Jak to, že si mě všimnul? A proč jsem si ho vůbec všimla já? To nedává smysl.... ne, vlastně ano! Teď to dává větší smysl než cokoliv jiného na téhle planetě! Stala jsem se jeho součástí, teď už není cesty zpět. Je pozdě. Je pozdě. Je příliš pozdě...
,,Ahoj. - Ahoj! Co tu děláš Nalinn?! Taky si zešílela? - Přišla jsem za tebou. - Ó vážně? To je od tebe moc hezký. Celej den jsem na tebe čekal, ale ty jsi nepřišla. - Já vím. Moc mě to mrzí Jokere. Gordn mě z toho případu stáhnul. Nechtěla jsem tě sklamat, ale nevím co teď budu dělat. Chci být jen s tebou . Tenhle život je k ničemu. Chci žít nový. S tebou. Já tě mi..." a v tu chvíli přijde ke mě, zvedne mi hlavu, otře slzy a políbí. Jsem naprosto šokovaná a stuhlá. Líbá krásně. Jemně. Jeho jizvy mi lehce šimrají po tváři. Bože to je tak krásné! Prosím pokračuj! Nepřestávej! Pomalu ho objímám kolem krku a přitiskávám se k jeho tělu. Ucítím jeho teplé dlaně na mých tvářích a jeho vlasy proplétající se s těmi mými. Jeho horký dech mě uklidňuje. Dodává mi pocit bezpečí. Cítím, že se brzy oba dva roztečeme a spojíme v jednu hmotu poháněnou naší láskou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když zkončí, podívá se na mě tak jako ještě nikdy předtím. Jako by říkal, zůstaň semnou. Usmál se a já taky. Potom mě lehce pohladil po tváři. Já jsem nic neříkala. Už jsem ani nemohla. Spadla jsem do jeho studní. Nenávratně jsem zmizela ze svého světa do jeho. ,,Utečeme Nalinn." řekne náhle. ,,Ano, utečeme." pousmála jsem se. Chytl mě za ruku podíval se na mě a já kývla. V ten moment jsme vyšli ven z jeho cely a následně i na chodbu. Bylo už dost pozdě a zdálo se, že si většina ochranky dávala šlofíka. V ten moment jsme se ruku v ruce proplížili chodbou a utekly zadním vchodem. Nasedli jsme do auta, já mu podala klíče a řekla ,,Domů prosím. - Jak ráčíte slečno." a odjeli jsme.
Zanedlouho jsme už byli u mě v bytě a opět se líbali. Byla to jako droga. Nešlo bez toho už žít. ,,Poslyš. Ty se nechováš jako blázen i když tvůj vzhled i policie říká opak. - Taky že nejsem. Nesmášim když to o mě někdo říká. - To chápu. - A ty jseš blázen? - Jo, do tebe!" a líbáme se znovu. Leháme si do postele, objímáme se a pomalým spánkem usínáme. ,,Nalinn! Vstávej! Čeká nás spousta práce!" probudí mě Jokerův hlas. Já si promnu oči, sednu si a hlasitě zívnu. ,,Dobře, ale musím si zabalit. - Kdepak. Nemusíš. Pro svého drahouška jsem už všechno dal připravit u sebe doma. Na stole máš snídani. - Jééé! Děkuju drahoušku!" a mrkla jsem na něj. On se jen (opět) krásně usmál. Rychle jsem se oblékla a nasnídala. Dole na nás už čekalo auto jeho lidí. Nasedli jsme a jeli až na druhý konec města. Tam, kde se scházejí ty nejhorší zločinci z celýho Gothamu. Když dorazíme na místo, stojí před náma nízká zarostlá a zašedlá budova. ,,No nevypadá to moc útulně. - Uvidíš, že se ti to bude uvnitř líbit." mrknul na mě a olízl si spodní ret. Vystoupili jsme a kráčeli vpřed. Jakmile nám jeho lidi otevřeli začali ho jeden po druhým vítat zpět, ale on si jich nevšímal. Chytl mě za ruku a vedl dlouhou a širokou chdbou. Na jejím konci byla veliká místnost s velikým stolem a vůbec všechno tu bylo veliké. Spoustu obrazovek, papírů, zbraní, nábojů, plánů a jiných krámů. On mě ale vedl dál skrz jiné dveře. A těmi mě provedl ještě do dalších a za nimi byl můj pokoj. ,,Bože, to je krása!" vydechla jsem. Byl to velký pokoj. Zdi byly fialovo zelené, nábytek bílý. Každý menší detail byl zlatý. Na skříni bylo velké zrcadlo, vedle skříně malý kosmetický stolek a u postele krásná knihovna plná knížek. Taky tu byl velký pracovní stůl na kterém ležely tužky, štětce, barvy a papíry. Celá oslněná jsem kráčela tou nádherou až ke konci, kde se za malými dveřmi schovávala nádherná koupelna se sprchou, vanou a umyvadlem. Vše mělo na sobě zlaté detaily a bylo vykládané malými mušličkami a perlami těch nejkrásnějších odstínů. Byla jsem z toho v šoku. Nevěděla jsem co víc říct. On ke mě přistoupil a řekl ,,Tak co? Líbí se ti to? Hm?" Já jsem jen okouzlená a omámená tím vším vyjekla ,,Je to nádherné! Miluju tě!" a vrhla jsem se na něj tak silně, až jsme oba spadli na zem kde jsem ho málem zlíbala k smrti dokud jsme se najednou nezačli oba smát jako šílenci (fakt to tak znělo).
Nakonec jsme z tý země vstaly a on mě navedl k té obrovské skříni a já jen nedočkavě čekala až jí otevře. Když to udělal, vysel v ní jenom jeden kus oblečení. Trochu mě to zarazilo, ale když ho vyndal ven, okamžitě jsem změnila názor. Byl to oblek ušitý podle toho jeho s menšími odlištnostmi. Tvořil ho ten děsně sexy dlouhý fialový kabát, fialové kalhoty, ale zbytek byl pro mě namíru. Černý vykrojený korzet se zlatými ostny, zelené kšandy se zlatými sponami, černé síťkované rukavice a nádherné černé boty na platformě s podpatkem a páskami se zlatými ostny jako doplněk. Samozřejmě nesměl chybět ani zlatý řetěz ke kalhotám. Jakmile jsem si to oblekla, byla jsem z toho nadšená ještě víc. ,,No teda. Věděl jsem že ti bude padnout, ale že takhle moc.. Jsi fakt dost sexy, kočičko." Fakt?! Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem sexy. No neni on boží?!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Dobře, ale jak tomuhle mému novému já budeme říkat? - Nalinn Mane! - Skvělý! To zní pěkně a vychází to z mého jména." Políbila jsem ho na tvář on se usmál a olízl si spodní ret. ,,Teď se tu hezky pěkně zabydly a já se do večera vrátim." a s úsměvem ve tváři odešel.
Celé tři hodiny jsem se procházela po mém pokoji a prošmejdila snad každý jeho kout. A celé tři hodiny jsem se nakrucovala před zrcadlem jak moc mi to seklo. Ale chtěla jsem se podívat i do jiných částí mého nového domova a tak jsem vyšla ven, chodbou až do té velké místnosti s velkými věcmi. Pomalu jsem procházela kolem bočního stolu kde bylo spoustu obrazovek a tlačítek. Než jsem si to stačila uvědomit, jedno z nich jsem nechtěně zmáčkla a spustil se obraz na jednom z monitorů. Sakra! Ani jsem se to nestačila pokusit vypnout, když jsem se najednou na té obrazovce objevila já! Byly to nahrávky z mého bytu. Když jsem se sprchovala, četla si, kreslila, převlékala se, tancovala a dokonce tam byla ještě jedna s mým přítelem! No on to byl spíš jenom takovej úlet, ale tenhle úlet tu byl nahranej celej. Od začátku až do konce. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mě takhle sprostě sledoval už skoro celej rok! Mě! Myslela jsem že se zblázním! Chtělo se mi z toho zvracet! Chtělo se mi z něho zvracet! Úchyl jeden zasranej! Když nahrávky doběhly, samo se to vyplo. V tuhle chvíli ve mě vypukl požár. Rozhořčeně jsem se prohrabávala všema těma papírama a hledala něco o mě. A pak jsem našla celou mojí složku. Nebyla moc tlustá. Spíš byla až podezřele tenká, ale těch pár papírů co v ní bylo jsem si s nechutí přečetla. Popisoval tam moje tělo a můj život jako bych si ho najala aby za mě napsal celý životopis! Je sice dost sexy a roztomilej, ale mě nic zatajovat nebude a obzvlášť né tohle! A je mi jedno jestli si někdo myslí, že by mi to mělo naopak lichotit, ale tohle dělaj jenom úchylové a naprotý šílenci! Je to šílenec, je to jeho součást. Nevyčítám mu to, ale tohle už je přes čáru! Za tohle bude pikat! Došla jsem ke stolu kde byly všechny ty zbraně a jednu pěknou se kterou mi nikdy nedovolili si zastřílet jsem vzala a nabila jí.
Čekala jsem ještě asi hodinu než jsem uslyšela kroky z hlavní chodby. Konečně! Teď dostane co si zaslouží! Připlížila jsem se za dveře a jakmile se otevřely a skrz ně prošel Joker, chytla jsem ho za límec a vší silou natlačila na zeď. ,,Ty zkurvnej hajzle! Viděla jsem ty nahrávky a četla jsem tu mojí složku. Co sis sakra myslel, že se stane až to najdu, co?! Myslel sis, že mi to bude lichotit, nebo vzrušovat a že tě hned zatáhnu do postele kde si s tebu užiju, nebo co?!" On se na mě ironicky podíval a začal se tam z ničeho nic smát jako ten největší blb z Arkhamu (a že byl). Po jeho velice veselé chvilce se na mě ještě rozesmátý podíval a řekl ,,No, popravdě jsem si myslel, že to ani nenajdeš kočičko!" a začal se znovu tlemit na célou místnost. To mě nasralo ještě víc a nabytou zbraň sem mu přiložila ke spánku. V ten moment se jeho smích zmírnil a on řekl ,,Víš co? Radši tady na mě přestaň civět tím svým pomstychtivým výrazem, protože mě dost vzrušuje a radši mě odpráskni!" Cože?! On si o to přímo říká?! Idiot. Neví s kym si tady zahrává. Už jsem pár lidí (zločinců) odpráskla a nebudu mít problém ani s ním. Je přece taky zločinec a k tomu ještě takovej debil! ,,Tak co je? Na co čekáš? Proč to protě neuděláš, co? - Drž už hubu!" zařvu na něj. Co teď?
