Jedna z tisíců

Pátek

Nad starým městem se stahuje soumrak. Oceán je sice dobrých deset kilometrů vzdálený, ale vzduch je i tak slaný a vlhký. Místní jsou zvyklí, ale ti, co přijeli prvně, si přitahují oblečení blíže k tělu. Dnes je jich tu víc než jindy. Zítra začnou velké historické slavnosti na počest Anny de Bretagne, a první je na programu stylové seznamování.

Všichni se pomalu scházejí a pod velkým otevřeným stanem začíná společná rautová večeře. Dlouhé lavicové stoly se plní plastovým nádobím, malé narušení historického ducha nikomu nevadí. Mezi dvořany se proplétají děvečky, trhovci i šašci, třídní dělení do tohoto světa už nepatří. Alespoň ne dnes večer. Každý si z velkých mís bere, co chce a kolik chce. Rozdělují je jenom jazykové bariéry, šermíři se sem sjeli z různých koutů Evropy.

------

Axel je ve svém živlu. Miluje historické slavnosti, protože jedině na nich se nemusí přetvařovat. Co je pro ostatní „historické", je pro něj pouze vlastní minulost. Když se narodila Anna de Bretagne, bylo mu sto třicet let. A už tehdy byl nepřekonatelný žonglér. Rozpohybuje cokoliv, co kde sebere. Navíc se díky své výjimečné regenerační schopnosti nebojí riskovat, nože jsou u něj samozřejmostí. Tato schopnost mu velice usnadňuje lov. Když žongluje, ani se nemusí moc snažit a dostane každou dívku, na kterou se jen podívá. Ony si myslí, že chce jejich srdce a případně i tělo. Odevzdaly by se mu. Ale on v konečném slova smyslu nechce ani jedno. Jeho nesmrtelná duše potřebuje jinou potravu. Tou potravou je Esence. A sehnat ji je těžší, než si u stolu nabrat na talíř.

Enys, Axelův společník, je dudák. Nikdy nevyřčená dohoda mezi nimi z něj udělala „toho druhého". Nevadí mu to. Neužívá si tenhle život stejně jako Axel, kdyby na to přišlo, rád by se ho vzdal. Ale přestat s tím není snadné. Abstinenční záchvaty jsou tak kruté, že vystavit se jim, aby teprve pak zjistil, že skutečně nemůže zemřít, je nad jeho síly. V hloubi duše sice věří, že je i přes to všechno smrtelný, ale Axel mu to neustále vyvrací. Je těžké postavit se proti jedinému člověku, který je stejný jako on.

Už chvíli sedí u stolu. Před sebou má talíř s rýží a masem a dva plastové kelímky vína. Pozoruje Axela; jeden kelímek je pro něj. Za ta léta se naučil číst v něm jako v knize. Takže teď bezpečně poznal, že začal lovit. Grácie jeho pohybů se sice pomaloučku vytrácí, ale běžné lidské oko nemá šanci to pozorovat.

Axel si jde pro jídlo právě ve chvíli, kdy tam jde i ona. Kristýna. Její jméno samozřejmě ještě nezná. Od prvního okamžiku, kdy ji uviděl, ví, že chce právě ji. Zkouší s ní promluvit, ona mu nerozumí. Ale usmívá se, protože se jí líbí. Axel se taky usmívá. Z jiného důvodu, ale usmívá.

Po pár slovech, kdy každý mluvil o něčem jiném, se oba vrátí ke svým stolům.

„Tak tu jsi vybral?" Enys si nemyslí, že by Kristýna byla dobrým cílem. Ani on nezná její jméno. Sleduje, jak se mezi lidmi pomalu propracovává k jednomu ze stolů.

„Přesně. Vypadá dobře, nemyslíš?" Axel se posadí vedle Enyse, kterého do jisté míry považuje za přítele, a obrátí do sebe plastový pohárek. Bylo v něm růžové víno.

„Tohle je hnus. Proč jsi nevzal to červené?"

„Spletl jsem si bedýnky," Enys pokrčí rameny. Jemu růžové docela chutná. Teď vybranou dívku sledují oba. Je krásná. Axel je přesvědčený o správnosti svého výběru. Enys pochybuje. Kristýna je až moc krásná na to, aby byla jejich cíl. Axel většinou vybírá dívky spíš ošklivé. Aby pro ně pozornost od mužů byla něčím novým a velice lákavým. Tahle je jiná. Enys je neklidný. Žádná jejich oběť se mu ještě nikdy nelíbila. Tahle ano. Kristýna se mu líbí.

------

Kristýna se vrátí ke svojí skupině.

„Co to do tebe hustil?"

„Nemám páru, nerozuměla jsem mu ani slovo," zasměje se a posadí se ke stolu. Cítí na sobě pohledy, ale nevěnuje jim pozornost. Na takových akcích na ní vždycky někdo civí.

„No ale ty přece umíš anglicky. A to byla angličtina."

„Nojo, ale víš jak je to se mnou a s jazykama. Sotva se dokážu zeptat na záchod a i u toho si musim pomoct rukama nohama. A navíc docela dost drmolil."

Kristýna anglicky umí. Ne moc, ale dost na to, aby se domluvila. Zkouší si vybavit jeho slova, ale nejde jí to. Nechá to být.

------

„Tak mi o ní něco pověz. Jaký máme šance?"

Enys se snaží zakrýt pochybnosti ve svém hlase, ale moc mu to nejde. Axel si jich přesto nevšímá.

„No, jazyku nerozumí. Ani angličtině, natož portugalštině. A evidentně jí dělá dobře, když se o ni někdo zajímá. Jako už by byla naše."

Axel je sebevědomý. Stejně jako vždycky.

------

Večeře je snědena. Všichni se vrací do hotelu, ve kterém se ráno ubytovali. Enys sleduje Kristýnu a celou její skupinu. Je v ní ještě jedna dívka. Ta se mu zdá jako lepší cíl. Ale přesvědčovat Axela o čemkoliv je zbytečné. Má svou vlastní hlavu. Axel vybral Kristýnu a tím to pro něj končí. Teď už je to na Enysovi. Musí ji ošálit, získat si její náklonnost a posléze i její srdce. A o to jim právě jde. O její lásku. Právě z nové, ještě jiskřivé lásky získávají nejsilnější Esenci. Zdroj jejich nekonečného mládí a síly. Kdysi se v lovu i ve výběru střídali, ale už několik desetiletí Axel vybírá a Enys loví.

Enys s Axelem bydlí na stejném hotelu jako ostatní. Axel si jde rovnou lehnout. Enys se prochází poloprázdným hotelem a přemýšlí. O Kristýně.

Hotel je postaven pro daleko víc lidí, než přijelo na slavnosti. Obsazena jsou jenom první dvě patra. Další tři jsou teď úplně opuštěná. Enys míří právě tam. Už několik desítek, možná stovek let oblbuje mladé holky a klamem získává jejich lásku. Až do dnešního večera nepochyboval o svém právu to dělat. O právu silnějšího, schopnějšího. Teď si není jistý sám sebou. Jistě, poprvé to byla vlastně nehoda. Podruhé možná taky. Ale potřetí už to udělal zcela úmyslně. Ten sladký a opojný pocit, když mu skrze oči proudila do těla cizí životní energie, aniž by ten druhý pocítil víc než únavu, byl prostě příliš lákavý. Kdyby tenkrát tušil, jak šílené bude sledovat plynoucí život a sám zůstávat mimo, odolal by. Nebo by se o to alespoň pokusil.

Na pokoj se vrátí až dlouho po půlnoci. Axel spí. Enys si lehne do postele, a přestože usne po pár minutách, ráno se bude cítit velice nevyspalý.

Ve snu ho pronásleduje Kristýnin úsměv. A její oči. Ten sen si nebude pamatovat, ale až ji znovu uvidí, naplno si uvědomí něco, co do té chvíle považoval za nemožné.