?" *plesk* 'Auu,mami.Za co?...Už jdu umývat.' Svázala jsem si vlasy do drdolu a šla jsem umýt nádobí.Trvalo mi to asi 10 minut.Snažila jsem se to udělat co nejrychleji.Asi jsem to trochu odflákla.Doufám,že to jednou přežije.Odešla jsem. Po cestě do školy jsem potkala moji -kamarádku-.Nejsem si jistá jestli ji mohu věřit,ale je jediná kdo se se mnou baví. "Ahoj Thali" 'Ahoj' odpověděla jsem. Celou cestu do školy jsme nic jiného neřekli. Když jsme přišli ke škole, Romana mi řekla,že už musí jít. Prostě jenom tak odešla,asi aby mě s ní někdo neviděl,protože kdokoliv se mnou promluvil měl potom minimálně týden problém s Pavlem. (kluk,který začal se šikanou) Vešla jsem do školy a snažila se do nikoho nenarazit.V šatnách jsem se přezula a odešla jsem do třídy.Sedla jsem si do své lavice, úplně vzadu.Sedím dost odstrčená od ostatních.Vytáhla jsem si učení a dala si sluchátka do uší a pustila si moji oblíbenou písničky 'Drown' od Bring Me The Horizon. Marek,jeden ze spolužáků, přišel k mé lavici a shodil mi všechny věci ze stolu.Samozřejmě s tím vším letěl i můj iPhone.Naštěstí jsem ho měla v obalu a nic se mu nestalo.Ani jsem se na Marka nekoukla a přikrčila jsem se k zemi a zvedala si své věci.Dostala jsem pěkný kopanec do břicha a upadla jsem.Celá třída se mínila uchechtat smíchy.Když jsem se začala zvedat ze zad pomocí rukou,Pavel mi podkopl ruce a já si dala hlavou o zem.Zase se všichni smáli. Začalo zvonit na hodin. Ještěže tak,pomyslela jsem si. Zvedla jsem si své věci vypnula zvuky na mobilu a uklidila ho zpět do tašky.Přišla učitelka Vaněčková. Rychle jsem si upravila vlasy protože jsem byla rozcuchaná. Postavili jsme se a ona nás pozdravila a řekla,že si můžeme sednout. Měli jsme angličtinu. Vaněčková pustila nějaký film a koukali jsme se na nějaký film v angličtině.Celý ten film byl docela nudný,ale na přestávku jsem se netěšila.No nic.Začalo zvonit.Sbalila jsem si věci jak nejrychleji jsem mohla a snažila se vypadnout ze třídy dřív než si mě někdo všimne. Dostala jsem se skoro ke dveřím.V tom si do dveří stoupl Pavel a řekl. "kam se chystáš zdrhnout ty malá děvko?" 'Nech mě projít.Nic Ti nedělám.Chci jenom..' V to mě někdo chytl zezadu obě ruce a zacpal mi pusu.Pavel se chystal mi dát ránu.A taky se mu to povedlo.Odtáhli mě do rohu ve třídě a začali mi nadávat.Ví,že mě nesmí moc mlátit a tak. Učitelé by to mohli vidět.Takže to nejhorší většinou přišlo až po škole.Zrovna když do mě Pavel chtěl kopnout,přiřítil se do třídy Tomáš a řekl,že sem jde ředitel.Pavel se na mě ušklíbl a postavil mě a strčil mě k lavici.

1. Část je na světě a já silně doufám,že se tenhle příběh k někomu dostane a třeba se sním někdo i podělí s kamarády,které baví číst.Doufám,že se vám tenhle příběh bude líbit a budete mi radit co mám vylepšit.Budu ráda za každý komentář.A nezáleží na tom jestli bude hezký nebo ne. Každá rada se hodí.Nebudu ji brát jako 'hejt'. Vlastně budu za všechny rady moc ráda. Byla bych ráda,kdyby jste mi někdo pomohl tento příběh šířit dál.Děkuji moc. S láskou *Sněhulák*