Rande Naslepo (MenT)

Rande na slepo // 1/1

„Myslíš že je to dobrej nápad Leo?" Zazoufala jsem směrem ke své nejlepší kamarádce, Leoně. Zazubila se na mê a rozhodně kývla.
„Opovaž se vykroutit, jsi pěkná, on je pěknej, budete pěkný!" Vstyčila ukazováček do vzduchu a hraně na mě mrkla. Protočila jsem nad Leiným chováním očima, jako by jsme spolu už chodili, ani neznám jeho jméno.
„Nevím o něm nic, a máme dost rozdílný vkus." Zapochybovala jsem o nějaké budoucnosti z této schůzky.
„No tak Oly, ber to pozitivně, jdeš na rande! Kdy jsi naposledy byla na rande? Ani si na to nepamatuju!" Rozhodla rukama. Upřímně, její řeč na mě nijak nezapůsobila, spíš jsem měla strach aby mi něco nerozbila.

„Jo, jo asi máš pravdu." Povzdychla jsem si nakonec a zastrčila pramen blonďatých vlasů za ucho. Vítězně se usmála, vstala z postele a odešla k mojí skříňi s oblečením.
„Vyberu ti něco na sebe, nemáš vkus." Zašklebila se. Možná měla pravdu, přes módu tu byla spíš Leona, já řešila spíš umění, hudbu a literaturu. Začala se divoce prohrabovat šatníkem aby našla to co hledala. Nakonec mi hodila na postel bílé krátké šaty se sukní lehce do A končící těsně nad koleny a bílé boty na podpatku. Pochybovačně jsem se na to zamračila.
„Vážně Leo? Není to trochu moc? A navíc, já a bílá?" Nad mými otázkami protočila očima a vtiskla mi vše, navíc ještě s peříčkovými náušnicemi do ruky, abych se převlékla.

„Padej do koupelny" uchechtla se, nasadila jsem naštvano-uražený víraz a krokem alá Im princess, bitch odešla. Nakonec jsem musels uznat že ty šaty vybrala hezky, blonďaté lehce vlnité vlasy k nim seděly, vlastně jsem si připadala trochu andělsky.
Boty mě navíc asi o pět centimetrů zvíšily takže jsem měla zhruba 170 centimetrů, což až tak marné nebylo.
„Strašně ti to sluší Olivie!" Rozzářila se Leona jako sluníčko jakmile mě uviděla. Musela jsem s ní v duchu souhlasit, ale nahlas bych to nikdy nepřiznala. „Hlavně ty šaty ti jdou k vlasům a očím, k tomu všchna tetování která máš dokonale podtrhují celou náladu která z tebe vychází!" Poukazovala na má tetování. Měla pravdu, náladou k se k tomu přesně hodila. Na lítku jsem měla ozdobný nápis Was It All Worth It, na pravé lopatce I Was Waiting For Differend Story, pod levým uchem padající list a na vnitřní straně předloktí siluetu jelena pod kterým bylo napsáno Wiser.

„No když myslíš" trochu nervózně jsem se ošila. Nařídila mi se posadit na židli, začala mě líčit. Věděla že nejsem zvyklá používat make-up a proto mi jen zvíraznila oči linkami, řasenkou a pusu podtrhla jemně růžovou rtěnkou. Cítila jsem se strašně nevinně a čistě, jako bych byla porcelánová panenka.
„Hotovo!" Zatleskala s úsměvem. Měla jsem pocit že si to užívá snad ještě víc než já.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla ale zamračila se. Až moc andělské.
„Hele Leo, nechci kritizovat ale nemohla bych si tu rtěnku změnit? Třeba na fialovou nebo tak, nejsem andílek." Nakonec souhlasila a odněkud vytáhla černou rtěnku, která naprosto perfektně kryla. Aby to nebylo tak vírazné, nakonec mi pujčila svůj černý pásek a boty jsme vyměnily za černé lodičky, hned to vypadalo lépe. Dokonce i Lea byla s výsledkem stoprocentně spokojená.

•••••

Nervózně jsem dorazila na domluvené místo, on tam ještě nebyl. Lea mi slíbila že tam se mnou zůstane dokud ten dotyčný nepřijde. Jméno jsem stále nevěděla.
„Bude to v pohodě Olivie, je fakt v pohodě. Jak ho uvidíš dojde ti to taky." Široce se usmála. Tak tuhle poznámku jsem nepochopila, a možná ani nechtěla chápat. Jak bych to mohla poznat podle prvního pohledu? Abych nějak zareagovala na její ujištění, nepatrně jsem kývla hlavou. Náhle se jí rozzářil obličej a otočila se na kohosi z davu. Jemně na něj zamávala, bohužel stále jsem nevěděla na koho přesně ukazuje. Pokusila jsem se nasadit co nejhezčí úsměv a nejpřirozenější pozici.

„Ahoj Honzo!" Pozdravila ho. Podívala jsem se tím směrem a strnula. Dech se mi musel zrychlit na maximum. Předemnou stál dlouho vytoužený Honza Macák, nejoblíbenější Youtuber a moje dřívější platonická láska, což Leona samozřejmě věděla.
„Leo, kdy tě můžu zabít?" Zdvihla jsem obočí směrem ke své nejlepší kamarádce. Honza se uchechtl ale Lea se jen nervózně prohoupla na patách.
„Mhm..." vyšlo z ní jen, musela jsem protočit očima. Asi jí došlo co pro mě Honza znamenal a jak se teď asi cítím.
V duchu jsem odpočítala z pěti do jedné, uklidnilo mě to. Povedlo se mi nasadit celkem upřímný úsměv, alespoň jsem věděla že to není nějaký úchyl který mě po první hodině zatáhne na záchodky.
„Olivie" podala jsem mu ruku, úsměv mi oplatil a ruku stiskl.
„Honza, ale hádám že to už víš." Představil se mi na oplátku, načež jsem kývla.

„No..." protáhla Lea. „Tak já vás asi nechám... už půjdu..." vymáčla ze sebe pomalu a odešla. Zůstala jsem tu sama s Honzou Macákem, mým bývalým idolem a vzorem.
„Půjdeme?" Zeptal se mě mile. Musel vědět že jsem fanynka, ale přesto se nechoval nějak odměřeně, naprosto přirozeně se usmíval a jeho tón hlasu zněl potěšeně.
„Asi jsi to nečekal co?" Zeptala jsem se ho po chvíli. Nechápavě nakrčil obočí.
„No, že půjdeš na "rande s fanynkou"." naznačila jsem ve vzduchu uvozovky a celou větu podpořila jemným úšklebkem.
„Hele ani mě to nějak nepřekvapilo. Dost lidí mě zná, musí se s tím počítat. Dokud nezačneš ječet, což hádám nezačneš, bude to v poho." Ujistil mě a upravil si nagelované vlasy, pár pramínků mu slezlo.

„Fajn" kývla jsem. „Odkud se znáš s Leonou? Nikdy o tobě nemluvila." Nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
„Známe se celkem dlouho, chodila se mnou do prváku a do druháku na střední, pak odešla." Vysvětlil mi. Nestačila jsem zírat, moje nejlepší kamarádka mi neřekla že jen ta mimochodem chodila s Honzou Macákem do školy? Perfektní.

••••••

Celý večer proběhl nicméně skvěle. Pořád bylo o čem mluvit, ať o společných zájmech, talentech, YouTube nebo umění a hudbě o kterou jsem se zajímala já. Zavedl mě do úžasně příjemné restaurace, kde jsem nikdy nebyla. I když bych popravdě dala přednost Pizzerii protože to tu vypadalo na můj vkus až moc luxusně.

Svedli jsme menší slovní hádku o to kdo zaplatí, kterou bohužel vyhrál Honza. Nebylo mi to nějak extra příjemné, ale jeho volba.
„Půjdeme Ols?" Použil zdrobnělinou mého jména, která od něj zněla i  hezky. Už mluvím jako zamilovaná ovce.
„Líbilo se ti to?" Zeptal se mě když mě vyprovázel domů, rozhodl se že vzhledem k tomu že to nemám daleko, mě doprovodí.
„Moc" ujistila jsem ho a s překvapením zjistila že se ani nečervenám.
„Dáš mi svoje číslo? Někdy to zopáknem." Usmál se a podal mi telefon. Rychle jsem tam napsala požadovanou informaci a se značnou škodolibostí přidala i jméno Olivie ♥
Jen se uchechtl, mobil schoval do kapsy.

„Tak ahoj" rozloučila jsem se s ním a chtěla zajít do domu, jemně mě chytil za ruku a otočil k sobě.
„Vlastně to bylo nejlepší rande na kterém jsem kdy byl." Zašeptal mi mile do ucha a jemně, jako bych byla z křehkého porcelánu mě políbil. Zůstala jsem na něj zírat jako přikovaná, jen se usmál a naposledy mi zamával. Naposledy pro tento večer.

Ahojky!
Tak, jedna z mých pochybných jednodílovek je na světě :D tahle má 1000 slov bez mejch keců :D
Co si o tom myslíte? Osobně, nemyslím že je to až tam extra marný :D